»Chameleon« Lucie Bílá: Za večer vystřídá 24 účesů a líčení!
7 fotografií
Elegantní i divoká, drsná – tak magické jsou současné proměny Slavice Lucie Bílé. Z muzikálu hupne do kůže a hurá do vesnické sokolovny za metalovými máničkami. A pak zase do recitálu. Je úžasné, jak mění podoby.
Muzikál Carmen, koncert s Arakainem, poklidné recitály za doprovodu klavíru Petra Maláska. Lucko, co vás baví nejvíc?
„Mám ráda barevnost, výlety do různých žánrů. Baví mě koncert v Rudolfinu se symfonickým orchestrem, stejně si užívám i metalové turné. Nejsem v jedné škatulce, ze které se bojím vystrčit nos. Hraju si, a právě hravost mě na umění těší nejvíc.“
Je těžké za pár desítek minut »přehodit výhybku«?
„Žádný problém. Jen je třeba udržet emoce na uzdě a myslet na techniku hlasu. Koncerty s Arakainem jsou plné euforie, síly, nezkrotné energie. I tak se ale musím brzdit. Ať to vypadá jakkoli tvrdě, mám promyšlený každý tón.“
Líčíte se na každé vystoupení jinak?
„Na každou příležitost mám jiný styl oblečení, účesu i makeupu. Je třeba se přizpůsobit prostředí i hudbě. K pianu Petra Maláska mám nádherné šaty a šperky ve kterých je mi dobře. Působí noblesně a dokreslují repertoár složený z velkých písní a árií.“
A co na metalový Arakain?
„Na ten jsem si nechala ušít od mého oblíbeného návrháře na Slovensku několik neuvěřitelných kousků, které se dají kombinovat. Základ je kůže, kov a latex. Působí to efektně. Už před lety mě bavila kůže a krátké šaty, vysoké boty a řetězy. Teď bylo ještě třeba dodat i eleganci a šmrnc.“ (smích)
Při té porci koncertů a přejezdů se líčíte sama, nebo s vámi stále jezdí vizážistka?
„Mám kolem sebe skvělý tým lidí. Svou vizážistku Helenku mám už čtrnáct let a máme mnohé společné. Máme rády změny a v tom co děláme, nesneseme omezení. V umění to ani nejde. Tam neplatí, musíš – nesmíš, ale pravidlo cítím – necítím. V soutěži Česko Slovensko má talent jsme vystřídaly za jedno kolo čtyřiadvacet různých účesů i líčení.“
Jak dlouho trvá, než vás nalíčí?
„Musím říci, že velice oceňuji její rychlost. Nic netrvá víc jak hodinu. A přesto jsou to víc jak účesy umělecké výtvory.“
Pojďme k Arakainu. Jak si užíváte metalové koncerty?
„Mám ráda svoje povolání, protože mi dovoluje být neustále dítětem. Prostě si jen hraju. Když jsem si v nabitém programu začala přehazovat termíny a v diáři čarovat, abych mohla s klukama jet celé turné, věděla jsem, že to za to stojí.“
Jak na to reagovali lidé? Přece jen není obvyklé, aby umělkyně jako vy objížděla kulturní domy...
„Mnozí ze začátku kroutili hlavou, ale po prvním společném koncertě se divit přestali. Je to totiž neuvěřitelnej nářez. Všechny koncerty jsou plné a jde z nich velká síla. Už když jsme spolu začínali, to stálo za to. A já jsem na tu sílu nikdy nezapomněla. Vlastně se od té doby nic nezměnilo. Jsme přátelé a baví nás spolu hrát.“
Jak vzpomínáte na začátky s Arakainem?
„Jsou lásky, na které se nezapomíná, zvláště na tu první... (smích) A tou pro mě v hudbě Arakain je. Naše setkání bylo náhodné, ale byla to láska na první poslech. Doteď si pamatuji náš první společný koncert i pocit, jaký jsem měla, než jsem vstoupila před metalové fandy. Byla to stejná síla, jakou s nimi zažívám teď. Mám tuhle hudbu hluboko pod kůží.“
Nedělá vám problémy zpívat v zakouřených sálech?
„Ani si neuvědomuji, že by v sále kouř byl…“ (smích)
7 fotografií
