Zdeněk Troška 30 let po natáčení Slunce, seno...: Babovřesky? Další trhák…

Přestože se první díl dával dohromady už před třiceti lety, některé historky z natáčení se svéráznými venkovany zůstávají dodnes v šuplíku scénáristy a režiséra Zdeňka Trošky (58). Tak se o ně s námi podělte, rejžo!

Právě před třiceti lety jste začal práce na prvním díle oblíbené trilogie Slunce, seno, jahody. Odkud se vzala myšlenka, natočit bláznivou a přitom pravdivou venkovskou sondu?

„Ten nápad jsem měl v hlavě už od studií na FAMU. Už ve druhým ročníku jsem si přál »absolvovat« filmem. Televize mě totiž nebavila, prostě film byl film. A tak jsem si připravil grotesku z vesnice, která měla asi hodinovou stopáž a jmenovala se »Přijedou k nám z Vídně«.“

A točil jste v Hošticích?

„Ano, přivezl jsem do Hoštic kameramana a celou vesnici jsem do toho zapojil. Už tenkrát! Bylo to o tom, že lidi jdou ráno do kostela, přibíhá hostinská, že přijedou známí z ciziny k někomu ze vsi. Tak všichni utíkají domů, oblečou starý hadry, všechno schovají a hrajou si na chudáky. Všechny ty kamufláže nakonec vyjdou najevo a Vídeňáci se naštvou a ujedou. A potěšil mě tentokrát výrok pana režiséra Otakara Vávry. Ten když to viděl na postupových zkouškách, tak řekl – s tímhle filmem by klidně Troška mohl absolvovat. A od něj to mělo váhu! Takže takhle se zrodil nápad na vesnickou komedii.“

Jak těžké bylo přemluvit hoštické rodáky k účinkování? Co vlastně říkali tomu nápadu?

„Díky mým školním dílkům a filmečkům už byli na natáčení zvyklí. Navíc mě znali z místní ochotnické činnosti. U nás byla velká tradice v hraní divadla a ochotničení. Ale byly to hlavně peníze, který rozhodly. Já jsem obešel dvě, tři babky a ty se potom večer sešly s ostatníma a vyprávěly jim – holka, já támhle čumákuju u hasičárny a na hřbitově a mám za to stovku!“

Babky byly vlastně regulérním komparsem.

„Taky si musíte uvědomit, že ty babičky měly měsíční důchod 350 korun. A my jim denně dávali stovku až sto dvacet. Nedivte se, že druhý den už byly všechny báby seřazený na návsi na natáčení. Za ty peníze běhaly po vsi i ty, který ani nohy neměly.“

Nejstarší dámy jste dokonce kvůli natáčení donutil k životním výkonům. Přeběhnout náves v devadesáti letech – to zaslouží obdiv.

„Ony se předháněly a trumfovaly. Každá se před tou druhou chtěla ukázat, jak je ještě fit a že ještě popoběhne. Dokonce teta Bártů zahodila hůl na hřbitově a dcera k ní potom přiběhla a říká: ‚Maminko, vy jste utíkala!‘ – a koukala na ní, jak na zjevení. A teta Bártů odpověděla, ale kuš, tomu ty nerozumíš, to bylo jenom kvůli filmu!“ 

Ovšem obsadit neherce a ještě dříve narozené – to chtělo asi i notnou dávku trpělivosti. Vzpomenete si na některou scénku, která se musela do nekonečna opakovat?

„Právě. Všechny ty devadesátiletý babky si myslely, že přijedou komedianti z Prahy, na návsi zahrajou divadlo, pak se společně vyfotíme a šlus. Tak jsem všechno předehrával. Ovšem taková teta, když se na ni rozsvítila kamera, tak ztuhla a jen se usmívala. Na mou otázku, proč to nemůže po mě zopakovat, odvětila – přece se nemůžu hejbat, abych nebyla rozmazaná. Navíc teprve po zapnutí kamery se začaly rozpomínat na svůj text.“

Ukažte, máte takovou malou svatozář…

„Ale dejte pokoj. (směje se) No bylo to perný. Vždycky říkaly: ‚Už to mám říct, už? Tak počkej, jak ono to tam jenom bylo? Ježíšmarjá Josef!‘ A když už to neřekly ani na posedmé, tak začaly kvílet: ‚…a já zas vím prdlačku. Já říkala, že se na to nehodím a jdu pryč, ať to hraje někdo jinej.‘ Takže někdy to vážně chtělo svatou trpělivost.“

Před revolucí spatřil světlo světa druhý díl – Slunce, seno a pár facek. Bylo těžké přemluvit protagonisty k pokračování v dalších dílech?

„Vůbec ne. Naopak. Všichni ve vsi se mě ptali – tak kdy už u nás zase něco natočíš. A tak po pěti letech vzniklo druhé pokračování. Z něj mi na rozdíl od prvního dílu cenzoři nevystřihli ani jedno okno. Dokonce jsem si do dvojky přidal to, co mi v »jahodách« zakázali.“

Nikdo asi nezapomene na závěrečnou fackovačku, kde zjevně žádný z pohlavků nebyl předstíraný. Zvlášť od Heleny Růžičkové musel každému získat slušný otisk.

„Helena, ta po klapce nic nemarkýrovala a do každý rány dala opravdovou sílu. Navíc jsme všechny facky ještě umocnili ve zvuku, aby to opravdu mlaskalo. Jedna tetka mi dokonce přišla poděkovat. Konečně si prý mohla vybít na sousedce všechnu zlost za všechny naschvály, který jí léta prováděla.“

Do třetice zamotala hoštickým hlavu nejen demokracie a otevřená Evropa. Do slunné Itálie se prý každý z hlavních herců balil po svém. Kelišová si prý s sebou vzala 30 vajec natvrdo, je to pravda. ale hlavně erotika.

