Manžel Zuzany Dřízhalové poprvé promluvil: Oba jsme věděli, že zemře!
7 fotografií
Až po čtyřech měsících po náhlém úmrtí herečky Zuzany Dřízhalové (†36) dokázal její manžel promluvit o nejtěžších chvílích svého života. V rozhovoru pro časopis Instinkt, z nějž bolest ze ztráty milované ženy doslova tryská, Hynek Dřízhal (35) prozradil, jaká byla jejich poslední slova či co pociťoval, když mu ruku v ruce umírala.
Sílu žít dál mu dodává roční syn Jeníček, kterého si sedm měsíců před Zuzaninou smrtí adoptovali. První společné dítě totiž Dřízhalová kvůli špatnému zdravotnímu stavu potratila.
O chvílích největšího štěstí
Dítě jsme chtěli a snažili jsme se o ně za pomoci lékařů. Zuzka i otěhotněla, byla šťastná, ale nezůstalo u toho. To bylo smutný. Zuzka vymyslela koncept, že si požádáme o adopci a současně se budeme snažit o dítě, a kdyby to nevyšlo, poběží nám čekací lhůta.
Loni v lednu nám řekli: »Tak Zuzko, máme pro vás Budulínka!« Sešli jsme se doma, Zuzka rychle odstřihávala cedulky z bodíček, celá se klepala, já jsem smontoval postýlku. Bylo to největší štěstí v životě. I když jsme byli vystresovaní, i když Zuzku muselo sžírat, že je po těch nemocích unavená rychleji než většina holek v jejím věku. Byli jsme prostě nejšťastnější v životě a pořád jsme si říkali: My jsme tak strašně šťastní, všechno je tak krásný.
O stále se vracející rakovině
Rakovina lymfatických uzlin se jí vrátila třikrát. Potřetí to bylo před čtyřmi lety. Teď v létě dostala angínu. Vyležela to a za pár dní zase dostala horečku. Nakonec jsme museli jet do nemocnice. Vezl jsem ji na Karlák, Jeníčka vzadu v autě, Zuzka už nemohla skoro chodit.
Doufali jsme, že dostane antibiotika a té angíny se zbaví. Pak Zuzce udělali sono a zjistili, že má znovu v břiše uzliny, lymfom se vrátil. Za tři dny se nám totálně změnil život. Třetí den dostala zápal plic a na něj zemřela. My jsme s tím žili. Zuzka říkala: »Víš, že tu můžeš zůstat s malým dítětem sám?« Tohle mezi námi bylo jasný, dopředu.
O umírání a jejích posledních slovech
Když jsem ji do nemocnice přivezl, řekla, že se domů asi nevrátí. Vždycky věděla dřív než přístroje, že se nemoc vrací. Řekl jsem jí v té nemocnici: »Hele, já teď brečím, ale budu silnější, já to zvládnu, o všechno se postarám.«
Tentokráte to bylo drastičtější. Uvedli Zuzku do umělého spánku, aby měla sílu bojovat se zánětem. Ale tělo nereagovalo. Dokud byla vzhůru, jezdil jsem za ní do nemocnice. Stačili jsme si říct jen technické věci, ty hezké jsem jí psal v noci v dopisech, ona mi pak napsala esemesku, že to byl hezký dopis.
A když ji uspali, psal jsem dál, každý večer, napsal jsem šestnáct dopisů. Šestnáctý den zemřela. Doktoři se ji pokoušeli probudit, abychom si aspoň mohli říct sbohem, ale nešlo to. Při poslední návštěvě před uspáním mi řekla: »Už běž.«
Já věděl, že Zuzka zemře, jen jsem nevěděl kdy. Doktoři mi zavolali, že se to blíží. V pátek šestnáctého září. Byl jsem zrovna s Jeníkem v parku, zavolal jsem au pair, slušně jsem se oblékl a jel za Zuzkou. Zemřela mi před očima. Doktoři mi řekli, že to bude trvat tak čtyři hodiny.
Sedl jsem si k ní, sám, vzal jsem ji za ruku a ona pomalu odcházela. Za třicet pět minut zemřela. Bylo to jako ve filmu, přestalo jí bít srdce a na monitoru běžela ta rovná čára. Já jsem ji strašně miloval, kdybych u ní nebyl zrovna v tuhle chvíli, neodpustil bych si to.
O životě po Zuzce a o synovi Jeníčkovi
Byl jsem dost zoufalý, volal jsem psychologovi Klimešovi, co si myslí (strachoval se, že mu miminko nenechají, pozn. red.), a on jen: »Co blázníte, vy myslíte, že když přišel o mámu, že mu vezmou i tátu?«
Soud dopadl dobře. Řekl jsem, že přestávám chodit do práce, jdu na rodičovskou dovolenou. Už je Jan Dřízhal. V rodném listě má napsáno: »Matka neznámá, otec Hynek Dřízhal.« Kdyby Zuzka žila, byla by jako matka uvedena ona. Ale to je jedno, na tom nevisí jeho štěstí.
Teď jen čekám na druhý soud o nezrušitelné adopci. Je zvláštní, že jsem pro něj najednou jediný člověk. Nemůžu dělat blbosti, jezdit rychle autem, musím prostě vydržet co nejdéle. To Zuzka mi sem poslala Jeníka, ona to zařídila. Díky Zuzce mám Jeníka, nevím, jak bych to bez něj zvládl. Ona byla můj nejbližší člověk, ještě pořád si říkám: »Musím to říct Zuzce.« Je to šílený. Zuzka nám s Jeníkem chybí.
Nemocí pronásledovaná Zuzka
Herečka Zuzana Dřízhalová (†36) – představitelka Marcely Rubešové ze seriálu Velmi křehké vztahy nebo Elišky z pokračování Nemocnice na kraji města – bojovala s rakovinou od sedmnácti let. Teprve studovala na gymnáziu, když jí prokázali onkologické onemocnění lymfatických uzlin. Vyléčila se, ale po dvanácti letech se nemoc vrátila. Když v roce 2011 udeřila naposledy, vybrala si daň nejkrutější – Zuzčin život.
7 fotografií
