Režisér hitů Discopříběh a Kamarád do deště Jaroslav Soukup: Vydělal miliony! Ale sám z toho neměl nic...

Málokdo také ví, že právě Soukup pro film objevil Sagvana Tofiho (47), Rudolfa Hrušínského nejmladšího (41), modelku Simonu Krainovou (39) nebo zpěvačku Ivetu Bartošovou (46).

Dokážete s jistotou jmenovat jediný svůj film, na který jste nejvíce pyšný?

„To se takhle nedá říct. Všechny filmy jsem točil rád, některé se povedly víc, jiné o něco méně. Dobře, pojmenuji některé ze svých filmů, na které rád vzpomínám. Například svůj první celovečerní film Drsná Planina s Jirkou Bartoškou, Láďou Potměšilem a Ivanem Vyskočilem v hlavních rolích. Točil jsem ho v roce 1979 na Tachovsku, kde se skutečně odehrávala původní literární předloha filmu. Nebo Vítr v kapse, který se točil v plzeňské škodovce, kde jsem před vojnou rok pracoval. Natáčení tam probíhalo perfektně. Nejenže se nám ho podařilo realizovat levně, navíc vydělal v kinech velké peníze. Nemůžu opomenout ani Discopříběhč. 1, na jehož premiéru v létě 1987 přišlo do plzeňského amfiteátru na Lochotíně 22 000 diváků. Takovou atmosféru už nikdy nezažiju. Vedle Pěstí ve tmě s Markem Vašutem v hlavní roli mám nejraději Svatbu upírů s Rudolfem Hrušínským nejml. a Ivetou Bartošovou. Tohle téma – upírskou komedii – jsem chtěl natočit mnoho let a vyšlo to až v roce 1993. Za úspěch považuji i to, že po revoluci se mi podařilo natočit sedm celovečerních filmů, na které jsem si sám dokázal sehnat peníze. Takže jsem je produkoval i režíroval.“

Naznačil jste, že Vítr v kapse byl natočen levně. Můžete dnes prozradit za kolik?

„Film stál 3,2 milionu, což byla spodní hranice. V té době průměrný barrandovský film stál pět, šest milionů. Čistý zisk byl 15 milionů. V té době! To samé bylo u Lásky z pasáže, ten jsme natočili za 3,6 milionu korun a zisk byl také přes 15 milionů korun.“

Páni, musel jste být v balíku.

„(smích) Je pravda, že dneska bych byl milionář, ale tehdy jsme z toho nic neměli. Jen pár tisíc z tantiém. Jinak všechno šlo do státní kasy. Ale víte co, bylo to prima. Na penězích mi vůbec nezáleželo, důležité bylo natáčet. Jsem rád, že jsem tu možnost měl. Dneska bych takové Romaneto s Viktorem Preisem nebo již zmiňované Pěsti ve tmě těžko natočil.“

Vaše filmy pořád běží v televizi, ani z toho nic nemáte?

„Ano, tantiémy dostávám, ale nejsou to žádné výrazné finanční částky. Na tom se opravdu nedá zbohatnout.“

Objevil jste celou řadu herců. Jak jste třeba přišel na spojení dvojice Sagvan Tofi – Lukáš Vaculík?

„Hodně jsem dbal na castingy, dělal rozsáhlé herecké zkoušky. Lukáše Vaculíka jsem viděl ve filmu mého profesora Karla Kachyňy Lásky mezi kapkami deště, kde mě zaujal. Pozval jsem ho na casting. A byl přesně takovej, jakého jsem si představoval. K němu jsem potřeboval protipól, a když se objevil Sagi, temperamentní kluk, a navíc dobrý, přirozený herec, nebylo co řešit. Ti dva se k sobě perfektně hodili.“

A jak jste přišel na Rudolfa Hrušínského nejml., kterému jste svěřil hlavní roli v Discopříběhu? Doporučil vám ho dědeček?

„Kdepak. Já vůbec netušil, že nějaký Rudolf Hrušínský nejmladší, vnuk slavného herce existuje… Nějaký čtvrtý, pátý den zkoušek se objevil kluk, u kterého jsem si okamžitě řekl: Ježíš, to je on, toho chci! Byl uvolněněj, plnej optimismu, vynikající! Teprve pak jsem se dozvěděl, o koho se jedná.“

Objevily se zprávy, že by se měl natáčet Discopříběh III. Co je na tom pravdy?

