Lucie Bílá: Dala za syna 7 milionů!

Filip tuto školu studuje v angličtině v rámci britského školního systému, takže měl leden ve znamení zkoušek spojených s maturitou, která ho čeká až za dva roky.

„Chodím kvůli tomu třikrát týdně za doučovateli. Těmi zkouškami se určí, jaký typ maturity pak budu dělat,“ vysvětluje Filip, který prozradil i to, za co dostává nejčastěji poznámky, v čem ho doučuje jeho slavná máma a jak ji vnímají jeho spolužáci.

Filipe, jakou pozici zastáváš ve třídě? Tipla bych tě na třídního šaška.

„Většinou jsem šašek, rozveseluju kamarády, ale spíš jsem pohodovej. Snažím se bavit se všema, s kým to jde. Nerad jdu s někým do křížku. I když někoho neznám, tak mi záleží na tom, co si o mně myslí.“

Už ses někdy opil?

„Tak samozřejmě, ale pšt!“ (smích)

Jak ti to jde ve škole?

„Z nejlepšího tématu jsme přešli na blbý. (smích) Nejsem nejhorší, ale ani nejlepší. Kantoři jsou spokojený, máma i já taky, tak jsem rád. Nejdřív chci udělat tuhle školu a pak teprve budu přemýšlet o vysoký a o kariéře, která mě možná čeká. Škola mi nejde, protože jsem dyslektik a dysnumerik, takže mi nejde psaní a matika, ale snažím se. Jedničky to rozhodně nejsou.“

Z toho si nedělej hlavu, život není o známkách, ale o tom, jak obstojíš v reálu.

„Je lepší mít ty jedničky, ale i kdybych měl maturitu s odřenýma ušima, nevadilo by mi to. Na FAMU je docela lehký se dostat, ale je těžký se tam udržet, protože tam chtějí jen lidi s talentem a to důkladně prověřujou. Mě štve to, že když je někdo dobrej na psaní a psal by knížky, ale neměl by maturitu kvůli tomu, že neudělal matiku, kterou vůbec nepotřebuje k tomu psaní, tak mu tu práci nedají, protože nemá maturitu. Byl bych radši, kdyby se hodnotila maturita známkově a ne celkově. Že bych prošel v angličtině a v matice ne, takže nebudu dělat nic s matikou a hotovo. Vždyť máma taky nemá maturitu, ale věnuje se zpěvu a je v tom skvělá a ten papír nepotřebuje.“

Učí se s tebou? Pomáhá ti s úkoly?

„Když může, tak jo, ale spíš se jen radím ohledně tvrdýho a měkkýho i/y. Ale jinak mi ani radit nemůže, protože máma neumí moc anglicky a my máme celou výuku v angličtině.“

Nechceš ji angličtinu doučovat, aby příště nemusela odmítat role na Broadwayi?

„Já nevím, jestli bych na to měl nervy. Jak toho má máma strašně moc najednou, tak to moc nevnímá a pak to hned zapomene. Máma říká, že jediná potřebná je znaková řeč, pak se domluvíte s každým. Rukama nohama.“ (smích)

Dostáváš poznámky?

„Sice ne tolik jako v českých školách, ale dostávám. Nejčastěji, že mluvím česky. (smích) Nesmíme mluvit jiným jazykem než anglicky ani o přestávkách, protože tam je moc národností a spojuje nás právě ta angličtina, tak aby všichni všemu rozuměli a nepřišli si odstrčení.“

MÁMU NEZNAJÍ

Jak tě vnímají spolužáci ve spojitosti se slavnou mámou?

„Jsou to samí cizinci, takže nečtou noviny a berou mě jako jednoho z nich. Jako kámoše, kterýmu se můžou svěřit, protože u mě tajemství zůstane tajemstvím.“

Odkud tvoji spolužáci pocházejí?

„Máme tam dvaapadesát národností, jsme multikulturní. Vyjmenovával bych to fakt dlouho.“ (smích)

Zajímáš se o jejich kultury a snažíš se tím obohatit?

