Lenka Filipová: Proč tají manžela?

Lenka Filipová je v 57 letech velice šarmantní žena.
Lenka Filipová je v 57 letech velice šarmantní žena. (Robert Vano, Aha! – Alexandr Malachovský, David Kundrát)

Přestože na titulních stranách novin a časopisů ji často nevídáme, patří Lenka Filipová (57) mezi stálice naší populární hudby. Některé hity jako například Zamilovaná hrají rádia prakticky každý den, i když od vzniku této písničky uběhlo už více než 30 let.

Své soukromí si hlídá, o své rodině mluví jenom velmi málokdy a dost nerada. Nám se přesto podařilo tuto drobnou usměvavou ženu vyzpovídat na festivalu Benátská noc, kde patřila mezi hlavní hvězdy.

Ve své kariéře jste se nikdy nenechala omezovat žánry, hrála jste pop, klasiku, rock, blues atd. Jak se cítíte na festivalu vedle punkových a rockových kapel?

„Mě různé žánry a různé styly dobíjejí. Proto mám taky doma několik kytar. Ačkoliv jsem původně klasická kytaristka, chci si neustále obzor rozšiřovat o různé jiné žánry. Proto taky poslouchám kolegy muzikanty, sleduji, jak hrají, a třeba se něco naučím, a to i od vysloveně tvrdých rockových kapel. Spíš než jako zpěvačka se totiž cítím jako instrumentalistka.“

Na naší hudební scéně se pohybujete už déle než 30 let. Cítíte nějaký rozdíl při hraní dnes a dejme tomu v roce 1981?

„Já osobně jsem se určitě někam posunula, a to jak lidsky, tak hudebně. Dneska si v podstatě sama sobě dělám retro. Už si to, myslím, můžu po těch letech dovolit. Ale nestavím jenom na mnohokrát obehraných hitech. Chci jít dál. A lidi mi přitom připadají stejní. Na moji hudbu reflektují v podstatě pořád stejně. Atmosféra je samozřejmě otevřenější, můžeme mluvit, nikdo vás neomezuje, nehrozí, že vás někdo zakáže atd. Ale lidi jsou v podstatě pořád stejní, baví se a to je nejdůležitější.“

Některé písničky hrajete už opravdu hodně dlouho a lidé je přesto pořád chtějí a vyžadují. Baví vás je hrát 30 let pořád dokolečka, nebo už některé písničky opravdu nesnášíte?

„U mých autorských písniček určitě ne, ty hraji pořád stejně ráda. Mám ale na deskách pár písniček, které byly dělány tak trochu do počtu. Fungoval třeba systém oko za oko, zub za zub. Vy uděláte nějakému dramaturgovi písničku, někdo jiný ji otextuje a za to se zase dostanete k nějaké jiné práci. Prostě něco jako malá domů. Proto jsem taky často stála jednou nohou v popíku a u většiny kritiků jsem také v tom popíku zůstala. (smích) Z tohohle důvodu mám také na deskách pár cizích písniček, které bych už prostě dneska nehrála.“

Býváte občas srovnávána s italskofrancouzskou zpěvačkou a dnes první dámou Francie Carlou Bruni. Co tomuhle srovnání říkáte?

„Pokud máme něco společného, tak je to především ona výpověď obsažená v textech. Ona zase tak moc nehraje, spíše se jenom doprovází, a důležité jsou ty texty. Dokonce i většinu hudby jí skládá kolega kytarista. Já mám radši interprety, kteří třeba dokážou i přitvrdit, přitlačit na hlase atd. Takže srovnání mě samozřejmě těší, ale jsme každá úplně jiná. Já navíc nemám za muže prezidenta.“ (smích)

INSPIRACE U DCERY

Vy pocházíte z umělecké rodiny, hudební geny vám byly dány už do kolíbky. Pokračuje tahle rodinná tradice i dál?

„Asi ano. Dcera hraje bezvadně na klavír, hudba ji zajímá, ale já jí nechávám zcela volnou ruku. Když se bude chtít věnovat jednou hudbě profesionálně, je to její volba.“

Vy o své rodině často nemluvíte. Kolik vlastně dceři je?

„Ona je v tom pubertálním věku, momentálně jí je 17. Takže toho, co ji baví, je kromě hudby opravdu hodně. Ta cesta je ještě otevřená na různé jazyky, sport atd.“

A shodnete se s dcerou hudebně? Přeci jenom nehrajete muziku pro puberťáky.

„V tomhle je super, že dcera si například sama od sebe naposlouchala sixties (hudba 60. let, pozn.red.). Miluje třeba Beatles, takže já jí nemusím ukazovat svoje vzory. Naopak ona mě obohacuje tím, že sleduje tu současnou scénu. Prostě řekne: »Hele, mami, tohle je skvělý, to si poslechni.« A já, protože se například dost věnuji klasice, nemám čas sledovat všechny novinky, si to poslechnu a objevím tím něco, co mě zaujme. Takže se určitě obohacujeme navzájem, ona mě ale asi o něco víc.“

Chtěla byste, po svých zkušenostech, aby dcera dělala hudbu profesionálně?

„To nechávám jenom na ní. Pokud bude dělat hudbu profesionálně, budu ráda, pokud se rozhodne pokračovat v ní jenom jako koníček, budu možná i radši.“ (smích)

KARAOKE ZE SUPERSTAR

Co vás baví kromě hudby? Co třeba děláte ve svém volnu?

„Jsem normální ženská. Ráda vařím pro rodinu, ráda chodím na procházky, sportuju, plavu atd. Nedělám samozřejmě nic vrcholově, ale mám velmi pestrý život, na to si stěžovat nemůžu.“

Vy jste vždycky byla a stále jste velmi atraktivní žena. Jak jste na tom se vztahem k mužům? Těší vás jejich obdiv?

