Tereza Kostková o Carmen Mayerové: Máma je moje pracovní tchyně! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Tereza Kostková o Carmen Mayerové: Máma je moje pracovní tchyně!

Tereza Kostková
Tereza Kostková (Aha! – David Kundrát, Daniel Černovský)

Je to zvláštní, když se setkáte s herečkou Terezou Kostkovou v téhle uspěchané době. Vypadá hrozně spokojeně a šťastně. Doslova září. „Mám stále co dělat, plánuju spoustu věcí,“ vysype na vás hned v úvodu. Divadlo, film a seriály naplňují její život. Hlavně ale rodina. Radost jí dělá syn Toník (4). A také rodiče.

V primáckém seriálu Cesty domů se nedávno po dlouhé době před kamerou potkala se svým tatínkem, slavným hercem Petrem Kostkou (73). A teď tu stane po boku neméně slavné herečky – maminky Carmen Mayerové (67). Hlavně o tom je dnešní rozhovor.

Jak to děláte, že vypadáte tak šťastně?

„Nemám žádný stres. Dala jsem si teď klidnější půlrok, než zas přijde můj běžný exponovanější podzim, až budu mít i spoustu moderátorské práce a ten nával se zdvojí.“

Máte tedy víc času pořádně si užít svého synka.

„Na něj si ho udělám vždycky, ale hrozně si s Toníkem tohle období užíváme, sem tam si jen odskočím na natáčení anebo do divadla. Jsem po dovolené odpočatá a práce je akorát. Ani nejsem v očekávání, co bude, ale ani nejsem přetažená. To nebývá často, protože pak jsem v jednom kole, ale ten leden je pro mě vždycky pohodový. Stíhám každý den uvařit a nemám jazyk na vestě, je to nádhera.“

Jak jste odpočívala? Jeli jste na hory?

„Ano, byli jsme na horách s Toníkem, zkoušeli jsme lyžičky a sáňkovat. Moc se mu to líbilo a šlo mu to.“

Takže jste ten typ, který se o dovolené nerad jen tak válí.

„Přesně tak, vždycky odpočívám aktivně. Jak mám volno, tak na sebe naberu spoustu cvičení. Řeknu své trenérce, že mám čas, tak ať mě zapřáhne.“

Před časem jste mi říkala o své vášni, kterou jste nalezla v běhání. Ještě vás to nepustilo?

„Ani ne. Ale teď jsem se zabouchla do power plate a nemohla jsem se už dočkat, až se moje trenérka vrátí z dovolené. Jinak hodně plavu a věnuju se tělu i duchu současně. Začala jsem teď číst knihu Noční vlak do Lisabonu, to je krásně psané a je dobré, když člověk má čas na to, aby si odpočinul od čtení scénářů.“

Ve vašem scénáři v seriálu Cesty domů se nově objevila vaše maminka Carmen Mayerová. Jak se vám spolupracuje?

„Ještě jsme se před kamerou v Cestách domů nepotkaly. Maminka přijde do seriálu s novou rodinou, která ovlivní rodinu Bernátů, potažmo i té Báry, která je už u Bernátů etablovaná. Vstoupí do děje Honzy a Báry. Ale bude trvat, než se to rozjede. Kompozice seriálového děje je vždycky první půlrok volnější, aby se diváci s postavou sžili a aby se herec ustálil ve své povaze a chování, jak bude reagovat. Až pak začne zápletka, a to se bude dít právě teď. Diváci jsou netrpěliví, že se nic neděje, ale to má svůj čas.“

Potkaly jste se spolu před kamerou anebo na jevišti alespoň v minulosti?

„My spolu už osm let hrajeme divadlo. Třeba hru Hodně smíchu a pár slz aneb Co život dal a vzal Betty McDonaldové, kde hrajeme jen my dvě. Je to nádherné představení, se kterým jezdíme po republice, a musím zaklepat, protože to je vždy vyprodané představení. Nejradši ale hrajeme ve Viole.“

Jaké role v té hře máte?

„Já hraju Betty MacDonaldovou a maminka ztvárňuje Blanche Caffierovou, která stále žije a je jí, myslím, devadesát let. Byly s Betty celoživotními přítelkyněmi až do její smrti v jejích padesáti letech.“

Já její knížky v dětství milovala.

„Já taky! Také je to z toho zkomponované. Je to celý životopis Betty. Je to hezké, vtipné a řekla bych, že i dojemné. A ta atmosféra, když si k tomu dáte ve Viole kafíčko nebo vínečko! Je pro mě čest tam hrát. Tam to dýchá historií a hereckým talentem. Tam na zdi stále visí fotografie těch legend, Dana Medřická, pan Höger, je tam genius loci. Hraju tam ve dvou hrách, tou další jsou Bílé noci od Dostojevského. Jenže toho se diváci nějak bojí.“

Kvůli obtížnosti jeho textů?