„Keliška nejen že si vezla 30 vajec natvrdo, ale i 20 řízků, tlačenku, prostě celou zabíjačku. Dělal jsem si z ní srandu, že není válka. Ještě rádi přijdete, říkala celýmu autobusu a hned za vsí vyndala první řízek.“

Z hlavních hrdinů zbylo v obci už jen pár tetiček. Největší čiperkou bude asi paní Pilátová tedy maminka Venci Konopníka.

„Paní Pilátové je už 91 let a pořád běhá po vsi jako čiperka. Dokonce doktor o ní řekl, že s jejím kořínkem jí budou muset odstřelit. Bohužel ale zůstala naživu jako jedna z mála. Spolu s hospodským Jarouškem, panem Jandou.“

Venca, Blažena i Miluna se už na obrazovkách mihnuli jen párkrát. Máte ponětí, co dělají dnes?

„Venca Konopník alias Broněk Černý se mihnul ještě asi ve třech filmech a pak se začal živit jako řidič kamionu. Jezdí po celé Evropě, oženil se a má dvě děti. Miluna se vdala za podnikatele. Má tři děti a má se dobře. Blažena žije ve východních Čechách, má dvě děti a pracuje jako knihovnice.“

Na sklonku roku vyšla knížka Slunce, seno, Troška. Je tam to, co se na plátno nevešlo?

„Je tam určitě pár zákulisních perliček. Jednou už podobná knížka vyšla, ale byla hned pryč. Tak jsme udělali další vydání. Jsou to v podstatě přepsaný scénáře všech tří dílů do literární podoby.“

Nestaly se Hoštice po tom filmovém věhlasu skanzenem? Ročně je prý navštíví až několik tisíc turistů. Nespílají vám za to někdy vaši blízcí?

„Je pravda, že po druhém díle se z Hoštic stalo opravdu skoro poutní místo. V létě tu během jednoho dne zastaví i sedmnáct autobusů. Takže člověk tu vlastně ztratí klid a soukromí. Na druhou stranu díky filmu stále ještě stojí všechny domky a chalupy, zámeček i kravín Šimona Pláničky, který se opravil a je tam penzion i posezení.“

Jak často se vůbec ještě podíváte domů. Utíkáte sem za klidem na psaní? Na čem teď vlastně pracujete?

„Popravdě v Praze nezůstávám ani o minutu dýl, když nemusím a prchám sem na Šumavu. Tady chodím po kopcích s bločkem, dělám si poznámky, nebo si čtu a přemýšlím a nových námětech. Teď mám zrovna rozdělané dva projekty. Koncem května a v červnu budu točit úsměvnou letní veselohru opět z jihočeské vesnice. Jmenuje se to Babovřesky aneb Z dopisů jedné drbny. Je to opět trošku v duchu Slunce, seno,…, kdy do zapadlé jihočeské vesničky, kam chodí sedm bab do kostela, jedna větší drbna než druhá, přijíždí mladý, urostlý farář. A co se bude dít okolo toho, to uvidíte už příští Velikonoce.“

O Slunce, seno, ufoni.

„Měli jsme točit i čtvrtý díl. Po úspěchu Slunce, seno, erotika chtěli diváci další pokračování. Tak jsme vymysleli čtvrtou komedii, ve které přistanou za hoštickými humny dva zelení mužíci v modulu a začnou na dvoře u Škopků okukovat postel, o který si myslí, že je to jiná raketa. S babičkou se dají dohromady a přivádí svými kousky celou vesnici k šílenství. Nakonec si babičku odváží i s postelí jako vzorek lidstva. Bohužel než jsme to stačili rozjet, zemřela paní Kaplanová (babička) a s ní další hlavní herci – Jirka Růžička, doktor Kája, a tak z natáčení sešlo.“

O šavli Kelišky v Itálii

 „Babky byly úplně zjančené. Poprvé na západě! Jedly v Itálii věci, o kterých nikdy ani nečetly. Ale zrovna Kelišová nedala za celou dobu žádnou rybu do huby. Vůbec nic nechtěla ochutnat. Všech potvor z moře vytaženejch, jak tomu říkala, se bála. My jsme do toho městečka u Neapole, kde se natáčelo, přijeli v noci a čekaly na nás švédský stoly. V největší míse byla paella s mořskými plody. Keliška se ptala, co v tom je za maso. Tak jsem jí řekl, že kuře a losos. Začala ochutnávat a v tom prošel Jirka Růžička a optal se – jak vám šmakujou chobotnice, teta. A vylovil z rýže špatně přeseknutou chobotničku za chapadýlko. Musím říct, že jsem v životě neviděl takovou šavli, jakou hodila ta Kelišová přes ten švédskej stůl.“

O svlékacích scénách

„Jak jsme točili scény na nudapláži a u splavu? Jak jinak, než zase přes peníze. Po revoluci erotika frčela, každý chtěl vidět nahotiny. Takže kdo přešel nahý před kamerou, ten dostal pětistovku, což bylo tenkrát jako pět tisíc dneska. Abychom nalákali i ty méně odvážné, co se zrovna nepyšnili vyrýsovanou postavou, tak jsme honoráře hned propláceli. A za chvíli byla u splavu víc než stovka naháčů.“

Fotogalerie

10 fotografií