Václav Hudeček: Světoznámý virtuos tento týden oslaví šedesátku! Měl jsem z houslí tik! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Václav Hudeček: Světoznámý virtuos tento týden oslaví šedesátku! Měl jsem z houslí tik!

Václav Hudeček hrál několik let i na zapůjčené legendární »stradivárky«. Z neustálého hlídání tak vzácného kusu mu zůstal tik.
Václav Hudeček hrál několik let i na zapůjčené legendární »stradivárky«. Z neustálého hlídání tak vzácného kusu mu zůstal tik. (Aha! – Martin Pekárek, ČTK, ara)

Nebylo mu ještě pět a už dostal pod stromeček housle. Za trest. Zlobivý capart se měl zklidnit a s hudebním nástrojem v ruce naučit disciplíně. Záměr se nejen podařil, ale předčil i ta nejodvážnější očekávání.

Z Václava Hudečka, který ve čtvrtek 7. června oslaví již úctyhodné šedesátiny, vyrostl jeden z nejlepších světových houslistů. I přesto, že profesor konzervatoře nad ním před lety zlomil hůl, a dokonce prohlásil, že z něj přece nikdy žádný houslista nebude...

Václave, pamatujete se ještě na své první housle v životě?

„Mám je doma. Byly to čtvrtky z národního podniku Cremona z Lubů u Chebu a stály 110 korun. Od Ježíška jsem je dostal v roce 1956.“

To vás asi dvakrát nebavilo, jak často jste na housle jako malý cvičil?

„Zpočátku hodinu denně, později šest až osm. Můj otec pečlivě zapisoval do deníku informace o mém hraní a dodnes si některé poznámky podrobně vybavuji. Například:  »Zdá se, že ho housle začínají bavit skoro stejně jako sáňkování«.“

Podívejme, jaký byl tatínek kronikář. Byly zápisky v jeho deníku vždy takto pozitivní?

„Nebyly. Z Lidové školy umění, kterou jsem navštěvoval, se občas dozvěděl, že mám kromě houslí i spoustu jiných zájmů. Já jsem totiž při cvičení občas pospíchal, abych si mohl jít s kamarády zahrát fotbal. Jeden zápis proto zněl: »Tak nevím. Se mnou hraje vždycky rád, i když mě nic tak nerozčílí, jako učit na housle vlastního syna. Sám jsem při hře vyčerpán, jako bych dobýval pařezy«…“

Jak se vlastně ostatní klukovské zájmy snášely s přísnou disciplínou budoucího houslisty?

„Celkem to šlo a na dětství vzpomínám rád. Hrál jsem fotbal, bruslil a hltal mayovky. Někdy jsem je četl i při cvičení na housle.“

Cože? Fidlal jste a u toho louskal Vinnetoua? Jak jste to zvládal?

„Tak tohle jsem praktikoval, když mě hlídala prababička. Při čtení knížek jsem hrál stále dokola stupnici, zatímco prababička byla přesvědčena, že hledím do not. Asi hůř slyšela, ostatně měla jen hlídat…“

Kdy jste s houslemi poprvé vystoupil na veřejnosti?

„V mateřské školce. Za to, že jsem zahrál dětem písničku, jsem obdržel i první sladkou odměnu. Paní učitelka mi po obědě dala jednu kremroli navíc.“

Vynikal jste ve hře na housle již od dětství?

„Profesor konzervatoře, který mě později paradoxně sám učil, řekl mému tátovi, že jsem naprostý průměr a žádný velký houslista ze mě nebude. Ať toho raději nechám, že u mě pořád musí někdo stát.“

Obraťme list, ve vašem případě notový. A bilancujme, jak se u jubilea sluší. Vzpomenete si například na první dívky svého života?

„Ale ano. Poprvé jsem se zamiloval ve školce v Blatné. Navíc se mi líbilo i jméno té dívky, která se jmenovala Mařenka Jebáčková. Ve dvanácti jsem se přestěhoval do Prahy, kde mě okouzlila spolužačka Irenka a na konzervatoři to byla Evička. Pak přišlo ještě několik známostí, ale to jméno Eva mi již bylo zřejmě souzené.“

S tou pravou Evou jste se seznámil jak?

„Při natáčení filmové komedie Sedm pater pro tisíc přání, kterou režíroval Zdeněk Podskalský. Ve filmu jsem se měl dvořit půvabné ženě, kterou hrála Eva Trejtnarová. Postupně jsme se do sebe měli podle scénáře zamilovat, což se pak stalo i ve skutečnosti.“

Jakou roli jste ve filmu ztvárnil?

