Eva a Vašek se vrátili z turné po Austrálii: Nevydělali si tam ani korunu!

Pokud si ale myslíte, že si na druhé polokouli vydělali miliony, mýlíte se. Vrátili se takříkajíc »bez peněz«, protože v cizině se prý moc nevydělává. A ani v Česku už to kvůli krizi není, co bývalo.

Teď už jsou zpátky doma na Moravě, ale na aklimatizaci nebyl čas. Pět dní po návratu opět vyrazili koncertovat! Hrají spolu neuvěřitelných pětadvacet let a za měsíc stihnou objet až 15 štací…

Kolik jste v Austrálii měli koncertů?

Vašek: „Pouze tři, všechny byly v Brisbane. Teď ten náš pobyt byl spíše dovolenkový než pracovní. Jeli jsme tam hlavně kvůli naší dcerce Evičce, aby se zdokonalila v angličtině.“

Eva:  „Byli jsme tam už počtvrté. Dvakrát jsme měli tu čest Austrálii celou objet. Vystupovali jsme také v Sydney, Melbourne či Adelaide.“

Jaké vaše písničky u krajanů nejvíce zabírají?

Vašek: „Jednoznačně Bílá orchidej, Krásné chvíle a Vzpomínky. Prostě klasiky. Naopak už takový zájem nemají o novější písničky, které vznikly za posledních patnáct let.“

Eva: „Oni tam mají jedno rádio, které dvakrát týdně vysílá hodinu pouze české skladby. A dokonce nás tam hrají, takže ty největší hity mají lidé naposlouchány.“ 

Už se objevily informace, že jste si díky koncertům v Austrálii vydělali na rok dopředu. Co je na tom pravdy?

Vašek: „Víte, já říkám jednu věc. Každý náš výjezd za hranice jako třeba do Austrálie, Kanady či USA skončí úspěchem, když se vejdeme do mínus 100 000 Kč. To pak říkám, že jsme dopadli dobře a odvezli si odtamtud miliony zkušeností k nezaplacení. Všeobecně, co se týká ekonomiky, tak hraní v zahraničí už v současné době není výdělečné, tak jak bylo třeba po revoluci, když jsme jezdili hrát do Německa a Rakouska. Tehdy to byl opravdu boom. Ta doba je ale dávno pryč.“

Eva: „Navíc si tam všechno, včetně cesty, hradíme sami.“

Jaké jste si z Austrálie odvezli zážitky?

Vašek: „Pro mě byl zážitek, že jsem tam celé tři měsíce vydržel v jednom triku, trenkách a pantoflích. Nic jiného jsem nepotřeboval. To byla paráda.“

Eva: „Dostala jsem tam klávesy, postavila je tam na balkon a cvičila na ně. Najednou z nich vylezl had, koukl na mě a zase zalezl zpátky. Tak jsem začala křičet, Vašek přiběhl, celé je rozebral, ale had nikde… Tak jsem se uklidnila a myslela si, že už je pryč. Jenže večer, když jsme měli koncert, tak ten had z mých kláves vylezl znovu! Byl to šok! Vystoupení jsem teda s hrůzou v očích odehrála, ale co myslíte, hned po koncertě jsme ho začali hledat znovu, ale ten had prostě nikde nebyl!“

Čím vás Austrálie uchvátila?

Vašek: „Panuje tam čtyřikrát tak pomalejší životní tempo než u nás. My jsme proti nim štvanci, všechno děláme ve stresu. V nejvýchodnější části Austrálie, na jedné pláži, žije od dob Johna Lennona skupinka lidí hippies. Jsou bosí, přes sebe mají jen deku, plenu na hlavě a jsou tam spokojení. Nemají domy, auta, prostě nic, jen na té pláži celý život leží polonazí a nic jim nechybí.“ 

Eva: „Austrálie je velice barevná země, krásně zelená. A jsou tam úplně jiné zvuky než v Čechách. Také tam je větší anonymita. Nikdo si nikoho nevšímá.“

Je něco, co vás naopak zklamalo?

