Oldřich Vlach: Chlapi, nelejte to pivo z oken!

Herec Oldřich Vlach oslavil na začátku července 70. narozeniny a při té příležitosti zrekapituloval pro deník Aha! svůj život a nejslavnější role. Jak se »oklepal« po operaci páteře, při níž na čas ochrnul? Čím mu pes nahrazuje děti, které se ženou nikdy neměli? A co na něj pokřikují lidé na ulici?

Oldřichu, jak jste oslavil své životní jubileum?

„Šli jsme na večeři s mým zachráncem, panem doktorem Häckelem. Ten mě před 13 lety nakopnul zpátky do života, když mi operoval krční páteř, kvůli níž jsem načas ochrnul. Jsem mu velice vděčný, takže jsme s manželkou pozvali jeho i jeho ženu a poseděli jsme v restauraci.“

Prozradíte mi, co jste dostal za dárky?

„Od ženy jsem dostal nějaké věci na sebe...“

Mluvil jste o svém zdraví, jak na tom aktuálně jste?

„Mám následky, ale jsem schopen hrát divadlo, dabovat... V podstatě jsem se vrátil do profesionálního života.“

Sportujete? Udržujete se v kondici?

„Měl bych cvičit, a tak nárazově cvičím. Co mě udržuje v kondici, je, že chodím s naším psem na procházky.“

Máte nějaké oblíbené trasy?

„Máme tady ve Střešovicích, kde bydlíme, svoji trasu, nijak ji neměníme. On je konzervativní, já jsem konzervativní, víme, kam máme vyhazovat pytlíky s exkrementy...“

Jak strávíte léto?

„Chceme být s manželkou co nejvíce doma. Psovi už je třináct let, takže jsme se rozhodli, že s ním budeme co nejvíce, abychom se užili navzájem. Nemáme děti a on nám je nahrazuje...“

Cestování už by nezvládl?

„On nikdy necestoval, ale zvali jsme sem vždy příbuzné, kteří ho s velkou láskou a pochopením hlídali. Teď už je to tak, že každý měsíc je vzácný, takže jsme si řekli, že s ním budeme přes léto v kruhu rodinném.“

O jakou jde rasu?

„Je to černý labrador. Jmenuje se Cyril a v týdnu měl svátek.“ (směje se)

Co jste mu dali k svátku?

„Nic! On má pořád nějaké pozornosti, takže nějaké buřty do něj nemůžeme cpát. Má tady spoustu psích pochoutek. Má se myslím velice dobře.“

Čekají vás přes léto i nějaké pracovní povinnosti?

„Nárazově mám nějaké dabování. A hlavně se musím učit text pro představení Tartuffe. Mám v něm vedlejší roli, ale dost složitý text. Přes prázdniny bych ho do sebe potřeboval nacpat. A v tomhle věku už to do té palice moc neleze, potřebuju větší rozjezd!“

Učíte se novou roli, to znamená, že od září budete pokračovat v Divadle na Vinohradech?

„Ano, budu pokračovat dál, pan šéf (Martin Stropnický – pozn. red.)mě tam jako penzistu nechává. Dokonce zkouším ještě další věc... Takže to vypadá, že bych tam měl ještě setrvat.“

Kolikátá sezona vás čeká?

„Já jsem oficiálně nastoupil do angažmá v Divadle na Vinohradech v roce 1966. Takže to bude 45. sezona.“

Za tu dobu vás nikdy nelákali jinam?

„To ano. Občas dělám s Tondou Procházkou v Divadle Na Jezerce. Teď mě lákali do Divadla U Valšů, ale já bych to nedal dohromady. Já neumím sedět na více židlích najednou, takže jsem to k velké nelibosti pana ředitele odmítl.“

Vy jste se na jaře objevil v seriálu televize Prima Cesty domů. Budete v něm hrát dál?

„Já si myslím, že ne. Já jsem byl v podstatě takový trucpodnik proti Aloisi Švehlíkovi, že si ta jeho žena, kterou hraje Jitka Smutná, vyskočila!“

Točil jste ale řadu jiných věcí...

