Tomio Okamura: Dělal jsem popeláře v Tokiu!
13 fotografií
V posledních dnech rozvířila hladinu veřejného mínění informace, že podnikatel Tomio Okamura (39) zvažuje vstup do politiky, případně kandidaturu na prezidenta! Šikmooký Moravák, jak sám sebe nazývá, uvedl podobné zprávy na pravou míru. Čtenářům Nedělního Aha! také prozradil, jaké bylo jeho první zaměstnání, kdy vydělal první milion a jak tvrdě ho otec vychovával.
Pane Okamuro, jak je to tedy s vaší kandidaturou na prezidenta?
„Já jsem kandidaturu na prezidenta nevyhlásil, ani jsem se nehlásil do žádných anket. To, že mě tam média zařadila a já buď vyhrál, nebo skončil na základě hlasování občanů druhý, mě mile překvapilo. Podle mě je to především děsivá zpráva pro stávající politickou reprezentaci.“
Nechme politiky. Váš otec je Japonec, maminka Češka. Dokázal byste vybrat nějaké japonské a české charakteristické vlastnosti, které vás v životě provázejí?
„Velmi všeobecně. Úvahy Japonců vycházejí ze zen buddhismu. Je to o tom, že zdokonalujete sebe sama. Zamyslíte se nad nutnými prioritami ve vašem životě a získáte tah na branku. To znamená práce, rodina.“
Konkrétně?
„Neodložíte starého rodiče do domova důchodců. Nebo viděli jste někdy Číňana nebo Vietnamce nezaměstnaného? Sami si hledají práci, nečekají a nespoléhají na druhé. Ani Japonci nečekají s nataženou rukou, sami se snaží zapojit. Proto je tam tak nízká nezaměstnanost. Ten tah na branku jsem převzal do života i já.“
A co českého máte v sobě?
„Česká republika je spíše ateistickou zemí, možná nejvíce v Evropě, což se tady mimochodem projevuje i značnou nevěrou. Když to ale vezmu globálně křesťanským evropským pohledem, tak tu řešíme nějaký vztah k bližnímu. Ten zen buddhismus neřeší. Tím se vysvětluje i ta krutost Japonců ve 2. Světové válce. Já jsem si vzal hodně od maminky, která pochází z dost věřící jižní Moravy. Například pomáhat druhým, být solidární a nesobecký. Jsem vlastně mixem těchto dvou pohledů.“
Jaká byla vaše první profese v životě?
„Začínal jsem jako popelář v Tokiu, potom jsem tři a půl roku dělal prodavače v kině.“
Jak dlouho jste žil v Japonsku?
„Do šesti let a potom od osmnácti do jednadvaceti. Část dětství, když byla maminka nemocná, jsem vyrůstal v Čechách v dětském domově v Mašťově u Podbořan, kterého jsem dnes sponzorem. Protože mě tam šikanovali, hrozně jsem koktal. V pubertě jsem se kvůli tomu ani nemohl seznámit s dívkou, protože žádná nechtěla chodit s koktavým míšencem. To samé mě čekalo v Japonsku.“
Tam jste se vrátil v době, kdy jste se osamostatnil?
„Ano. Kvůli koktání jsem dělal jen podřadné práce a jen jako brigádník. Nikde mě nechtěli. Jako popelář jsem nemusel mluvit, v kině jsem zase jako kokta nemohl prodávat, ale pouze nabírat popcorn nebo nalévat kafe. Zkrátka se za mě styděli. I tam jsem pro ně byl koktavým míšencem.“
Jak jste se toho koktání zbavil?
„Asi ve dvaadvaceti letech, když jsem začal úspěšně podnikat v Čechách a začalo se mi dařit. Před tím se mi všude většinou jen posmívali a najednou mě brali jako rovnocenného. Koktání začalo pozvolna ustupovat. Asi v pětadvaceti jsem se toho úspěšně zbavil.“
Do šesti let jste žil v Japonsku. Jak jste to měl tenkrát s češtinou?
„Maminka nás učila česky, četla nám české pohádky, učila nás české písničky, a proto nemám žádný přízvuk. Vyprávěla nám o Čechách a o Moravě, vařila moravská jídla. Před měsícem bohužel zemřela.“
Jak vás vychovával otec. Byl přísný?
„Dědeček z japonské strany byl Korejec a mého otce extrémně přísně vychovával. Když děti zlobily, jeho oblíbeným trestem bylo například pálení vonnými tyčinkami. To chtěl tatínek, který má jizvy dodnes, dělat i mně, takže z toho byly doma boje. Maminka při tom pomyšlení doslova omdlévala. Když jsem zlobil, tak mě tatínek také vyhodil na ulici, třeba i v noci v pyžamu.“
I v dospívání k vám byl tak tvrdý?
„Do osmnácti let jsem musel být do šesti hodin doma a všechny telefonické hovory jsem musel nahrávat, aby si je mohl tatínek namátkou poslechnout. Také mi dával číst knížky o úspěšných Japoncích a já jsem z toho musel psát referáty. Tenkrát mě to štvalo, dnes jsem mu za tu přísnost vděčný.“
Jste majitelem nebo spolumajitelem několika firem, jste bohatý?
„Mé příjmy jsou hlavně z cestovního ruchu. Můj plat jednatele Miki Travel se po zdanění pohybuje v milionech ročně, dále mám minimálně stotisícové měsíční příjmy z dalších investic a aktivit. Protože platím synovi školu a sobě leasing na auto, k měsíčnímu vyžití mi stačí šestimístná částka. Spočítal jsem si, že pokud bych se dožil 85 let, tak mám v tomto okamžiku vyděláno na celý život.“
Proč Tomio není Tomáš?
Co znamená jméno Okamura?
„Vesnice na kopci.“
A křestní Tomio?
„Duševně bohatý. Křestní jména si rodiče v Japonsku vymýšlí, proto tam nejsou ani v kalendáři. Pro mě je smutné, že jsem neměl nikdy svátek. Chtěli mě naroubovat na Tomáše, ale to s tím nemá nic společného.“
Jak žije?
Od rána do večera pracuje. Do obchodu s oblečením chodí jednou za tři čtvrti roku, potraviny nakupuje nejčastěji večer u Vietnamců, nebo na benzince. Když má čas, rád si zajde do dobré restaurace. Autem Aston Martin (cca 4,5 mil. korun) si, inspirován Jamesem Bondem, splnil svůj klukovský sen. Hodinky nenosí, rád cestuje. Vydal knihy Český sen a Umění vládnout. Hobby: Práce, talk show. Je rozvedený s Japonkou, se kterou má sedmnáctiletého syna. Je prostřední ze tří bratrů.
13 fotografií
A leští u Vaška leasnuté pera 
