Michal David: Netlačím na pilu!

PRAHA – Úspěch a štěstí se v současné době drží ruku v ruce u zpěváka, skladatele a producenta Michala Davida (46). V jednom a tom samém týdnu mu vyšlo nové album Love songs, obdržel multiplatinovou desku za sto tisíc prodaných nosičů formace DaMiChi, a aby toho nebylo málo, připravuje nový muzikál Angelika...

Máme listopad, za chvíli budou Vánoce, chystáte nějaké překvapení?
„Ne, zatím ne, my jsme konzervativní rodina. Vánoce bereme jako normální všední dny a také jako odpočinek, který nám určitě prospěje.“

Budete trávit Vánoce v Čechách?
„Ano. Máme teď dceru v Itálii, tak za ní koncem měsíce poletíme, ale ona se nám pak vrátí, takže budeme Vánoce trávit společně.“

V těchto dnech vám vyšlo nové album Love songs, co byste nám o něm řekl?
„Mou inspirací bylo CD od jednoho anglického zpěváka, který přišel na trh s love songy zhruba tak před rokem, a sklidilo to neuvěřitelný úspěch. My jsme se o to začali zajímat, a tak nějak jsem si říkal, že tu u nás něco takového chybí. Stále se všichni snaží dělat rychlou a taneční muziku, a tak jsem přišel s nápadem udělat Love songy. Na albu najdete osmnáct pomalých písní. Jsou tam písně, které všichni znají, jako například Největší z nálezů a ztrát, Každý mi tě lásko závidí, pak jsou tam i novější písně a nakonec tři bonusy: duet s Monikou Absolonovou, který se připravuje do muzikálu Angelika, písnička v anglickém znění ze Tří mušketýrů a italská píseň Amici mai, která je ze čtvrtého alba DaMiChi.“

Údajně vaše nejlepší nápady vznikají na toaletě. Co je na tom pravdy?
(smích) „To jsem řekl jednou v legraci, když se mě nějaký novinář nebo spíš kritik ptal na jednu mou píseň, která se mu příliš nelíbila. Já jsem mu odpověděl, že asi byla napsaná na toaletě, a on to vzal vážně.“ (smích) „Takže opravdu na toaletě hudbu nepíšu, píšu ji u piana a většinou v noci.“

Jakou hudbu vy sám rád posloucháte?
„V autě poslouchám spíš rádio, abych si udělal obrázek o situaci našich rádií, takže to hodně přepínám. Ale jinak rád poslouchám třeba jazz a klasiku.“

Máte za sebou úspěšné muzikály Kleopatra a Tři mušketýři. V březnu chystáte premiéru nového muzikálu Angelika. Jak probíhají přípravy?
„Podepsali jsme smlouvu s panem režisérem Bednárikem, který režíroval Drákulu nebo Johanku z Arku. Chtěli jsme změnu jak v režii, tak i ve scénografii, a také jsme vybrali dobré interprety. Monika Absolonová je jednička na roli Angeliky, Pepa Vojtek jako Joffrey de Peyrac a Ali Amiri bude hrát Bachtiariho beje. Objeví se spousta známých jmen, ale i jiných interpretů, kteří nejsou tak mediálně známí.“

Filmová verze Angeliky je pětidílná. Budete vměstnávat oněch pět dílů do jednoho?
„Ano. Celých pět dílů jsme vtiskli do dvou a půl hodiny. Ti, kteří viděli všechny zfilmované díly, se budou orientovat v ději velmi dobře. Scénárista a choreograf Libor Vaculík to opravdu dobře pokrátil, takže jediné, co tam zřejmě nebude, je scéna o Rescátorovi, jelikož nevíme, jak bychom to jevištně ztvárnili, to je opravdu filmová záležitost.“

Na počátku jste se prý rozhodoval mezi Angelikou a Matou Hari. Proč to vyhrála Angelika?
„Jednoznačně všude, kde jsem říkal, že se rozhoduji mezi Matou Hari a Angelikou, mi bylo na devadesát devět celých devět procent řečeno zvláště dámským pohlavím, ať si vyberu Angeliku. Čili vesměs to byl impuls od nich. Ale Matu Hari si nechám v záloze, je to téma, které mě zajímá a co není, může být.“

Kleopatra, Mata Hari, Angelika… samé nezávislé ženy, které si šly tvrdě za svým. Máte rád dominantní ženy?
„No, to spíš byla taková náhoda. Zaujaly mě jejich životní příběhy. Například zrovna nedávno mi bylo nabídnuto téma ke zpracování kata Mydláře. Je to příběh o lásce, ale také o životě kata, který je inteligentní člověk studující medicínu. Takže spíš jde o témata.“

Když se vrátím k ženám. Co na nich obdivujete?
„V podstatě úplně všechno. Já si myslím, že ženy jsou unikát, bez kterého bychom my muži nemohli žít. Někdy na nich obdivuji preciznost, se kterou dělají nějakou činnost, dokud to nemají hotové, to my muži bychom to vzdali.“

A co na nich naopak nesnášíte?
„Žárlivost, afekt… a když mrckujou.“ (smích)

Co to znamená?
„To je, když tak různě šišlají i v letech, kdy už by to dělat neměly.“ (smích)

Nynějším fenoménem je třetí řada SuperStar. Sledujete ji?
„Sleduji. Mě tedy dost překvapilo, že vypadla Terezka, to jsem nečekal. Ale myslím, že je to opravdu selekce toho nejlepšího. Jak se říká, co Čech – to muzikant, tak tedy asi ano, protože se to opravdu povedlo. A myslím, že bude velice těžké vybrat toho nej.“


