Pavlína Danková o rakovině: Našla jsem si bulku v prsu, ale mamograf nic neodhalil!
6 fotografií
Bývalá reportérka a nyní mluvčí pražské Fakultní nemocnice Motol Pavlína Danková (48) před rokem a půl onemocněla zákeřnou rakovinou prsu. Kdyby ale nebyla tvrdohlavá a neměla obrovské štěstí, kdoví, jak by to dopadlo!
„Mamograf mi nic neobjevil, ačkoliv jsem si nahmatala bulku,“ prozradila Danková, která se tak dlouho dožadovala dalších vyšetření, až jí ortel v podobě zhoubného názoru potvrdili. Jako jednu z mála ji to ale zásadně nepoznamenalo.
„Žebříček hodnot jsem vůbec nepřehodnocovala. Vždycky jsem si vážila toho, co je v životě podstatné, a zdraví jsem měla na prvním místě, ostatní jsou často jen malichernosti. Teď jsem tzv. na »čekačce«, vrátí se to, nevrátí, uvidíme... Chemoterapii jeden okolog doporučil, druhý ne, tak jsem ji zatím odmítla,“ dodává Danková, která se nyní chystá nejen na státnice, ale i na charitativní běh, při němž i přes své křehké zdraví hodlá uběhnout pět kilometrů!
„Výtěžek půjde na Motol, pomůže to kardiocentru. Byla jsem u zrodu, takže jsem si říkala, že bych měla běžet.“
Pavlíno, poběžíte, i když jste prodělala tak závažnou nemoc? Nebude to na vás moc?
„Nemám sice formu, takže zvládnu maximálně ten pětikilometrový závod, ale určitě poběžím. Když nebudu moct, tak to dojdu. (smích) Jen ještě nevím, ve kterém městě, protože jsem původně chtěla běžet v Plzni, ale to je dva dny před státnicemi na Univerzitě Jana Amose Komenského. Pokud ale bude i běh v areálu Motola, tak poběžím ten.“
Jak se na státnice připravujete?
„Šprtám se, jsem nervózní, jsem v panice, hrůza. V mém případě, nebudeme si nic nalhávat, je to rozhodnutí čistě pragmatické, protože dělám tu práci, kterou dělám, a praxi v médiích mám. Pracuji jako šéfka vnitřní komunikace v jedné z největších dětských nemocnic na světě. Ten vysokoškolský bakalářský titul mám, ale pro tenhle post to chce mít magistra.“
Jaká jste byla studentka a jak jste to zvládala s prací?
„Myslím, že jsem byla takový lepší průměr. (smích) Neexcelovala jsem určitě, ale když studujete při zaměstnání, i když kombinovanou formou, tak to není sranda. Nejlepší je studovat, když je člověk mladý. Samozřejmě po té práci přijdete utahaná, tak se nemáte kdy učit. Nemáte volné víkendy, je to takové ošemetné. Ale dá se to.“
Zvládla jste přeprat rakovinu, určitě zvládnete i státnice.
„To máte pravdu, ale stejně jsem šíleně nervózní a plaším.“
VÝSLEDEK? NEGATIVNÍ
Jak jste na tom s prevencí? Myslíte si, že vám zachránila život?
„Přišla mi pozvánka na preventivní vyšetření. Ještě předtím, než jsem tam šla, jsem si udělala samovyšetření a našla jsem si v prsu bulku. Jenže ten mamograf to neodhalil. Řekli mi, že tam nic není, výsledek byl negativní.“
Teď jste mě dost šokovala, jak je to možné?
„Ono se to moc neví, ale mamograf není stoprocentně účinný. Záleží na úhlu vyšetření, na tom, kde ten nádor je, jaký má tvar. Jenže já si nenechala namluvit, že je to v pořádku, a to mi v podstatě zachránilo život. Neustále jsem jim opakovala, že jsem si nahmatala bulku a že tam opravdu něco je. A také bylo. Objevili mi zhoubný nádor.“
Hrozila vám amputace prsu?
„Ne, dnes už není ten trend jako kdysi, kdy většině žen uřízli prso, i když měla malý nádor. Když to lze, tak odstraní jen nádor a prso nechají, stejně jako v mém případě. Ale plastická chirurgie by to případně vyřešila.“
Jak jste snášela léčbu?
„Odmítla jsem chemoterapie a podstupuji hormonální léčbu. Trvá pět let.“
Změnila rakovina a vaše výhra nad ní nějak váš život? Změnila jste žebříček hodnot?
