Světla Amortová, kořenářka z majora Zemana: Nacisté na ní dělali pokusy s umělým oplodněním!

„Žila mottem »Kdysi jsem trpěla já, teď budete vy!« Mně však nikdy neublížila,“ vzpomněla na ni třeba herečka Antonie Hegerliková (87).

Život Amortové, dcery známého sochaře Václava Amorta, se dramaticky změnil za II. světové války. Aktivně se účastnila protifašistického odboje, posléze však byla nacisty zatčena a rok a půl vězněna.

„Vzpomínala, že během té doby na ní dělali pokusy s umělým oplodněním,“ tvrdí další z kolegů. Kvůli drastickým testům ve vězení přišla o možnost mít děti, zahořkla a po válce své trauma ventilovala záští a nenávistí k jiným.

„Přitom před svým uvězněním prokázala v odboji ohromnou statečnost, zachraňovala raněné. Jak byla fortelná, dokázala je třeba odnést na zádech,“ říká Hegerliková.

Po roce 1945 přilnula ke komunistické straně, stala se významnou funkcionářkou. Měla být i jednou ze čtyř hereček vinohradského divadla, které podepsaly dopis žádající trest smrti pro kolegyni Jiřinu Štěpničkovou (†73) po jejím neúspěšném pokusu o emigraci v roce 1951. „Ten dopis se však nikdy nenašel,“ krčí rameny Hegerliková.

Politická činnost Amortové nakonec zastínila její herectví – a svou moc ráda uplatňovala. Že ji ostatní herci nemají rádi, si dobře uvědomovala a to prý její postoj k nim ještě zesilovalo. „Nenávisti k lidem a traumatu války se už nikdy nezbavila,“ dodává paní Antonie.

Manželem Amortové byl herec Karel Beníško, jehož přežila o deset let – zemřela 14. března 1985. Podle pamětníků po ní zbyl adoptovaný syn, jehož před kolegy tajila...

Filmografie (výběr)

● Ves v pohraničí (1948) – Komínková

● Proti všem (1957) – chůva Anežka

● Třicet případů majora Zemana     (1974) – Hodačová

● Nejmladší z rodu Hamrů (1975) – statkářka

● Hop – a je tu lidoop (1977) – babička Vondrová

Fotogalerie

3 fotografie