Máte svého favorita?
„Určitě, Spilka je skutečně dobrý, šikovný. Je to kluk, který se mile tváří a příjemně se prezentuje. Pak také Barbora je dobrá. Ono je to těžké takto vybírat, ale každopádně favority mám.“

Čím si myslíte, že to je, že vaši hudbu z 80. let obdivují jak starší, tak mladší generace, které tou dobou ještě třeba ani nebyly na světě?
„Kolikrát jsem si sám pokládal tuto otázku a odpověď na ni neznám. Samozřejmě mě to těší. Domnívám se, že je to dané i třeba texty, které se povedly a které jsou o životě. Já mám na to takové motto: Každý chce žít Non-stop, prožít si Lásku z pasáže, svůj Discopříběh a mít svých Pár přátel.“

V květnu vám vyšlo již čtvrté album italské formace DaMiChi. Proč si myslíte, že má tento taneční styl hudby u nás takový úspěch?
„Je to melodické. A my jsme melodický národ. Navíc jsou to písně, které všichni znají z osmdesátých let minulého století. Během těchto let se tyto italské desky dobře prodávaly, tak jsme se rozhodli je převléct do nového kabátu, a začalo se to líbit. Ani jsme nepočítali s tak vysokým prodejem, dostali jsme se až na sto tisícovou hranici prodejnosti. Čtvrté album uzavírá celou sérii DaMiChi, a proto jsme rádi, že se můžeme rozloučit, když jsme na vrcholu.“

Proč zrovna Itálie? Máte k ní nějaký sentimentální vztah?
„V Itálii jsem jako osmiletý kluk dva roky vyrůstal, dokonce jsem tam chodil do školy. Takže jednak umím řeč a jednak mám dobrý vztah k Italům jako k lidem. Jsou společenští, mají rádi děti, jsou to lidé, kteří se umí odvázat, mají výbornou módu, výborné jídlo, výborné víno, hezká auta, takže co víc si přát.“

V americkém hororu Hostel se objevuje vaše píseň Třetí galaxie, jak k tomu došlo?
„Jednoho dne mi zavolal osobně režisér Eli Roth a řekl mi o nabídce, produkce mě pozvala na natáčení. Přijel jsem a režisér mi řekl, jestli bych mu poskytl Třetí galaxii do filmu, přestože je to horor a moje písnička je optimistická. Netušil jsem, jak se jim to tam může hodit, ale souhlasil jsem. To jsem ale ještě nevěděl, že se Hostel objeví v USA na prvním místě žebříčku prodávaných filmových záležitostí.“

Jste hodně zaneprázdněný. Zbývá vám čas na rodinu?
„Nejsem workholik, takže na rodinu mi vždycky čas zbývá. Je to i tím, že mám studio doma. Také trávíme poměrně dost času na společných dovolených. Máme rádi teplo, tak se za ním vypravujeme několikrát do roka. Nemám příliš v oblibě takové ty velké večírky, samozřejmě někdy jsou společensky nevyhnutelné, ale raději mám rodinnou atmosféru v klidu, doma nebo třeba s blízkými přáteli.“

Prý jste milovníkem vín. Jakému dáváte přednost?
„V létě mám raději bílé víno nebo rosé, protože je vychlazené, a naopak v zimě dávám přednost červenému, které vás zahřeje. Mezitím to občas proložím dobrým šampaňským.“

Máte dceru a nemanželského syna, myslíte si, že některý z nich půjde ve vašich šlépějích?
„Klárka se sice orientuje do uměleckých sfér, ale spíš buď jako scenáristka, nebo režisérka. Jak ona sama říká, že musí být ona tím řídícím článkem. Právě teď studuje italštinu a dějiny umění v Itálii. No a Petr studuje Policejní akademii a chtěl by být kriminalistou, což si myslím, že není špatné.“

Když vám před lety zemřela dcera na leukémii, říkal jste, že byste si rádi s manželkou pořídili ještě jedno dítě. Je to stále aktuální?
„Ano, je. Ale nijak netlačíme na pilu. Necháváme tomu volný průběh, když to přijde, tak ho rádi přivítáme a přijmeme jako příjemné zpestření v životě. Pokud už dítě nepřijde, tak každý máme ještě dost svých starostí a práce tady na tom světě, takže se nic neděje.“

Kdybyste si měl představit svůj ideální den, jak by vypadal?
„Ráno bych vstal, dal bych si nějakou dobrou snídani a šel si zahrát tenis. Po tenise bych si dal dobré šampaňské, pak bych jel domů, kde bych si lehnul na pohovku a pustil si DVD, otevřel si červené víno, zapálil doutník a objednal si sushi (smích). No a pak bych si šel lehnout.“ (smích)

Co chystáte do budoucna?
„Teď vyšlo zmiňované album Love songs, které je nyní aktuální a bude určitě ještě minimálně rok. Musím dokončit Angeliku, no a pak se uvidí. Dám si asi na chvíli pauzu, jelikož je to přeci už třetí muzikál během čtyř let a to je docela náročné. V každém případě ta pauza nebude moc dlouhá, já totiž neumím jen tak nečinně sedět na zadku.“

Autor: Veronika Peterková
Foto Aha!: Alexandr Malachovský, Dalibor Puchta