Zpěvák Daniel Hůlka přežil vlastní smrt! Teď chci ženu a dítě!

Je to právě měsíc od vašeho propuštění z nemocnice. Jak vám je, cítíte zlepšení?

„Určitě. Pokroky jsou znát. Přeci jen jsem byl tři týdny na přístrojích, takže když jsem se vrátil, sotva jsem došel do koupelny. Teď už normálně chodím na procházky, jezdím na kole a fakt je to každý den lepší. Ale jde to pomaličku.“

Co dieta, dodržujete ji?

„Ta je hrozně důležitá, takže dodržuji. Fakt si »nelajsnu« to nedodržovat, protože mi bylo tak blbě, že jsem myslel, že chcípnu!“

V čem vaše dieta spočívá?

„Je dost brutální. Nesmím žádné tuky, nic dráždivého a nadýmavého. Ani alkohol! Smím jen některé druhy zeleniny. Je to přísné, ale dá se to. Jím buď libové maso nebo ryby se zeleninou a k tomu rýži nebo brambory.“

Nemáte chuť na něco tučného nebo »nepovoleného«?

„Ne. Většinou si vařím doma sám, protože vařím rád. Nebo mi posílá jídla moje nebo Martinova (Martin Svoboda – Danielův manažer – pozn. red.) maminka. Problém s tím nemám. Ani s alkoholem, protože já jsem rád, že žiju! Já jsem ráno rád, když se vzbudím a svítí sluníčko, když jdu na procházku, užívám si každý krok, takže si vychutnám i každé sousto dušené mrkve.“

Asi před týdnem jste byl ale spatřen s láhví vína a cigaretou! Jak to bylo?

„Ležel jsem po obědě na balkoně a měl jsem siestu. Tu cigaretu jsem si dal, to je pravda. Já kouřím výjimečně, třeba tak jednu cigaretu za tři dny. Kouření je sice všeobecně škodlivé, ale se slinivkou nijak nesouvisí. Na okně za mnou, asi dva metry ode mě stojí láhev od vína, která tam stojí asi dva roky a dávají se do ní kytky. Hned mi volali sestřičky z nemocnice, doktor a známí a nadávali mi, co to má znamenat. Všem jsem tedy vysvětlil, že jsem si opravdu žádný alkohol nedal.“

Vraťme se na začátek. Co se s vámi dělo předtím, než vás hospitalizovali?

„Měl jsem problémy asi rok. Bylo mi na zvracení, bolelo mě břicho. Jenže v nemocnici mi vždy řekli, že to je žlučník a poslali mě s prášky domů. Pak už to ale bylo drastické a naposledy mě vážně šílené bolesti dohnaly do nemocnice. Přijel jsem na Bulovku a tam mi poprvé správně diagnostikovali, že se jedná o slinivku. Propouštěli mě a pan doktor mi řekl, že když mě do nemocnice přivezli, tak to bylo tak padesát na padesát, jestli vůbec přežiju.“

Prý jste o sobě ani nevěděl, když vás přivezli.

„Poslední tři týdny před hospitalizací mám slité a nepamatuju si úplně všechno. Já doteď nevěděl, jak je zánět slinivky závažné onemocnění. Za ty tři týdny, co jsem byl v nemocnici, tam bylo pět lidí se slinivkou a tři z toho zemřeli.“

Přehodnotil jste po vážné nemoci a těch zkušenostech pohled na život?

„Přehodnotil? To zní dost frázovitě a pateticky. Ale určitě, když tam člověk leží, tak má dost času na přemýšlení. Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že je fakt »konečná«. Když je vám blbě a myslíte si, že umřete, tak samozřejmě spoustu věcí přehodnotíte.“

Co konkrétně?

„V podstatě všechno. Takové ty priority. Když máte pocit, že váš život končí a přemýšlíte, co tedy tady po vás zůstane. Pořád ještě nemám to dítě, o kterém mluvím už od čtyřiceti, takže to už budou čtyři roky. Přeci jenom už bych chtěl nějakou rodinu a zázemí, abych se měl ke komu vracet.“ 

Rýsuje se už něco?

„Zatím ne. Až to přijde, tak to přijde. Zatím se nic neděje.“ 

Kdo vám byl v nemoci největší oporou?

„Rozhodně Martin Svoboda. Je to můj dlouholetý kamarád, který mi už několikrát zachránil život. Jezdil tam za mnou dvakrát denně a dával mi napít, když jsem nemohl zvednout ruku. Hlavně psychicky to hrozně pomůže. Klobouk dolů také před personálem na JIPce, všichni na mě byli nesmírně hodní a starali se o mě s úsměvem na tváři. Takže jsem se rozhodl, že pro ně uspořádám vánoční koncert jako mé poděkování, protože mi regulérně zachránili život. Spousta lidí mi psala a posílali mi dárky, což bylo fajn. Ale taky se našlo několik šílenců, kteří se chtěli dostat dovnitř! Přišla třeba paní, která tvrdila, že je má snoubenka, ale ty sestřičky fungovaly jako moje tělesná stráž.“

Prý jste nechtěl, aby vás v nemocnici navštěvovala maminka?

„Ano. Už je to starší a paní a nechtěl jsem, aby mě viděla v tom stavu, ve kterém jsem byl. Ale má první cesta z nemocnice vedla za ní.“

Kdy začnete pracovat?

„V sobotu jsem měl první vystoupení s Lubomírem Brabcem. Teď jsem měl točit desku, což samozřejmě nešlo, ale chtěl bych to stihnout do prázdnin. Ale koncertování a divadlo plánuji až od podzimu.“

Takže teď si naordinujete odpočinek v Jevanech?

„Doktor mi kladl na srdce, že rekonvalescenci by nebylo dobré podcenit. Takže jsem »zalezlý« v lese a je to výborné. Když jsem se vrátil z nemocnice, tak mě tady sousedi a kamarádi vítali, někteří dokonce brečeli. Dokonce mám tady teď v každé hospodě připravené nějaké dietní jídlo, což je milé.“

Na dovolenou pojedete?

„Určitě bych někam vyrazit chtěl, ale všechno to záleží na tom, jak rychle se dám dohromady. Chtěl bych jet na loď na moře, protože jsem už dlouho nikde nebyl.“ (Hůlka se věnuje námořnímu jachtingu – pozn. red.).

Je šance, že se zase vyléčíte?

„Jezdím pravidelně na kontroly a výsledky jsou dobré. Pokud budu nějaký čas tu dietu poctivě dodržovat, tak je vysoká šance, že se slinivka úplně zahojí. A já to dodržovat budu, protože mi to za to stojí. Kdybych si dal jednoho panáka, tak myslím, že mě to zabije!“

Jak vás přivítala vaše fenka Kačenka, když jste se vrátil z nemocnice?

„Já myslel, že dostane infarkt! To bylo peklo, ona se ani neudržela na nohách! A teď si mě tak hlídá, že já si jdu třeba umýt ruce do koupelny a ona jde se mnou. To je takový miláček! Navíc je vtipná a je s ní hrozná sranda. Já jsem chtěl psa na mazlení, ne na hlídání, a to se mi vyplnilo.“

Spí s vámi v posteli?

„Nemám rád, když pes chodí do postele. Ale od té doby, co ji mám, spím na kanapi, protože tam ona může spát se mnou. A ona se tak přitulí, že to je neskutečné. Obrovský mazlíček to je.“

Fotogalerie

10 fotografií