Lucie Bílá: Svatba? Až budu mít volné dopoledne!

Jen když se podíváte pořádně, uvidíte v jejích očích stále ty stejné čertovské ohníčky. Lucie BÍLÁ. V pátek 7. dubna jí bude čtyřicet! Jak bude své kulatiny oslavovat? Jaký dárek pro ni přichystal její přítel Václav Noid Bárta (25)? A kdo bude na oslavě nejvíc chybět?

● Zpěvačka slaví čtyřicátiny
● Od Vaška má super dárek
● Ale co svatba a miminko?

Když zavzpomínáte na oslavu svých třicetin a srovnáte ji s tou, která vás čeká, co budou mít společného a co rozdílného?
Některé věci jsou krásně stejné, některé hořce jinak. Slavila jsem a opět budu slavit ve svém divadle Ta Fantastika. Tam jsem doma a je to můj neměnný domov, stejně jako přátelé, které mám. A co je opravdu bolestně jinak? Že letošní narozeniny již neoslavím s fotografem Petrem Škvrnětem, který mi k třicetinám daroval nádhernou, obrovskou opici se smutnýma očima. Mám ji dodnes, Péťo! (zdvihne oči k nebi) Také se mnou letos nebude můj přítel a kamarád Vladimír Komárek, malíř, podle jehož některých obrazů se stavěl i náš dům. Nebude tam ani moje milovaná tchyně Ilonka (matka Petra Kratochvíla – pozn. red.), která mi opravdu moc chybí. Takhle bych mohla pokračovat, až by se mi slavit ani nechtělo.

A jak snášíte přibývající roky? Trápíte se tím?
Vnímám jen pozitivní věci a ty negativní beru jako hru, bez které se žít nedá. Nepočítám vrásky, stejně jako prohry a pády. Obojí potřebuju, jinak bych neměla o čem zpívat. Život je krásný takový, jaký je, a baví mě. I když někdy bolí.

Co děláte pro to, abyste vypadala pořád mladě a plná energie?
Jsem zkrátka šťastná a trápení házím za hlavu. Už dávno neztrácím energii věcmi, které nejdou vyřešit, a také už nesním o něčem, na co nemám. Chodím zkrátka pevně po zemi.

Jíte zdravě, nebo se v jídle neomezujete?
Dávám tělu to, co potřebuje a o co si řekne. Beru ho jako svého partnera, se kterým musím vycházet. A zatím to jde.

A jaké je vaše nejmilejší jídlo?
Chleba, máslo, sůl, čaj, jakékoliv polévky a zelenina. Ale bez chleba, to NIKDY!!!

Co naopak nesnášíte?
Nesnáším právě slovo »nesnáším«.

Vám bude čtyřicet, Václavovi je teprve pětadvacet. Deprimuje vás ten rozdíl?
Ne. Ten rozdíl totiž řeší jen okolí. My se spolu cítíme tak dobře, že ani nemáme důvod o tom přemýšlet.

Už tušíte, jaký dárek vám Václav vybere?
Dárek jsem od něj už dostala. Je to bonus na mé nové CD Koncert. Živá a rytmická kytarová písnička, prostě taková, která mi chyběla. Jmenuje se Umíráš celkem rád a je to opravdu skvělá věc. Myslím, že Vašek je dobrý autor a že ho asi nenechám jen tak na pokoji.

Vaše dlouholeté velké přání se vám splnilo, v únoru jste se přestěhovali do nového domu. Máte nějaké další podobné přání?
S naším domovem se mi splnilo to nejdůležitější. Bez zázemí totiž život bolí víc. Neměla jsem s klukama soukromí, pocit bezpečí ani takové to doma napořád. Konečně máme vybalené kufry a hromady krabic. Každý máme své místo jen pro sebe a také víme, kde odteď budeme slavit všechny společné Vánoce. Za naše zamčené dveře nikdo nesmí a nikoho tam nepustíme.

Takže chybí jen to vytoužené miminko?
Moc bych si přála druhé děťátko, ale osud má se mnou, zdá se, jiné plány. Ale já to nevzdávám.

A co svatba? Dojde na ni letos?
Až budeme mít volné dopoledne, tak si »ano« řekneme. (směje se)

Když člověk má nějaké kulatiny, obvykle začne bilancovat. Které životní období považujete za nejšťastnější a na které byste nejraději zapomněla?
Všechno se mi v životě nepovedlo, a kdyby tomu tak bylo, musela bych se do sebe zamilovat. (směje se) Ale zapomenout na ošklivé věci nechci už proto, že bych je náhodou mohla opakovat. Štěstí jsem naopak v životě měla na rozdávání, o což se upřímně snažím. Myslím si totiž, že jsem tu nůši radosti nedostala jen pro sebe. A tak jako Santa běhám po světě a naděluju, jak to jen umím. Někde po hrstech a jinde stačí jen špetka – třeba úsměvu.

2.4.2006