„Jak jsem řekla, jsem normální ženská, takže mě to samozřejmě těší. Mám publikum asi tak půl na půl a jsem velmi potěšena, že tam je nejenom spousta žen různého věku, které si třeba vodí partnery s sebou, ale že vidím i spousty mladých tváří, mezi kterými je hodně mladých, pohledných mužů. A těší mě, že sledují i moji hudební cestu, ne jenom to, jestli jsem atraktivní.“

Nemůžu se nezeptat, co říkáte na různé talentové soutěže, kterých se v posledních letech vynořilo hned několik?

„Podobné soutěže byly vždycky a vždycky budou, i když v dnešní době je jich možná až moc. Ta líheň je najednou hrozně rychlá a pro ty mladé to musí být hrozně na nervy. Někteří jsou sebevědomější, jiní si nevěří a potřebují delší čas na rozjezd. Pro ně je to každopádně dobrá zkušenost, někdo se s tím popere lépe a někdo hůř. Ale každopádně si myslím, že je jich fakt moc.“

Znáte osobně některé účastníky talentových soutěží? Hrála jste třeba s někým na jednom pódiu?

„To ne. Já to moc nesleduji a postavit se s někým na pódium se mi ještě nepoštěstilo. Mě totiž hlavně zajímá repertoár. A ono je to většinou v jejich podání spíše karaoke než opravdový koncert. Já jsem písničkář, jsem autor, který chce svému publiku něco říct sama za sebe. Třeba ten poslední kluk ze SuperStar (Lukáš Adamec, pozn. red.) si i sám skládá a hraje, a to se mi líbí.“

Chtěla byste třeba v takové soutěži zasednout do poroty?

„Žádnou takovou nabídku jsem zatím nedostala a je asi zbytečné spekulovat, jak bych odpověděla.“

Rodina Lenky Filipové: Ví se, že je... Nic víc!

Přestože písničkářka Lenka Filipová (57) za svou třicetiletou kariéru poskytla stovky rozhovorů, o svém muži zásadně nemluví. I na prostou otázku ohledně toho, jak dlouho se svým manželem žije, se konkrétní odpovědi vyhýbá jak čert kříži! „Dlouho,“ usmívá se tajemně Filipová, která svého manžela nikdy nebrala do společnosti, a aby ho uchránila před zájmem veřejnosti, nevzala si po svatbě ani jeho jméno.

„Byla jsem také už hodně známá, takže u svého jména jsem zůstala,“ říká Filipová, která svého tajemného muže považuje za jeden z největších pokladů svého života.

„Láska funguje, jen když není prokalkulovaná. Prostě přijde, vy nevíte proč – a trvá. Teprve po čase ji začnete rozebírat. Ale to já teď nebudu, protože bych manžela upozornila na věci, které by ho mohly zvýhodňovat. Volba partnera je moc důležitá a já měla prostě kliku,“ tvrdí Filipová, která v rozhovorech přeci jen dělá výjimku, a to ohledně dcery Lenky, na kterou je velmi pyšná a občas se jí ráda pochlubí.

„Je umělecky založená a dobře jazykově vybavená. Necítí ale, že by se chtěla věnovat muzice stejně jako já, proto se ani nehlásí na konzervatoř. Hudbu má ale ráda, hraje na klavír, skládá si písně a ráda zpívá.“

Kdo je Lenka Filipová

Narodila se v roce 1954 v Praze. Otec byl operní pěvec a herec, matka muzikantka a učitelka hudební výchovy. Vystudovala klasickou kytaru na konzervatoři v Praze. Od 16 let vystupuje a hraje pop, blues, rock, šanson, skladby klasické kytary atd. Objevila se i na prknech divadla Semafor, hostovala v programech Karla Gotta, Karla Zicha atd. Absolvovala i mezinárodní hudební akademii v Paříži, Francie se jí stala druhým domovem. Lenka Filipová je vdaná a má sedmnáctiletou dceru.

Jak rozhovor vznikal

Když rozhovor začal, měla za sebou Lenka Filipová náročný, skoro hodinový koncert. Počasí bylo přímo příšerné, pršelo, všude bylo po kotníky bahna, technici měli problémy s ozvučením, prostě velmi složitá situace. Lenku Filipovou to ovšem nerozházelo a pouhých deset minut po koncertě, když jsme se potkali, byla velmi uvolněná, usměvavá a velice příjemná a ochotná. Rozhovor byl sice krátký, ale velmi inspirativní a příjemný. Lenka Filipová potvrdila, že ačkoliv je nenápadná a neobjevuje se často na titulních stranách novin a časopisů, rozhodně patří mezi největší hvězdy českého hudebního showbyznysu.

hillarka
15. 8. 2011 • 21:32

Kchundy,netrhejte si občanky a počkejte radši na Bohatéhopodnikatele .Ten líže všecko a zasouvá kamkoliv(pokud má topor )

marmat
15. 8. 2011 • 20:37

To jmeno SEDÍ- je krásné, že přes humusovou poznámku se takto sám označí.... Tak možná, že ani nebude nutné ho už předem zatracovat... Počkáme až vyzraje a praskne - třeba vzteky

kindervajco
15. 8. 2011 • 19:19

To jen ty jsi vylízaný (mozek), nekaz tady náladu, ťulpasi!

georg7
15. 8. 2011 • 16:47

zpevacka , kterou si vzdy rad poslechnu !

herpes
15. 8. 2011 • 15:08

ty jsi lízačka?

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.