Životní tajemství Anife Vyskočilové: V 17 letech kojila vlastní sestru! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Životní tajemství Anife Vyskočilové: V 17 letech kojila vlastní sestru!

Anife je velice optimistická a řekne vždy, co si myslí. Její duše je plná emotivních bouří.
Anife je velice optimistická a řekne vždy, co si myslí. Její duše je plná emotivních bouří. ( Aha! – Martin Pekárek, TV Prima)

Živelná Anife Ismet Vyskočilová Hassan (38) je prozatím nejsvéráznější postavou pořadu VIP Prostřeno! televize Prima. To ostatně prokázala i při našem rozhovoru. Ten vám přinášíme v přesném fonetickém přepisu, abyste si užili její osobitou až roztomilou češtinu. Prozradila v něm nejen to, jak i měsíc trpěla hlady, ale i to, že si osvojila vlastní sestru, kterou v sedmnácti letech dokonce rok kojila. Ačkoliv je velice pozitivní, je podle svých slov přemíru »hystorická«. „Když bych při hádce měla u sebe nůž, podřezala bych toho někoho. Stane se ze mě zuřivá čivava!“

Co byste v životě nesnědla?

„V období, kdy jsem byla s malým synem sama, jsem se naučila, co je to hlad, a proto neříkám: »Tohle nesním.« Moje rodina to nebrala moc pozitivně, že jsem měla ditě tak brzy. Žila jsem sama a hladověla jsem i měsíc. Šetřila jsem každou korunu a raděj kupovala jídlo dítětimu.“

Co vám jde v kuchyni nejlépe?

„Kdybych mluvila neskromně opravdu, tak umím výborny něhně.“

To je nějaké turecké jídlo, nebo máte na mysli jehněčí maso?

„Jo, něhněčí maso. Lidem to smrdí, ale já to umim tak, že jako med se ti rozpadá do pusy. Na to jsem si pyšná.“

A vaše největší fiasko v kuchyni?

„Když jsem přišla do Čech, nevěděla jsem, jak vařit bábovku. Tedy péct. Upekla jsem ji podle receptu mojí švagrové Evičky a Ivanovi (Vyskočilovi, prvnímu manželovi – pozn. red.) chutnala, ale chtěl tam ořišky. U nás v Turecku se jí už zpražené buráky, tak jsem je tam dala. Vypadalo to krásně posypany tim moučnikovym cukrem. Ivan do toho kousl a měl záchvat smichu z těch slanych vořišků. Ale někdy něco zkazim a za stalého michání to vliju do céwé.“ (smích)

Kdy a jak jste se naučila vařit?

„Vařím odmalička, jsem ze strašně velky rodini.“ 

Kolik máte sourozenců?

„Nevím. Kdybych řekla jména mojich sourozénců, to bych musela počitát. (Opravdu začíná počítat na prstech rukou.) Mehmed, Moazes, Džinžichál, Gilemser, Anife (ukazuje na sebe), Emel, Ruždi umřel, Ismael a Šerife.“

Pomáhala jste tedy s vařením mamince a tím se to naučila?

„Ano, maminka pracovala jako na ortopédii a můj táta je farmář. Měli jsme třistapadesát ovcí a koní, krávy, všechno, co existuje, a velký půdi. Když máma měla dvacetštyřky v němocnici, oděšla a nevrátila se, tak my cholki musely uvářit. Dospěli učili ti malinky. A i kdiž nemá se co jíst, tak vždicky v kamněch, kerá hořela v létě a zimě, jsme měli hliněny hrnec a v něm ňaký fazole.“

ZA MĚSÍC BABIČKOU

Jste z tolika sourozenců a máte jen jednoho syna? Nechtěla jste víc dětí?

„Zajímavý je, že moje matka je taky jedenáček.“ 

Takže nejspíš budete mít spoustu vnoučat.

„Můj syn Hari povídá: »Mami, dokud nezajistím rodinu, tak si děti nebudu dělat. Udělat je je jednoduché, ale postarat se o ně. A musím být zkušenej. Já v jednadvaceti letech nemůžu dát zkušenosti dítěti.« Z jední strany je to škoda, protože jsem byla mladá matka a mladí matky nepřemejšlí nad tom dítěti, jestli spadně a praští se, jsou spontánnější. Takže asi nebudu babička s velkyma vnoučatama, ale tu sestru, co jsem si adoptovala a byla jsem její mléčná matka, ta mi udělala mimino. Za měsíc budu babička.“

Mléčná matka, jako že jste svou sestru kojila?

„Áno, já jsem ji vychovávala, narodila se osm měsíců před mojim synem. To je naše poslední sestra a má ode mě sedmnáct let rozdíl. A když se narodil můj syn, tak maminka už neměla mliko a já byla kojná, tak jsem je oba kojila. Svoji segru jsem kojila ještě rok, ta kousala! To bylo hrozne.“ (smích)

Jak to, že jste si ji adoptovala?

„Táta když umřel, on byl o dvacet šest let od maminky, bylo mu sedmdesát tři a mamince čtyřicet sedm a zustala na všecko sama. Sestřička byla malinká, dvanáct jí bylo, vzala jsem ji do Čech, osvojila jsem si ji a teď je dvacet dva let a budu babička.“

Spíš babičkoteta.

„Ne, beru ji jako dceru, protože jsem ji vychovala, takže budu babička. Učila jsem ji, jak má brát o kvalitě života, to já jsem ji vychovala, moje maminka ne, protože byla v Bulharsku.“

Jaký vztah máte se svým synem?