„V minulých letech se na mě obrátilo několik lidí, že by to chtěli dělat. Naposledy před necelým rokem Michal David, který mě k tomu už dřív přemlouval. Řekl jsem mu, že já to režírovat ani psát nebudu. Byl jsem ale ochotný, společně s dědici scenáristy Edy Pergnera, prodat autorská práva. Tím to ale celé skončilo, od té doby se už Michal neozval. V podstatě jsem ale rád, nechci, aby to pokračování bylo slabé a zkazilo to dojem z obou mých filmů. Obdobné »zájmy« byly i o pokračování »Kamaráda do deště«, ale také zůstalo jen u slov.“

Měl jste štěstí i na hudební autory. Vaše filmy jsou prošpikované hity. Jak jste přišel na skladatele?

„Na Barrandově tehdy pracovalo deset, patnáct vyhlášených hudebních skladatelů: Zdeněk Liška, Luboš Fišer a další. Kdybych chtěl vsadit na jistotu, oslovil bych pana Lišku. Já jsem chtěl ale spolupracovat s mladýma. Dostal jsem tip na Zdeňka Bartáka, přehrál mi své melodie, líbily se mi, tak jsem mu dal šanci a vyplatilo se. Zdeněk pak přivedl i Michala Davida, jehož písničky jsem měl také rád. Texty k písničkám psal Eda Pergner. Prostě se to tak sešlo.“

Jak vzpomínáte na Eduarda Pergnera?

„Eda byl skvělý kluk, před jedenácti lety zemřel na rakovinu plic. Kouření se mu stalo osudným. Když jsme spolu psali oba Discopříběhy, byli jsme třeba tři měsíce v kuse zavření u mě doma v pracovně, která měla třináct čtrnáct metrů. A Eda pálil jednu cigaretu za druhou, za den vykouřil minimálně dvě krabičky. Já mu říkal: Edo, neblbni, jsme jak v nějakým lokále, a on že jinak nemůže psát. Když jsme scénář dopsali, celý byt byl ještě několik týdnů načichlý kouřem, ale ta spolupráce s Edou byla skvělá. Měl obrovský talent.“

Je něco, co byste chtěl ještě natočit?

„Kdybych narazil na námět nebo dobrý scénář a byly by zajištěné peníze na jeho realizaci, tak bych si celovečerní film pro kina rád natočil.“

...o topmodelce Simoně Krainové

„Do Kamaráda do deště dvojky jsem potřeboval dívku, které budou diváci věřit, že je luxusní prostitutka. Mezi českými herečkami tehdy taková žádná nebyla. Tudíž jsem musel hledat jinde. V agentuře Czech models, u paní Karasové, jsem prohledával katalog modelek. Zaujalo mě tam zhruba osm děvčat, která jsem pozval na konkurz. A z nich nejlépe vyšla Simona, byť měla nulovou hereckou zkušenost. Riskl jsem to. Má herecký talent. Škoda, že v této linii nepokračovala a dál ho nerozvíjela.“

...o Ivetě Bartošové

„Hrála mi ve Svatbě upírů. Rozhodoval jsem se mezi jednou herečkou, která byla sice mladší než Rudla, ale vypadala jako jeho starší sestra. Iveta byla ve skutečnosti zase starší než on, ale vizuálně mladší. Dobře se k sobě hodili, proto jsem se rozhodl pro Ivetu. Šel jsem do rizika, protože Iveta neměla žádné herecké zkušenosti, ale dobře to dopadlo. Spolupráce s ní byla skvělá. Byla zodpovědná, pracovitá a příjemná. Překvapuje mě, co se kolem ní dnes děje. Znám ji úplně jinak.“

...o zaměstnání na Barrandově

„Jsem rád, že jsem éru Filmového studia Barrandov zažil. Bylo to tam skvělé! Probojoval jsem se tam dva roky po skončení FAMU, v roce 1973, ale napřed jen jako scenárista. Aby vás uznali jako režiséra a vzali do tzv. stavu režisérů, musel jste natočit tři úspěšné celovečerní filmy. Mně se to poštěstilo v roce 1982 po filmu Vítr v kapse, což byl můj čtvrtý film. Poznal jsem tam skvělé profesionály. Když jste přinesl dobrý scénář, který schválili a zařadili do plánu, věděl jste přesně, kdy začnete točit.“

Na čem právě pracuje...

„Píšeme s Mírou Vaicem pro Českou televizi scénáře minisérie krimi příběhů ze Šumavy. Ten projekt se jmenuje »Chatař ze Šumavy« a rád bych to v příštím roce natočil. Předtím jsme dva roky psali TV seriál »Policie Modrava«, celkem 16 dílů. Natočil jsem první pilotní díl, který měl obrovský úspěch. Bez nějaké větší reklamy měl sledovanost 1,8 milionu lidí, ale bohužel majitel TV Nova natáčení zarazil s tím, že je to finančně nákladné. Velmi mě to mrzí, protože to mohl být divácky úspěšný seriál.“

Fotogalerie

6 fotografií