Exkluzivní rozhovor s Borisem Ingrem: V cele má pořád Simoninu fotku! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Exkluzivní rozhovor s Borisem Ingrem: V cele má pořád Simoninu fotku!

Boris Ingr
Boris Ingr (pro Aha! – Petr Podroužek, ČTK, Profimedia.cz)

Boris Ingr (45) se už několik měsíců dívá na svět z cely číslo 106 ve třetím patře brněnské vazební věznice. Dnes mu soud uložil 15 let odnětí svobody za ubodání manželky Simony Monyové (†44). Včera krátce před polednem poskytl deníku Aha! exkluzivní zpověď.

Se souhlasem ale váhal do poslední chvíle. „Nechci, aby mi nějak zkreslené informace u soudu přitížily. Stačí mi, když slyším, jak o tom případu informují rádia...,“ vysvětloval. Nakonec jsme ale jediní, kteří s Ingrem za dobu jeho pobytu v zamřížované kóji hovořili!

Borisi, jaký rozsudek čekáte?

„Může to znít jakkoli, ale nevím. Opravdu ne…“

Navštěvuje vás někdo ve vězení?

„Nikdo tady dosud nebyl, ani si o to nepožádal. Rodiče jsou už mrtví, mám ještě o dva roky mladšího bratra Blažeje a o čtrnáct let mladšího Martina. Švagrová od Blažeje se mnou nikdy moc nekomunikovala a myslím, že kdyby za mnou brácha šel a přiznal jí to, měl by doma velký problém. Martin mi aspoň na soud donesl oblečení, protože měsíce jsem měl na sebe jen to, co jsem tu vyfasoval. Byl jsem půl roku absolutně bez koruny! Na účtu mám nulu. Díky Martinovi mám aspoň jedno sako a chodím v něm k soudu.“

Odřízli vás zcela i vaši synové? (nevlastní Michal s Dominikem, vlastní Šimon – pozn. red.)

„Kluci za mnou nebyli, ale to naprosto chápu. Chci, aby se jich to dotklo co možná nejmíň.“

Takže o jejich návštěvu ani nestojíte?

„To ano, hrozně rád bych přivítal třeba Šimonka. Jenže nevím, co mu kdo řekl, co se v něm odehrává. A samozřejmě chci, aby se to na něm moc nepodepsalo, i když mnohým věcem stejně nezabráním. Strach mám ale i o Dominika, to je hodně citlivý kluk. Možná si mnozí řeknou; na to jsi měl myslet dříve, ale já si opravdu vůbec nepamatuji, co se stalo…“

Jenže to vám právě málokdo věří! Všichni se domnívají se, že je to jen výmluva.

„Jenže ono to tak opravdu je, ať si myslí o tom kdo chce, co chce! Že jsem něco řekl předtím, než jsem byl uveden do čtyřdenního umělého spánku, si nepamatuji a po probuzení ve vězení jsem si nepamatoval už vůbec nic. Proto jsem ani nemohl vypovídat. Jen mám pořád před očima jakousi modrou místnost. Ale ptal jsem se v nemocnici a v modré místnosti jsem neležel, tudíž si to neumím vysvětlit. A nejasností je celá řada.“

Nevíte ani, kdo osudnou hádku vyprovokoval?

„Nechci, aby to nyní vypadalo, že se snažím hodit vinu na Simču, ale je jasné, že mě nenapadla první? To nikdo nevyvrátil, stejně jako to, zda jsem si mohl bodnou a sečné rány způsobit nožem sám. Ale je mi jasné, že špatný budu jenom já. Tady platí pravidlo »o mrtvých jen dobře«...“

Takže kdy a jak jste se dozvěděl o vraždě?

„Až den poté, co jsem byl probuzen z umělého spánku. Chtěl jsem po sestřičce, aby zavolala manželce. Nechápal jsem, proč jsem ve vězení a nikdo mi to ani nechtěl říct. Slíbila, že ženě zavolá. Později se mě ale ptala, jestli vážně nevím, co se stalo. Nevěřil jsem tomu ani poté, co mi to řekli.“

Kdy se to zlomilo?

„Až když jsem náhodou slyšel z televize ve vedlejším nemocničním pokoji, že proběhl pohřeb. Od té doby se snažím odpovědět na otázky, co a jak se vlastně seběhlo a z jakého důvodu.“

Pojďme k současnosti: Jak se žije za mřížemi?