„Je tam vidět, že díky rozlišným kulturám každý vnímá věci jinak a jde si z toho vzít ponaučení. Ale to jsou většinou děti lidí z ambasády, takže jsou ty rozdíly díky globalizaci a multikulturnosti nepatrný. V budoucnosti chci hodně cestovat a poznávat kultury. Je důležitý vědět, že není jen Česká republika a místní zvyky. Okolo jsou jiný země, kde lidi myslí jinak.“

Jaká je tvá vysněná země?

„Asi Čína. Ne že bych měl rád skákání do neznáma, ale chci poznat něco, co je úplně jiný, naprostej protiklad. Ale bydlet bych chtěl v Americe. Jenže teď mám úplně jiný starosti.“

Co tě trápí?

„Maturita se už blíží, takže se učím hlavně na zkoušky. Je to komplikovaný, chci projít.“

Maturita je přece až za dva roky, ne? Jaké zkoušky?

„My máme IB zkoušky, máme britský systém školství. Takže máme maturitu rozdělenou na dvakrát dva roky. Jsem na konci druháku a teď máme hodně důležité testy. Tahle zkouška nám určí, jaký typ maturity za dva roky budeme dělat. Jestli tu těžší, nebo lehčí. Já to sám ještě pořádně nechápu. Nedostanu českou maturitu, ale prý to půjde přeložit.“

Jak se na to připravuješ?

„Většinu času chodím za doučovateli, třikrát týdně. Něco se dokážu učit sám, ale něco vůbec nepobírám, třeba tu matiku. Mám doučování, protože to sám nedokážu. Ačkoliv je matika plná logiky, tak já v tom žádnou logiku nevidím, jak jsem dysnumerik. Není to moje chyba, mám to dokonce na papíru, díky tomu mám víc času na testy, tak to snad zvládnu.“

Čím bys chtěl být?

„Astronautem. Ne, dělám si legraci. (smích) Chtěl bych dělat režii, filmaření. Láká mě to a bude mě to bavit ještě hodně dlouho. “

Ty jsi vlastně točil pro Mira Žbirku…

„A ještě pro jednoho francouzského rappera. Moc mě to bavilo, ale mám se ještě co učit.“

Lucie Bílá o synovi-školákovi

■  „Školu má úžasnou, na to jsem opravdu pyšná, anglicky mluví tak, že nepoznáte, jeli Čech, nebo Američan – když nakonec i občanství má obojí. Je citlivý, vnímavý, empatický, v kolektivu oblíbený.

■ „Tady se spojilo víc užitečných věcí. Vedle angličtiny i forma výuky na té anglické škole – aniž bych měla cokoli závažného proti českému školství. Mým cílem bylo uchránit ho i před tvrdostí české povahy. Jeho spolužáci nečtou zdejší bulvár, mnozí ani nevědí, kdo jsem, protože to jsou z velké části cizinci. Přesně toho jsem chtěla docílit: aby se z něho nestalo ani princátko, ani otloukánek.“

■  „Teď mi například udělalo velkou radost, že jsme spolu byli na třídní schůzce a dozvěděli se samé dobré zprávy. Tak nás to potěšilo, že jsme pak zašli na dobrou večeři a Filip dostal dárek.“

■ „Hodně pedagogů nám řeklo, že si Filip začíná uvědomovat, že to není jen tak a že když si bude chtít splnit svoje sny, bude muset přidat. A on se do toho skutečně opřel, takže nám opravdu udělal radost. Učení ale není všechno a první věc, na kterou se vždycky ptám, je to, jak se chová, jaké má kamarády. A to je prý také v pořádku.“

■ „Autobusem jezdí, ale školním. Jen je třeba ho každé ráno dopravit na místo, odkud autobus sváží i další děti.“

■ „Když jdu do školy na rodičák, tak moje první otázka je, zda je to pořád stejně fajn kluk. To je důležité. Protože jestli mu něco může zavařit víc než absence otce, pak je to matka.“

Fotogalerie

6 fotografií