Tohle je Adam Novák alias Péťa Bajza z Bylo nás pět: Za honorář jsem si koupil kolo!
8 fotografií
Zazářil jako milý uličník Péťa Bajza v seriálu Bylo nás pět, měl našlápnuto k hvězdné herecké kariéře, přesto si nakonec vybral jiný obor. Řeč je o Adamu Novákovi (32), který jednoho z pětice rošťáků nezapomenutelně ztvárnil.
V neděli začala Česká televize tento seriál reprízovat a my jsme při této příležitosti s Adamem na natáčení zavzpomínali a zjišťovali, co dělá dnes. A zírali jsme. Je výtvarníkem, maluje, vytváří sochy, navrhuje dekorace, pracuje jako scénograf a herectví má už jen jako koníček.
Adame, jak s odstupem času, konkrétně osmnácti let, vzpomínáte na natáčení seriálu Bylo nás pět?
„Jako na malou rekreaci, takovou školu v přírodě nebo letní tábor. Měl jsem tam svoje vrstevníky, byli jsme ubytování v penzionu a každý den měli program. Rozhodně jsem to nebral jako nějakou povinnost.“
Vám ale tehdy bylo čtrnáct let, a hrál jste žáka druhé třídy…
„Většina kluků byla dokonce ještě starší než já. Zkrátka jsme byli starší, než jak jsme tam byli představováni. Kdyby to měly hrát sedmileté děti, tak by to při tom objemu práce byl asi problém. Vždyť to každý den byly dvanáctihodinové směny. Celé se to točilo v průběhu jednoho roku.“
Jak jste se k natáčení dostal?
„S režisérem Karlem Smyzckem jsme točili pro německou produkci asi rok předtím. Byl to i podobný námět, šest sedm dětí, které vyváděly různé lumpárny. Zhruba osmdesát procent z nás, co tam hrálo, se pak objevilo i v Bylo nás pět.“
Rodiče vám dělali Dagmar Havlová a Oldřich Navrátil. Jak se k vám chovali?
„Byli na mě hodní. Ale že bychom se nějak více sblížili, to ne. Přece jenom, byli jsme jiná generace, my děti, oni dospělí.“
Vídáte se ještě s někým? Zůstalo vám z dob natáčení nějaké přátelství?
„S nikým se téměř nevídám. Snad jen se Zilvarem, tedy Janem Müllerem se tu a tam potkáme a popovídáme. I s ním jsem se ale teď nějakou dobu neviděl.“
Určitě jste neměl nouzi o fanynky. Jak jste si užíval jejich přízeň?
„Fanynky byly, ale jak jsem vypadal mladší a hrál dítě, tak mě kontaktovaly většinou desetileté holčičky a o ty jsem teda zrovna moc nestál. (smích) Když to začali vysílat, bylo mi už patnáct. No a holky, který jsem chtěl já, ty právě o mě moc zájem neměly.“
Měl jste díky slávě nějakou protekci? Byli k vám třeba policisté tolerantnější?
„Zrovna nedávno jsem dostal od jednoho pokutu. Řekl mi, že si mě pamatuje ze seriálu a že už je to potřetí, co mi ji musí dát. Byl přísnej. Snad jen v šestnácti, když jsem občas blbnul a dělal nějaké výtržnosti, tak to někdy zahráli do autu. Teď jsem se ale zklidnil a jsem daleko hodnější.“ (smích)
Co učitelky? Přimhouřily někdy oči?
„Učitelky dělaly spíše potíže. Musel jsem dokonce opakovat celou osmičku. Nic mně neodpustily.“
Kdo v dnešní době hraje v seriálech, je v balíku. Jak to bylo tenkrát? Můžete prozradit, kolik jste si za natáčení vydělal?
„Pro mě, v té době čtrnáctiletého kluka, to bylo super. Bylo to výrazně víc než kapesné, které jsem dostával. Ale na druhou stranu, třeba lidé ze štábu měli víc než my děti.“
Za co jste honorář utratil?
„Koupil jsem si kolo, stan a vybavení na cestování. Pak jsem odjel do Francie. Užil jsem si to.“
V seriálu Bylo nás pět jste měl za holku svou sestru Sandru. S tou jste vytvořil i milenecký pár v seriálu Český Robinson. Jaké to je chodit s vlastní sestrou?
„V Bylo nás pět to bylo ještě v pohodě, tam jsme se jenom drželi za ruce. Horší to bylo u Robinsona. Tam byly daleko odvážnější scénky, kdy jsme se třeba měli otevřeně líbat, a to mi teda vadilo. Na základě toho, že jsme byli sourozenci, tak to teda nakonec zkorigovali. Naštěstí! Já jsem tam ale původně hrát neměl. Ta role byla psaná pro Kryštofa Hádka, ale ten zrovna točil Tmavomodrý svět a ve smlouvě měl, že se rok v žádném jiném filmu nesmí objevit.“
Díváte se na Bylo nás pět?
„Viděl jsem to na premiéře, ale pak asi deset let vůbec. Až nedávno jsem se na to podíval u tety, kde jsme zkoukli asi čtyři díly v kuse. Byla to sranda, vidět to s tak velkým odstupem…“
A co vaše děti? Viděly tatínka v akci?
„Tříletý Maxmilián měl období, kdy se na to koukal od rána do večera. Teď to zahlédl v upoutávkách, hned mě tam poznal. Dcera Jasmínka se narodila teprve před nedávnem, takže ta je na to ještě malá.“
Kam po natáčení směřovaly další životní kroky?
„Dlouho jsem váhal. Bratr Štěpán byl na konzervatoři tak strašně nešťastnej, že tam odtud utekl. A protože jsem odmala maloval, vybral jsem si nakonec scénografii. Od té doby mám herectví jen jako koníček.“
Co konkrétně malujete?
„Vždycky mám období, když mě něco nadchne. Přírodní výjevy, hmyz, teď jsou to zase psychedelický večírky, atmosféry kaváren, výčepů, nonstop…“
Dá se malováním slušně uživit?
„Tak vzhledem k tomu, že dělám i divadelní scénografii, tak ano. Sedmdesát procent mých výdělků je z malování.“
Za kolik peněz jste nejvíce prodal svůj obraz?
„Vždycky je to soutěž. Je to od 10 do 60, 70 tisíc korun. Záleží na velikosti.“
V současné době jste také vidět v seriálu Cesty domů. Viděl jste předtím nějaké díly?
„Trošku jsem to znal. Mám tam ale jen skutečně malou roličku. Vždycky jednou za deset dílů se tam mihnu v jednom obraze. (smích) Ale vyhovuje mi to tak. Neomezuje mě to v dalších aktivitách.“
Jaké máte plány do budoucna?
„Mým snem je živit se jen malováním obrazů a mít tak svobodu. Teď na podzim chystám v Praze další výstavu, takže už na tom pečlivě dělám.“
Největší záliba? Nebezpečí!
„Miluju extrémní cestování. S partou vyjedeme do mrazů, při povodních sjíždíme řeky, v lednu projíždíme tající řekou, kde jsou kry. Většinu cest se mnou absolvovala i moje manželka. I to byl důvod, proč jsem si ji vybral,“ říká s úsměvem Adam.
8 fotografií
