Syn legendárního herce Vladimíra Menšíka: Víno jsme pili z injekčních stříkaček! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Syn legendárního herce Vladimíra Menšíka: Víno jsme pili z injekčních stříkaček!

Petr Menšík zdědil po tátovi nejen smysl pro humor, ale také slabost pro cigarety.
Petr Menšík zdědil po tátovi nejen smysl pro humor, ale také slabost pro cigarety. (Aha! – Martin Pekárek)

Dnes je tomu přesně 82 let, co se narodil legendární herec a bavič Vladimír Menšík (†58). Představovat tohoto nositele humoru a dobré nálady je zbytečné, jeho filmové a televizní role zná u nás snad každý.

Málokdo však ví, že byl ve skutečnosti o pět let mladší, než se často uvádí, a že byl křtěný Vladislav a nikoliv Vladimír. O slavném herci si redaktoři Nedělního Aha! povídali s osobou, která mu byla nejbližší, jeho synem Petrem. Ten na svého otce zavzpomínal ve své brněnské restauraci, nesoucí jméno právě Vladimíra Menšíka.

Petře, jak je to vlastně s tím datem narození vašeho tatínka? Když zemřel, uvádělo se, že mu bylo 63 let.

„Jednou, jak se říká, s kamarády zapařili a tatínek ztratil občanský průkaz. Nechal si udělat jiný a ta ženská, co mu ho vystavovala, nedotáhla devítku do konce a ta vypadala jako čtyřka. Takže najednou byl narozen místo v roce 1929 v roce 1924 a rázem byl o pět let starší.“

On se to nesnažil nějak řešit?

„Říkal, že půjde alespoň dříve do důchodu, i když on by stejně nešel. Když jsem studoval na průmyslovce, učili mě tátovi spolužáci a ti se pochopitelně divili, že spolu seděli v lavici a najednou je o pět let starší než oni. Až po jeho smrti to vyšlo na povrch a tenkrát to v tisku označili jako poslední fór Vladimíra Menšíka. Ještě si pamatuji, že když mu bylo pětačtyřicet, ve Vlastě psali, že slaví padesátku. Navíc byl křtěný Vladislav a celý život mu říkali Vladimír. Ty zmatky se s ním táhly pořád.“

Vaše restaurace, pojmenovaná po tatínkovi, sídlí v ulici s příznačným názvem Veselá. Byl tu nějaký podnik i v době tatínkova života?

„Ne, tady sídlil Multiservis, kde si za komunistů lidé kupovali na splátky televize. A tatínek tu také jednou mamince televizor kupoval.“

Co všechno tady vašeho otce připomíná?

„Mám zde jeho fotky z dětství, filmové fotografie i jeho vlastní kresby. Také provozujeme fotbalový tým Menšíkova jedenáctka, složený z herců a populárních osobností, který hraje charitativní zápasy, jejichž výtěžek je určen dětem s astmatem. Nemocí, kterou trpěl i můj tatínek.“

Jaké vlastnosti jste po tatínkovi zdědil?

„Když pominu choroby, mám také nějaký ten smysl pro humor.“

O komediálních hercích a bavičích se říká, že všude srší vtipem, ale doma jsou spíš morousové. Jaké vzpomínky máte na tatínka vy?

„On byl asi výjimka. Pokud mu nebylo vyloženě blbě, byla s ním prča pořád.“

Co nejraději pil?

„Měl taková picí období, v tom jsem po něm. Někdy pivo, někdy kořalku, becherovku a někdy víno. Jednou vymyslel, že si budeme aplikovat víno rovnou do otevřené pusy injekční stříkačkou, kterou měl u sebe kvůli injekcím, které si musel píchat. Když mi to tam poprvé stříkl, vylétlo mi to hned nosem ven. Na druhý pokus mi to ale už sklouzlo až do žaludku. Několikrát jsme to zopakovali a byli jsme piclí. Pak mi tatínek řekl: »No vidíš to, vole, my tím popíjením vždycky zabereme celý den a takhle jsme za dvě hodiny hotoví. Co jsme tak ušetřili času.«“

Jaké bylo jeho nejoblíbenější jídlo?

„Babiččina kačena se zelím a v létě na chatě vařil takovou svoji lečovou polévku...zeleninovou. Když měl čas, rád vařil.“

Koukám, že kouříte jednu za druhou. To jste také zdědil po tatínkovi?

„Táta kouřil moc. Měl takový styl, že to v půlce típl a zapálil si novou. Já kouřím tak 60 až 70 denně, je to takové naše rodinné hobby. Ve čtvrté třídě jsem za kouření dostal třídní důt ku a táta mi cigarety zlegalizoval ve čtrnácti. Před maminkou. Přijeli jsme z Luhačovic a táta řekl, ať zapálím roury. Když se divila a nevěřila svým očím, řekl, že stejně ví o tom, že jí kradu cigarety, tak o co jde. Takže od čtrnácti jsem kouřil legálně.“

Kolik vám bylo, když tatínek zemřel?

„Bylo mi třiatřicet. Maminka umřela týden po něm. Umírala asi rok, věděli jsme, že jí zbývá pár dnů života a do toho sem přijel tatínek na vystoupení. Pak se stalo, co se stalo a pro nás to byl šok. I když pro maminku to bylo vysvobození. Oba ale byli de facto mladí lidé.“

Váš otec se podruhé oženil. Kolik máte sourozenců a jak spolu vycházíte?

„Já jako nejstarší mám o dva roky mladší sestru Vladimíru. Oba jsme z prvního manželství. Z druhého manželství má táta Honzu a Martinu. Jsme stále v kontaktu a byli jsme spolu často i jako malé děti. Maminka nás všechny brávala na společné dovolené, byli jsme jako vlastní sourozenci.“

S tatínkem jste vycházel dobře a zažili jste spolu hodně legrace. Padl někdy i nějaký ten výchovný pohlavek?

„Ne, to ne. Ale jednou se na mě pořádně rozčílil. Bylo to v době, kdy jsem studoval strojařinu a s tatínkem jsem se stavili v nemocnici. Přijeli jsme jeho dacií ještě s bratránkem a čekali na něj v autě. Bratránek navrhl, že než se táta vrátí, mohli bychom se v objektu trochu projet. Ještě jsem neměl řidičák, ale řídit jsem uměl. Tak jsme se projeli, ale nestihli jsme se včas vrátit. Přijeli jsme, až když táta vycházel z baráku a zjistil, že auto je pryč. Doroloval jsem k němu a už slyšel sérii nadávek. »Ty kreténe! Ty debile! Ty tady jezdíš po nemocnici.« Byl vytočený, protože auto ho živilo, často jezdil a byl na to dost háklivý.“



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.