Vašek: „Bylo tam strašně draho. Třeba za jídlo v restauraci dáte sto dolarů, ani nemrknete.“ 

Jak vám chutnala tamní kuchyně?

Vašek: „Je taková nasládlá. Nebylo to ono. Přestože jsme se pohybovali mezi krajany, kteří nám občas uvařili české jídlo, bylo to jiné. Přece jenom jiná půda, jiné suroviny. Málo platné, česká kuchyně je zkrátka česká kuchyně.“

Co jste jako první udělali po návratu do Čech?

Vašek: „Zašli jsme k naší babičce na slepičí polévku a kachnu se zelím. Měl jsem boule za ušima, jak jsem si po té době pochutnal. Doma je doma.“

Eva: „Já jsem se pak šla projít do lesa. Ti naši ptáci přece jenom zpívají nejkrásněji. Nic se jim nevyrovná.“

Jak se v Austrálii líbilo vaší dcerce?

Vašek: „Evičce se tentokrát moc nechtělo. Poprvé v životě křičela, že s námi nikam nepojede, že chce zůstat doma s kamarádkami. Přece jenom už není v letech, kdy je připoutaná k rodičům a kam jdou oni, tam jde i ona. Už je ve věku, kdy má už nějaké vazby a pouta. Už nám i vyhrožovala, že příští rok nikam nepojede.“ (smích)

Eva: „Je strašně důležité, že si opět zdokonalila jazyk. Potěšilo nás, že paní učitelka o ní prohlásila, že není vůbec poznat, že angličtina není její mateřský jazyk.“

Pocítili jste nějaký rozdíl ve školství australském a českém?

Vašek: „Děti do školy nosí stejné uniformy. A musím říci, že bych je zavedl i tady. Je to perfektní. Ráno vás dítě neotravuje s tím, co si vezme na sebe, jaké boty, jaké triko. Oblek je už zkrátka daný. Všechny děti jsou tak mezi sebou vyvážené. Další výhodou je, že když jdou osmáci kouřit za školu, strážníci hned poznají, že je to žák školou povinný.“

Jak se školní uniforma líbila Evičce?

Vašek: „Když jsme ji šli kupovat a viděla ty boty, které k tomu jsou, tak řekla, že to nosit nebude. To víte, doma už pomalu nosila podpatky. Ty boty připomínaly dřívější traktorky, co se nosily do sléváren. Takže ze začátku to byl trochu problém. Nakonec si ale zvykla a teď je nesundá z nohou! Nosí je pořád.“ (smích)

Má Evička hudební sluch a půjde ve vašich šlépějích?

Eva: „Má sluch po tatínkovi…“

Vašek: „To znamená, že nemá…“ (smích)Eva: „K hudbě ji samozřejmě vedeme. Ale co bude chtít jednou dělat, to bude záležet samozřejmě jen a jen na ní.“

O finanční krizi

Vašek: „Ta doba, kdy na nás v roce 2006 přišlo v Mladé Boleslavi 1200 lidí, se asi už nevrátí, ale stěžovat si nemůžeme. Jsme dva, takže když na nás bude chodit třeba 300 lidí, pořád to bude pěkné a bude to na uživení.“

O nejlepší dovolené

Vašek: „Nedám dopustit na Chorvatsko, konkrétně Dalmácii. Sednete do auta, jste tam hned, průzračné moře, krásná hudba, výborné kafíčko, slušná cenová politika...“

Eva: „Vystupovali jsme snad v celé Evropě, Kanadě či Americe. Líbilo se mi všude. Hodně také záleží na tom, s kým tam jste. Všude jsem byla s Vaškem, který to vždycky dobře vymyslí a je mi s ním pořád fajn.“

Fotogalerie

7 fotografií