„Jenže ta hra je tak ladná! Není tam nic složitého. I školní zájezdy nám aplaudují. A jednou dokonce i uprostřed představení. Což jsme vůbec nechápali.“

Zkusila jste si někdy své herectví i po boku svého otce?

„S tátou jsem poprvé hrála, když mi bylo deset let. Bylo to ve Fidlovačce v Národním divadle. Tam jsem měla čtyři roky dětskou roli, kdy jsem hrála průvodkyni Mareše, který hraje státní hymnu. Měla jsem pět vět. (smích) Byla jsem tak šťastná! Měla jsem to ale pod podmínkou, že budu mít dobré výsledky ve škole. To jsem byla ochotná umět i matiku, rozpočítat se za možnost hrát v divadle. Byla jsem velice niterně šťastná. S maminkou jsem se na prknech, která znamenají svět, poprvé setkala, když jsem byla v Chebu. Oslovili rodiče, aby hráli v nádherné hře Naše městečko. Maminka mi tam dlouhá léta ztvárňovala moji tchyni. Ačkoliv je to moje maminka, je i takovou mojí pracovní tchyní.“ (smích)

Maminka se do Cest domů připojila až po seriálové smrti vašeho tatínka, takže se nepotkáte. Zahráli jste si ale někdy v něčem celá rodina?

„Ano, všichni tři, tedy i s dalšími herci, jsme si zahráli v Čokoládovém hrdinovi od George Bernarda Shawa. Projezdili jsme s ním zase celou republiku, alternovala jsem se s Bárou Munzarovou. Hrál tam i Jirka Dvořák, tenkrát i Rosťa Čtvrtlík. Pak jsme se dlouho divadelně míjeli, až jsme se s mamkou potkaly v té Viole.“

A před kamerou jste se tedy poprvé potkaly kdy?

„Poprvé jsem s ní v jednom seriálu a je to skvělé. Nevybavuju si, že bychom spolu točily. Tátu jsem třeba měla v Pojišťovně štěstí. Ne, teď si vzpomínám! Máma dělala v Ordinaci v růžové zahradě, ale o dva nebo tři roky dřív než já! (smích) Hrála maminku Lindy Rybové a tchyni Davida Prachaře. Teď zas dělá tchyni mně. To jsou ale zajímavé propojováky.“

Nepřinášíte si pracovní věci domů? Neřešíte tam scénáře, jak co zahrát?

„Právě naopak! My si nosíme domov do práce. (smích) Ráno jsme se potkaly v maskérně a hned jsme s mamčou začaly řešit, kdo odpoledne vyzvedává Tondu ze školky. Já říkám: vyzvedává ho Petr a mamča, že ho vyzvedává táta. Tak oni se spolu nějak dohodnou kluci. A to je první, co řešíme. A ve Viole, kde hrajeme s mamčou, hrozně drbeme o přestávce jako kamarádky u kafe. Pak zazvoní zvonec a jdeme zas na pódium hrát a po skončení zas pokračujeme. Je to skvělý.“

Dělali jste spolu i na audiopohádkách. Nepřijde vám někdy, že jste spolu až příliš často?

„Vůbec ne, je to krásné. Ty pohádky ale četli jen rodiče, já ne. Já jsem patronka Nadačního fondu Veselý senior, a rodiče tak mají povinnou účast na všem, co děláme. Ale dělají to moc rádi, obzvlášť ty pohádky, které namlouvali. Četli i nám, když jsme byli malí, a teď zas čtou Toníkovi.“

Vždycky, když vás vidím s rodiči pohromadě, tak si říkám, jak krásný vztah máte.

„Máme. Na to nelze říct nic stručnějšího a výstižnějšího, než že máme, a jsme za to šťastní.“



Přečtěte si
va45
23. 1. 2012 • 23:40

No vidíte,moje řeč.Já taky říkám co si myslím,ale s tím rozdílem,že lidi neposílám k Chocholouškovi.Vy si opravdu myslíte,že kdyby nesbalila režiséra,že by měla tolik pracovních příležitostí v herecké branži.Tak to jste pak jediná co si to myslí a běžte se na to zeptat nějakého herc e co si o tom myslí.Jinač ji nemám co závidět,Jsem se svým životem spokojený.Herečky a zlatokopky to prostě tak dělají,když chtějí se mít dobře a být na vrcholu.A hlavně jdou za cílem přes mrtvoly.

bobina
23. 1. 2012 • 16:52

ani ne,jen už mám víc času nežli vy a nebojím se napsat co si myslím. Jinak přeji krásný den a méně závisti a zloby,budete mít pak jednodušší život!

va45
23. 1. 2012 • 14:57

To je tady pro vás vedlejška?

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.