„Měl jsem hrát prodavače hudebních nástrojů, který předvádí i zvuk houslí. To jsem odmítl s tím, že nejsem herec a nakonec jsem hrál sám sebe. Ve fraku jsem tam vystřihl i jednu těžkou virtuózní skladbu od Paganiniho.“

Vraťme se ještě k houslím. Jako světoznámý houslový virtuóz a žák slavného Davida Oistracha jste měl k dispozici i housle postavené slavným houslařem Antoniem Stradivarim. Jak jste k nim přišel?

„Od roku 1990 jsem je měl zapůjčené ze státní sbírky a čekal jsem na ně třiadvacet let. Vzácný kus pojištěný na 18 milionů. Nedivte se, že jsem z nich trpěl stihomamem. Vždycky, když jsem někde byl, tak jsem se pořád ohlížel, kde mám housle. Ten tik mi někdy zůstal, i když jsem je u sebe neměl. Asi po deseti letech jsem stradivárky zase odevzdal, a teď je má, myslím, Jan Talich. Zjistil jsem, že moje housle jsou na tom zvukově lépe.“

Vaše nejcennější housle jsou jaké?

„Jsou z dílny italského mistra Andrey Guarneriho z roku 1674 a po zvukové stránce jsou skvělé. Aby mi je mohl kdysi táta koupit, musel prodat auto.“

Jaká je jejich cena dnes?

„To se přesně nedá říct. Cenu určují aukce, je to podobné jako s obrazy. Ale určitě v milionech.“

A ceny stradivárek?

„To je podobné. Pokud na ně před tím hrál nějaký slavný houslista, například David Oistrach, může se cena pohybovat i kolem pěti milionů dolarů.“

120 houslí pro mistra

V lednu 1968 hrál Václav Hudeček v televizním pořadu 10x odpověz ukázky skladeb známých mistrů. Na diváky se obrátil s prosbou, zda nemají doma, třeba na půdě, nějaké odložené housle. Byla naděje, že se mezi nimi mohou najít i nějaké mistrovské. Krátce na to mu pošťáci doručili kolem 120 houslí.

Jedním z uběhaných doručovatelů byl tehdejší poštovní brigádník a současný úspěšný zpěvák Richard Tesařík. Slavnému houslistovi to po letech vyčetl na jednom společném vystoupení. Václav Hudeček si tenkrát žádné housle nevybral, dostali je žáci hudebních škol a začínající konzervatoristé.

Eva Hudečková o seznámení: Působil férově!

Václav HudečekČím vás Václav nejvíce očaroval?

„Okouzlil mě inteligencí a takovou neokázalou prostotou. Nebylo na něm nic kašírovaného, působil neuvěřitelně férově.“

Jak často doma cvičí?

„Každý den minimálně 3 až 4 hodiny.“

Nejde vám to jeho »fidlání« někdy už na nervy?

„Ne, ne. (smích) Naopak je mi smutno, když to neslyším.“

Říkaly vám něco housle, než jste Václava poznala?

„Spíš hudba, ke které jsem byla v rodině vychovávaná. Vážnou muziku jsem zbožňovala, sama jsem hrála na piano, na kytaru a zpívala v Pražském dětském sboru. Hudba mi byla blízká a on mi ji ještě více přiblížil.“

Jak oslavíte manželovy kulatiny?

„Budeme spolu a s našimi nejmilejšími.“



Přečtěte si
pohadkamaje
4. 6. 2012 • 08:52

Shelby16
3. 6. 2012 • 17:19

brilatně umí hrát na svůj nástroj a inteligentní lidi s minimem hudebního cítění ho musí ocenit. Hudeček se nemusí předvádět s kilogramem zlata na krku a bílým Mercedesem nebo Bentleyem jako ti praštění RAPeři, co vydávají ty triviálně jednoduché rytmy a skřeky a pohupují hlavou jak opice v ZOO.

Shelby16
3. 6. 2012 • 17:12

Já osobně houslím neholduji, spíš kytaře, ale přesto pana Hudečka obdivuji, jak znamenitě ten nástroj ovládá. Takových lidí si velmi vážím, co něco dovedou na vysoké umělecké úrovni narozdíl od laciných arogantních rádoby-umělců Dary Rolinsové nebo Rytmuse, kteří založili svou popularitu na tom, jak se chvástají a předvádějí před lidma svým bohatstvím, penězma až kýčovitým extravagantním luxusem a myslí si, že když mají poslední model bílého BMW, Mercedesa nebo Land Roveru a na krku samé zlato, že jsou největší umělci a borci světa

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.