„Nadherny. Jsem na něj pyšná. U nás se říká, jak každá vrána je pyšná: »Podivejté se, jak mám bilé vraňátko.« (smích) Jak jsem byla mladá maminka, tak jsem vedle něj vyrůstala jako jeho kamarádka, ale i jako autorita. Máme vedle sebe moc hezky vztah, všechno si říkáme. Nechádáme se, nic.“

Naštval vás někdy?

„Naposledy před dvěma roky jsem mu řekla: »Sedni si, já ti dám facku!« Je totiž hrozně velkéj. (smích) Je chlupatej, vysokéj chlap s fousáma. Upovídanej jako já a skromnej. My máme lechkou hvězdou, jsme pod ní narozeni a jsme chodně zranitélni.“

Jste spíš přísná, nebo tolerantní matka?

„Oboji. Rodiče by měli být volni svým dětem, aby získali jejich duvěru. Aby se dítě nebálo svého rodiče a neskočilo pak pod vlak kvůli vysvěčéni. Ale musi byt autorita, a když se na něj podívam, musí vědět, že bude zle.“

Zakazovala jste mu někdy něco?

„Ne. Kdiž byl Hari malej, tak já mu povolim všechno. Můžeš s kamarádama, dostat telefon, když poslochá, a může se mi svěřit a já se mu mužu svěřit. Ale kontrolovala jsem mu mobil a deniček až do šestnácti let. On o tom nevěděl, teď už to se dózvi, až to přečte. (smích) A kdiž jsem věděla, že ho něco trápí, tak jsem iným zpusóbem se snažila dostat se k tomu problému, aby on sám pak řekl.“

Podle fotek, které mi tu teď ukazujete, vedle sebe se synem vypadáte spíš jako milenci. Nepletou si vás?

(smích) „Ano. Často si myslí, že je to můj koloušek. Ale já si po nich nikdy nelibovala. Můj současný partner je starší jen o tři štyři roky, ale jinak jsem mela starý nad padesát.“

ČTYŘI ŘEČI

Vaše čeština je velice osobitá, ne-li roztomilá. Jak s ní zápolíte?

„Já sama sebe nerozumim. Nekoukam na sebe v televizi, stydim se. Mám totiž akcent. Denně mluvim štyři řeči. Turečtina, bulharština, srbohorvatština a čeština. S rodinou jsem furt na skypu, kde mluvim turecky, s pšítelem mluvim horvatsky, s přáteli bulharsky a s vama česki. Proto nemam nastavenou pusu na češtinu a akcent vaš. Mluvim ještě arabštinu, ale ne tak často.“

Jste živel, jak byste sama sebe popsala?

„Nejsem zákeřná a jsem velmi optimistická. Každý člověk má v sobě hysterie a já myslím, že jí mám trochu více. Jsem hodně emotivní, hystoricky emotivní. Nejdřív emotivní a pak hysterická. Když ty moje názory emotivní, jak mě srdce bolí, a ten člověk mě neposlouchá, tak (začne šíleně gestikulovat a hulákat) se ze mě, jak říká moje kamarádka, stane zuřivá čivava. Ňaf, ňaf, ňaf! A kdyby tam byl nůž, tak ho podřezám, takže jsem trochu i agresivní, ale ne zákeřná. Ale pak jsem romantická hrozně moc.“

Umíte být někdy vůbec v klidu?

„To umím, ale nedokážu dělat věci mdle. Musí být vše emotivně. I milování má být plnokrevné, i jídlo. Jsem šťastná, že pan Alláh mi dal cit a všechni pět hmatů. Vidim to, slyšim to, citím to. Dělám to, jako kdyby to bylo tetka naposledy. Máš na zubu mátu od čaje.“

Díky.

„Jednou jsem měla schuzku duležitou, měla jsem něco moderovat. Obědvala jsem při tom sepiové rizoto a měla jsem uplně černé zuby, ale nevěděla to. Usmívala jsem se přes cely obličej. (smích) Pak jsem řekla: »Mohu si vyskočit?« Já jsem totiž vždycky dáma, mám to od přirození. A když jsem se v zrcadle viděla, čérna jak opice! Už jsem pak mluvila jako myška! (Názorně ukazuje.) Cely večer jsem mluvila takto.“ (smích)

Jak vznikal rozhovor?

S Anife jsme využily krásného počasí a poseděly venku. Ačkoliv jsme se spolu bavily necelou hodinu, mluvila tak rychle, že toho stihla říct dvakrát tolik, než je běžné. Emoce střídala jak na běžícím pásu, a když mluvila o svém synovi Harim, mateřskou láskou se až zalykala a rukama se bila do hrudi, jak je na něj pyšná.

Rozhovor s ní je jako ona sama, netradiční a velice originální. Stejně jako její roztodivná čeština, která při vyprávění jejím životním zážitkům a eskapádám dodává ten správný šmrnc.



Přečtěte si
opportunity
21. 8. 2012 • 13:58

to se jí povedlo.

rejpal3
20. 8. 2012 • 14:10

Děkuji z celého srdce redakci (H)AHA a evince1111, že se zde mohu účastnit této hodnotné a velmi plodné diskuze... Dále děkuji Anife Hasák , že se přistěhovala do České republiky, neboť bez její migrace by nemohl vzniknout tento úúúžasný článek a světlo světa by nespatřila ani následná uchvacující diskuze... V neposlední řadě pak děkuji svému otci, že mne zplodil, a své matce, že mne porodila, neboť kdyby si ti dva tenkrát nepééércli, kde bych dnes bez nich byl...

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.