„Ona to není úplně výhra, je to padesát na padesát. Může se to kdykoliv vrátit. Jste jako alkoholik, ten už z toho taky není nikdy venku, ale na rozdíl ode mě to může více ovlivnit, když nepodlehne. Můj život to ale vůbec nezměnilo, já měla vždycky správně nastavené hodnoty. V pubertě jsem samozřejmě byla praštěná, to k tomu patří, ale ve svém produktivním věku jsem si uvědomovala, jak krásný život mám. A vždycky jsem si říkala, že ty problémy, které řeším, jsou malichernosti. Říkala jsem si, že je to maličkost oproti tomu, kdyby mi třeba řekli, že mám rakovinu.“
BYLA TO RÁNA
A jednoho dne vám to opravdu řekli. Jak jste se cítila?
„Dozvěděla jsem se to po telefonu. Zavolali mi výsledky zrovna v ten den, kdy jsem končila na Nově. Balila jsem si tam ty krabice, odcházela jsem po třinácti letech, kdy vám nikdo z vedení neřekl ani »dík a měj se«, a vtom mi zavolali z nemocnice tu blbou zprávu. No příjemné to nebylo. Coby novinářka jsem hrozně vyzvídala, ale jsem ten typ, že bych se ráda nechala obelhat.“
Jakým způsobem obelhat?
„Kdyby mi třeba zbývaly tři měsíce života, jak je to trendem v Americe říct pacientům, kolik jim zbývá, tak bych to nechtěla vědět. Představte si, že vám řeknou, že máte už jen tři měsíce, užila byste si je? Já v tu dobu přestala plánovat, dokonce jsem ani nesepsala závěť. Ale kdyby mi řekli: »Uzdravila jste se!«, tak bych pak prožila nejkrásnější tři měsíce svého života. To by bylo něco jiného, než kdyby mi řekli, ať si »dám své věci do pořádku«.“
To máte pravdu, to bych asi byla taky radši, ale mám pocit, že se to nesmí.
„Bohužel se tu musí říkat pacientovi pravda, ale kdyby někdo z mých blízkých byl nevyléčitelně nemocný a opravdu mu zbývalo jen několik měsíců života, tak bych se postarala o to, aby se to nedozvěděl. Aby mu řekli, že je vše v pořádku, a on byl šťastný.“
Jak se právě vaše rodina vyrovnala s tou zprávou o vaší nemoci?
„Můj syn to bral hrozně dobře, je větší optimista než já. On si vůbec nepřipustil to, že by to nedopadlo dobře. Ale říct to rodičům, to bylo mnohem těžší. Jsem přece jen jejich dítě, takže to nesli opravdu špatně. Maminka říkala, že kdyby to šlo, vzala by si tu nemoc ona. Je to prostě maminka.“
Jak vznikal rozhovor
S Pavlínou jsme si povídaly obklopené ranním sluncem v Letenském zámečku v Praze, kde propagovala RunTour České pojišťovny. Působila tak vitálně a optimisticky, že by mě v životě nenapadlo, jakým peklem si prošla.
Nebyl to můj první ani poslední rozhovor o rakovině, tušila jsem, jaké odpovědi mě čekají, ale byla jsem doslova šokovaná. Nejen tím, že jí mamograf neodhalil bulku, kterou si nahmatala (a tím se mi zbortil můj svět jistoty), ale i tím, že její život po nemoci neprošel žádnou zásadní změnou tak, jak to bývá u ostatních, kteří překonali smrtelnou nemoc.
Pavlína totiž, stejně jako já, patří mezi ty šťastlivce, kteří si krásu svého života uvědomují, aniž by jim hrozilo, že o něj přijdou…
Také přemohly rakovinu prsu!
Lenka Termerová (64), herečka
Oblíbená herečka rakovinu prodělala nejen v rámci scénáře Velmi křehkých vztahů, ale i v soukromí. Přišla o vlasy, ale ne o chuť bojovat. Nyní je ambasadorkou Avon pochodu, který také apeluje na prevenci u žen.
Anna K. (46), zpěvačka
O svém boji s rakovinou dlouho mlčela, ale velice důvěrně se s ním svěřuje na své nejnovější desce. Zapojila se také do kampaně »Chceš žít?«, která ženy nabádá k prevenci.
Naďa Urbánková (72), zpěvačka
Vždy usměvavá zpěvačka proslulá svou oblibou velkých barevných brýlích s rakovinou prsu bojovala před třemi lety. Ačkoliv přišla o vlasy i o prsa, optimismus jí zůstal.
6 fotografií