„Tak já už to tady znám, jsem tu už podruhé…“

Co prosím?!

„Před sedmadvaceti lety jsem coby student konzervatoře manifestoval proti zdražení piva a dostal jeden a půl měsíce. Po revoluci jsem byl rehabilitován a byl odškodněn sumou 2500 korun.“

Jak dopadá dnešní věznice ve srovnání s tou předrevoluční?

„To je nesrovnatelné! Dřív jsme dostávali na den meltu a čtvrtku chleba, dnes je to dobré jídlo. I dozorci se chovají slušně.“

Jste v cele sám?

„Ještě donedávna jsem byl, nyní je se mnou Martin Teplý, který dostal 12,5 roku za pokus o vraždu bezdomovců u brněnského hlavního nádraží. Je paradoxní, že je prý příbuzný s jedním motocyklovým závodníkem, s nímž jsem natáčel, když se chystal na rallye Dakar.“

Jak vypadá váš typický den v base?

„Budíček je v šest, dopoledne se snažím prospat, odpoledne už to nejde, takže mastíme karty. Autobus. Je to hra podobná žolíkům, trvá hodinu, takže aspoň to utíká. V devět večer hodin zazní klakson, kterým den prostě končí. V době, kdy nám pouštějí proud, což je ve všední dny od sedmi do jedenácti a od čtyř do večerky; o víkendech pak nonstop; můžeme poslouchat rádio nebo sledovat televizi. Lze si objednat i noviny, časopisy, je nárok na výpůjčku tří knížek za čtrnáct dnů. Ve dvou tak můžeme mít knih celkem šest.“

Vy jste kuřák, jestli se nemýlím. Můžete bafat?

„Na účet každému vězni mohou chodit peníze, ze kterých vám automaticky strhávají pět set. Kouřit mohu kdykoliv, cely jsou rozdělené na kuřácké a nekuřácké. Jenže já jsem se čtvrt roku k cigaretám nedostal, protože jsem si je neměl za co koupit! Kdo kouří, ten ví, jak těžké je bez cigaret vydržet! A v těchto chvílích zvlášť! Nyní si kupuji tabák a balím si cigára sám. Vydrží déle.“

Kdyby vás náhle propustili, kam byste šel? Máte nyní vůbec pro koho žít?

„Kvůli Šimonkovi určitě. Ale nikdo neví ani to, co bude zítra...“

Jak se vám spí?

„První měsíce to bylo strašné. Snad každou noc se mi zdálo o tom, že jsme se Simčou stále spolu a jak vzájemné chvíle trávíme. Psycholog mi radil, abych takové myšlenky vytěsnil. Já ale pořád nemám tu kapitolu uzavřenou. Většinou to nastává po pohřbu, kterého jsem se ale nemohl zúčastnit, takže mám v sobě pořád něco nedořešeného. Když se probudím, cítím se nevyspalý. Hrozné to bylo, když jsem byl na cele sám.“

Co se vám dnes vybaví, když se řekne Simona Monyová?

„Jsem pořád s ní. Dokonce i v cele mám vystřiženou z novin její velkou fotku. Na skříňku bych si dal i malého Šimonka, ale jeho snímek tady nemám. Simona byla skvělá žena. Hodili jsme se k sobě, od prvního setkání jsme to věděli. Jen nyní vím, že potřebovala dostávat, cítit více lásky...“

Kdo je Boris Ingr?

3. srpna 2011 zabil v rodinném domku v Brně manželku, spisovatelku Simonu Monyovou.

Ubodal ji šesti ranami nožem, dvě byly smrtelné. Po vraždě se pokusil spáchat sebevraždu.

Ženu bil, vyhrožoval jí dokonce, že zabije jejich společného syna Šimona (7).



Autor:  Petr Podroužek

Přečtěte si
jity
29. 2. 2012 • 11:22

No dali mo docela málo, vždyť ten Jonák co si údajně najal vraha na svoji manželku, ještě pořád sedí. Kdo ví jak to tenkrát vůbec bylo, zřejmě se ho potřebovali podnikatelé zbavit. Svatoušek žádný nebyl tak ho uklidili do krimu. Tady bestiální vraždu před dítětem a dají jen 15let.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.