Oldřich Vlach: Hraji teď pořád komunisty!

Větu »Nedávej si ty sirky do kapsy«, slýchává herec Oldřich Vlach (70) na ulici i po letech a časem si na ni zvykl. Hrát divadlo toužil již od dětských let a v poslední době se stal specialistou na role starých komunistů. „Jednoho takového zažraného bolševika hraji právě i teď v tom domově důchodců,“ prozradil herec čtenářům Nedělního Aha!

Když jste dostal nabídku na roli v seriálu Život je ples, neváhal jste?

„Neváhal. Jakmile jsem si to přečetl, hned se mi ta figura moc líbila. Já už jsem nějak zavedený na ty bolševiky, i když sám jsem ve straně nikdy nebyl. Jednoho, i když hodného ministra, jsem dělal už ve Zdivočelé zemi.“

V tom seriálu jste hrál napraveného komunistu.

„Ano, v osmašedesátém skočil do špatného rychlíku, ale potom podepíše chartu. Před tím jsem pro změnu točil televizní film Archiv, kde jsem ovšem hrál bolševického óbrhajzla. Zřejmě to viděl i pan režisér Slavík a na základě toho mě oslovil. Takže jsem jenom trochu přeskočil do jiného vlaku.“

Takže v seriálu Život je ples hrajete zase kovaného komunistu?

„Ano, zažraného, který se potom omlouvá. Tak jak to mají všichni ve zvyku. Že to dělali pro rodinu a nic z toho neměli.“

Na co z natáčení seriálu nejraději vzpomínáte?

„Natáčení byla mimořádně zdárná práce a atmosféra byla až neuvěřitelná. Proto bych režiséru Slavíkovi přál, aby se to vyvedlo. Zvláště asistent režie Martin Stádník, který dělal takovou peřinu mezi námi a produkcí, kolem nás vytvářel nesmírné pohodlí. Ta asistentská funkce je strašně nevděčná. Čelí tlakům seshora i přáním a pláči herců z druhé strany. On to všechno vyrovnával a pro nás to tak bylo díky němu naprosto úžasné a pohodlné. Byl zkrátka fantastický.“

Dovedete si představit život v domově důchodců ve skutečnosti?

„Já si to dokáži představit. Měl jsem tetu na Domažlicku, za kterou jsem jezdíval, a viděl ty otřesné podmínky. Sám sebe si tam ale moc představit neumím. Kdybych byl ještě při vědomí a byl nucený tam být, těžko bych to asi snášel. Vždyť si teď žiji v naprostém pohodlí a přepychu.“

Máte v rodině dlouhověkost?

„Mám tatínka, který 23. prosince slavil šestadevadesát. Je na venkově, v Holýšově, kde má svůj byt a moje sestra, která bydlí kousek od něj, se o něj stará. Ale je funkční, žádný dementní stařík. Špatně sice vidí a slyší a pohybově je na tom možná dokonce lépe než já.“

Takže vidíte docela slušnou perspektivu?

„Myslím, že spíš ne. Že jsem všechny ty negativní záležitosti vytáhl z matky, která zemřela v osmašedesáti. Bylo by to ale dobré.“

Z otcovy strany dlouhověkost je?

„Tam ano. Před dvěma měsíci zemřela jeho sestra a té bylo asi čtyřiadevadesát.“

Váš tatínek žije zdravě?

„Nikdy nekouřil. Protože jeho táta kouřil sto cigaret denně, on byl pravý opak. Pracoval jako lakýrník a pohyboval se v hrozném prostředí. Dýchal výpary, smrady z barev. Ráno vstával v půl čtvrté, jezdil do Škodovky. Dělal přesčasy, aby uživil rodinu, protože jsme byly tři děti.“

Dřel, ale dožívá se požehnaného věku.

„Nikdy jsem ho neslyšel, aby řekl, že ho štve, že musí do práce. Pracoval s chutí, protože ho to bavilo. V tom to je. Když na mě někdy jdou různé myšlenky, vzpomenu si na otce, jaký měl těžký život a zalezu do díry a do řady a plním pěkně svoje povinnosti.“

Váš bratr byl lékař a zemřel mladý, v pouhých šestapadesáti letech. Jak se to stalo?

„Jel k pacientovi na kole a švihlo to s ním. Nechápu to. Byl sportovec a ve vedru se mu udělalo špatně. Původně byl vojenský doktor, ale po osmašedesátém ho vyrazili a stal se obvoďákem v České Skalici.“

Děláte něco pro své zdraví?

„Hlídá mě žena. Vaří docela racionálně a zdravě, je to můj anděl strážný. Já bych do sebe klidně pral i bůčky a tlačenku, protože jsem masožravý. Když cítím tlačenku, celý se rozechvěji. Dříve jsem sportoval, ale před čtrnácti lety jsem těžce onemocněl s krční páteří a začaly problémy s míchou. Následky mám dodnes.“

Jste oblíbený divadelní, filmový a televizní herec. Čím jste chtěl být jako malý kluk?

„Hned jak jsem začal rozum brát, tak jsem chtěl být hercem. Díval jsem se na to samozřejmě velmi naivně. Začal jsem u ochotníků v Holýšově na Domažlicku a tam mi ti zkušenější řekli, že v Praze je nějaká škola na herce. Tak jsem si to všechno vykorespondoval a jako sedmnáctiletý naiva jsem přijel do Prahy, kde se mnou samozřejmě vyrazili dveře. Takže jsem to po čtyřech letech uskutečnil znovu a to už mě vzali.“

Stává se vám i po letech, že vám někdo předhodí ty dnes již slavné hlášky z filmu Vesničko má středisková? Mám na mysli zlozvyk s ukládáním použité sirky zpět do krabičky, nebo větu – Chlapi, nelejte to pivo z okna?

„To víte, že jo. To je furt. Každou chvíli na mě někdo na ulici huláká – Nedávej si ty sirky do kapsy! Nebo větu z Majora Zemana – Ty vole, proč ses vracel z toho Německa?“

Která z těch hlášek je jednoznačně nejfrekventovanější?

„Ty sirky určitě vedou.“

Fotogalerie

8 fotografií