„Ano, měl jsem teď hodně práce. Dokončili jsme seriál s Petrem Slavíkem z domova důchodců a dokončili jsme taky další Zdivočelou zemi. S Karlem Smyczkem jsme natočili seriál Špačkovi v síti času, ten je také ve střižně. Bojím se, že až se to všechno objeví najednou, tak se lidi budou bát otevřít konzervu, abych na ně nevyskočil.“ (směje se)

Lidé vás mají nejvíce spojeného s rolí rostlináře ve slavném filmu Vesničko má středisková. Nevadí vám to?

„Rozumíte, já to prostě neovlivním, já jsem se s tím smířil! Když si to lidé pamatují, tak se nedá svítit. Občas na mě taky řvou »včeličky« (výjev ze seriálu 30 případů majora Zemana Mimikry – pozn. red. ), tím jsem se také profláknul... Ale ta Vesnička to přetlouká. Zvykl jsem si na to. Mně to nevadí, když na mě pokřikují: Nelejte to pivo z oken, nedávej si ty sirky a takové ty národní žvásty...“

Chybí vám doba, kdy se filmy jako Vesničko má středisková točily?

„Nejsem sentimentální, ale to víte, potkal jsem se se spoustou vynikajících lidí. Když se podíváte na tu Vesničku – teda já na ni už moc nekoukám – tam je plejáda hráčů, kteří už tady nejsou. A už vidím, jak si mě ta smrtka řadí, jak si to připravuje, a za pár let bude někdo říkat: Hele, Vlach už taky není mezi náma!“

Pojďme se na závěr rozhovoru vrhnout do současnosti. Umíte třeba s internetem?

„Pod dozorem mé ženy do toho pomalu vstupuju. Dlouho jsem odolával. Moje žena je aktivnější, tak jsem do toho vztažený. Učím se to ovládat, ale nadšený tím nejsem. Usnadňuje to život, je to způsob moderní komunikace, a tak nemůžu zůstat jako neandrtálec někde bokem.“

Co řekl Oldřich Vlach

O nemoci

„Po náhlých bolestech v krku jsem ochrnul. Zjistili, že mám nádor na krční páteři, dva krční obratle jsem měl silně poškozené. Dávali mi půl roku života, protože se prý jednalo o zhoubné onemocnění s metastázemi. Potom zjistili, že to není zhoubné, ale zanedbaný banální zánět.“

O návratu do života

„Musel jsem se učit chodit, absolvoval jsem léčení v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Jsem v podstatě zázračný případ, protože jsem se z toho dostal, i když s následky.“

O svatbě

„Ženil jsem se v roce 1976. Docela pozdě, byl jsem starej mládenec. Na tehdejší dobu, kdy se kluci ženili brzy, jsem byl rarita, porušil jsem ustálené zvyky, ale jsem velice spokojen.“

O manželce

„Jmenuje se Jana Vlachová. Moje paní vystudovala přírodní vědy a většinu profesního života strávila na gynekologii výzkumem určitého druhu nádorového bujení. Odešla pak kvůli mně do předčasné penze, neboť jsem vážně onemocněl.“

O dětech

„Děti nemám, ani žádné levobočky, nikdo se ke mně nehlásí – alespoň o žádných nevím!“

O bratrovi

„Je bohužel po smrti. Byl to venkovský doktor, ale o své zdraví se moc nestaral – zemřel při výkonu svého povolání asi v šestapadesáti letech.“

O sestře

„Je o pět let mladší a má bezvadné děti. Stará se o mého tatínka.“

Jak vznikal rozhovor

Oldřich Vlach byl velmi vstřícný. „Zavolejte hned a uděláme to, nemám s tím problém,“ prohlásil herec, když jsem mu zatelefonoval domů na pevnou linku. Půl hodiny poté už jsem mu pokládal první otázku. Působil uvolněně a rozhovor si užíval.  Je to až zázrak, z jakých zdravotních problémů se Oldřich Vlach dostal. A je úžasné, kolik práce momentálně má.

Fotogalerie

7 fotografií