Jan Kačer a Nina Divíšková: 48 let spolu!

Pane Kačere, potkali jsme se na křtu vaší již třetí knihy. Jaký byl prvotní impulz k tomu začít psát knihy?

„Tak já především nejsem žádný spisovatel. K psaní mě motivovalo to, že jsem ve své profesi, kterou jsem velmi zuřivě dělal padesát let, zjistil, že nemám úspěch. A vlastně mě ta moje profese v závěru mého života zklamala.“

Co přesně se stalo, z čeho pramenilo to vaše zklamání?

„Najednou jsem zjistil, že mezi mnou a mými hereckými kolegy je padesát let rozdíl a že je strašně obtížné najít společnou řeč. Myslel jsem si, že to je dobou, která se změnila. A začal jsem mít velké problémy.“

O jaké potíže se jednalo?

„Měl jsem velké psychické problémy. Cítil jsem se v beznadějné situaci. Vůbec jsem nemohl spát. A pak jsem našel své staré poznámky, které jsem si během života dělal, a zdály se mi docela zajímavé.“

Takže jste pročítání svých starých zápisků bral vlastně jako takovou terapii pro svou duši?

„Ano. A zjistil jsem, že ty moje zápisky nejsou úplně »blbý«, a hlavně, když jsem je pročítal, zdálo se mi, jako by to bylo od někoho jiného. Najednou jsem silně cítil, že musím začít psát, protože mi to za to stojí. Že nechci skončit jako »profesionální idiot«!“

OSUDOVÁ ŽENA

Sedl jste tedy ke stroji a začal psát?

„Původně jsem si ani nemyslel, že by to někdo mohl vydat. Měl jsem v úmyslu napsat knížku o divadle, ale vloudila se mi tam maminka. Moje matka totiž byla osudová žena mého života. Ať jsem psal o čemkoliv, vždycky tam byla máma. Tak vznikla má první knížka Jedu k mámě, která se setkala s nečekaně vlídným přijetím. A tak jsem vlastně začal psát.“

Vaše poslední kniha je o přátelství, co pro vás znamená přátelství?

„Myslím si, že přátelství je silnější než láska, protože není tolik ohrožováno vnějšími věcmi, jako jsou mládí, svody, sex, rodiny, děti. Láska nepřežije zradu, neboť je příliš křehká. Ale přátelství to přežije, dokonce je pevnější, o co jsou ty problémy silnější. A zbude vám jen ten přítel, který s vámi setrvá jen v těch nejhorších věcech. Kdežto v lásce, když selže jeden z partnerů, tak je po lásce. A já jsem si celý život přál mít přátele.“

RADÍ SE S MRTVÝMI

Jak jste na tom s vašimi přáteli teď?

„Bohužel i přátelství přináší spoustu smutku a bolesti, protože moji přátelé mi začali odcházet na věčnost. A ten smutek z toho odchodu způsobil to, že jsem si je chtěl přivolat, aby mi tu zůstali. A tak jsem si o ně začal psát. A začal jsem se s nimi v noci radit.“

Vy si povídáte s mrtvými?

„Ano, když mě třeba zajímá nějaká odpověď, tak si řeknu, co by mi na to řekl třeba Evald Schorm (režisér, zemřel v r. 1988 – pozn. red.). A on mi třeba řekne: »Na tohle se vykašli« nebo »Vyspi se nejdřív« nebo »Neber si tolik prášků.« Důležitý je ten pocit, že s vámi jsou. Kdyby lidi místo sužování se různýma »blbostma« věnovali desetinu energie návštěvě svých blízkých třeba v nemocnici, kteří jsou na tom psychicky nebo zdravotně bídně, mohli by zachránit i lidský život.“ 

A co vaši »živí« přátelé?

„Když jsem byl těžce nemocný (Kačer prodělal před bezmála dvěma lety mozkovou mrtvici – pozn. red.), tak mi dělal velkou radost jeden můj zeť, který mě v nemocnici pravidelně navštěvoval. Řekl třeba, že přijde ve dvě hodiny a skutečně to dodržel. Zatímco doktor slíbil, že přijde ve čtvrtek, a dorazil až v pondělí. Měl jsem najednou pocit beznaděje, že na mně nezáleží. A já si uvědomil, že v mém zeti je velká síla a začal jsem ho obdivovat, přitom vlastně nic neudělal, jen dodržel to, co slíbil.“

JEDINÝ PARTNER

Prozraďte, jak jste společně s vaší manželkou (herečka Nina Divíšková,  75 – pozn. red.) dokázali překonat všechny krize a vydržet v manželství neuvěřitelných čtyřicet osm let?

„Nežil jsem celý život s jednou ženou! Nejdříve jsem žil s dívenkou, pak s milenkou a maminkou mých dětí, potom s tetou, sestrou a teď nakonec s babičkou. Ta žena se celý život mění. Stejně jako já. A spousta věcí, které pro mě byly na začátku oslnivé, už teď nejsou. Stejně tak jako pro ni. Ale oba jsme měli představu, že člověk má najít jednoho člověka a s ním prostě být. A to z různých důvodů, třeba i z důvodu soukromého studu. My jsme si to slíbili, a tak jsme to splnili. Ono je to vlastně snadné.“

Spousta lidí to nedokáže. Čím si myslíte, že to je?

„Myslím, že k tomu musíte mít určitý předpoklad. My jsme také měli doma často »Itálii« a kolikrát to bylo velmi těžké. Ale překonali jsme je. Myslím si, že je to také otázka charakteru.“

Patřil jste k úspěšným a charismatickým hercům. Jak jste odolával přízni žen?

„Líbila se mi spousta krásných ženských! Ve filmu jsem hrál s nepřeberným množstvím krásných holek a nejsem impotentní. Ale věděl jsem, že jsem si manželku dobře vybral a ona stejnou důležitost přikládala mně. Takže kdybych ji zradil, zradil bych i ten slib, který jsem jí u oltáře dal. Je to také o cti. Takže znova říkám, že to partnerství není tak komplikované.“ 

Čtete svoje vlastní knihy?

„Když píšu knihu, tak čtu každý ten »článeček« třeba stokrát, zkrátka tak dlouho, dokud nemám pocit, že to napsal někdo jiný. To je moment, kdy vím, že knihu můžu »pustit do světa«.“

Fotogalerie

11 fotografií