Simona Postlerová: Plastiku nechci, je to rouhání!

Simono, co nakonec rozhodlo, že jste přijala nabídku do seriálu Cesty domů?

„Kývla jsem téměř okamžitě, a to ze dvou důvodů. Režiséři Jiří Adamec s Jaromírem Polišenským byli pro mě velkou zárukou a herecké obsazení také. Navíc ta role, která mi byla nabídnuta, byla pro mě velkou výzvou. Jediné, co jsem řešila, bylo to, abych to všechno časově zvládla, protože téměř denně hraji v divadlech a do toho zájezdy, dabing... Ale domluvili jsme se.“

Má vaše postava Patricie s vámi něco společného?

„V některých charakteristických vlastnostech možná ano. Nikdy nekalkuluji a jsem upřímná. Někdy prostě řeknu věci na rovinu tak, jak si myslím, aniž bych přemýšlela nad následky.“

Seriálová rodina Bernátů stojí hodně při sobě. Funguje to podobně i u vás doma?

„Určitě! Rodinná soudržnost je velice důležitá a já jsem šťastná, že to tak je i u nás.“

Co je na natáčení nejnáročnější?

„Nejhorší je, že častokrát začínáme točit třeba od pěti od rána. A třeba v této časné hodině musíme předstírat, že je osm večer... (smích) Nicméně, to už k naší práci prostě patří.“

S kým si při natáčení nejvíce rozumíte?

„Sešla se tam neuvěřitelná parta lidí. Třeba s Lojzou Šveh líkem se známe snad pětadvacet let. Většina herců, kteří v Cestách domů hrají, jsou zároveň mými divadelními kolegy. Všechno funguje tak, jak má. Tento seriál je skutečně radost dělat.“

Zmínila jste Aloise Švehlíka. Někteří mladší kolegové ze seriálu si však stěžují, že je pan Švehlík během natáčení na ně dost přísný...

„Tak o tom nic nevím... Každopádně Lojza je obrovský profesionál a profesionalitu vyžaduje i od svých kolegů. Na tom není nic špatného. On je vůči sobě přísný, a to vyžaduje i od okolí. Myslím si, že je to tak naprosto v pořádku.“

V seriálu Cesty domů hrajete milenku Ladislava Potměšila, v Ordinaci v růžové zahradě jste zase hrála jeho dceru. Co se vám hrálo lépe?

„Tak rozhodně ta milenka!“ (smích)

Když srovnáte seriál Cesty domů a Ordinaci – v čem je největší rozdíl?

„V Ordinaci jsem měla pouze epizodní roli, takže srovnávat si netroufnu.“

Díváte se doma na seriál Cesty domů?

„Bohužel nemám čas. Jak jsem již řekla, skoro denně hraji. Nicméně ohlasy z mého okolí jsou velice pozitivní, což mě hrozně moc těší. Dokonce mě na ulici zastavují lidé a děkují mi. A to vás pak zahřeje u srdce.“

Vypadáte stále báječně. Jak se udržujete v kondici?

„Já si myslím, že za to ani nemůžu. Třeba do fitka vůbec nechodím. Svou roli hrají geny a také to, že jím střídmě a zdravě. Hodně ovoce a zeleniny, žádné uzeniny. Nemám ráda pocit těžkosti v žaludku. Důležitý je také spánek a pohyb.“

Podstoupila byste někdy plastický zákrok, které jsou mimochodem v současné době dost v oblibě?

„Stoprocentně ne. I když... Nevím, co bude za deset let. To si možná řeknu, že už je to jinak. Ale fakt je, že narkóza je tvrdý zásah do těla. Bylo by to rouhání. I kdybych vypadala katastrofálně a třeba měla prsa až na kolena, nebudu to pokoušet. Jsem přírodní člověk.“

Jaké máte koníčky?

„Číst texty. (smích) Mám to štěstí, že moje práce je zároveň mým koníčkem. Každý den na vás čeká něco jiného a nikdy není nuda.“

Blíží se léto, čas dovolených. Už víte, kam zamíříte vy?

„Místo ještě přesně nevíme, ale určitě pojedeme s rodinou k moři. Máme rádi Itálii, tak možná tam. Nebudu nic dělat, jen odpočívat, chodit na procházky, poznávat města a památky. S dcerou pak vyrazíme buď do Londýna, nebo do Paříže a pak pojedeme do jižních Čech. Je důležité dobít baterky.“

SIMONA POSTLEROVÁ

● Pochází z divadelnické rodiny – otec byl režisér, matka herečka a herectví se věnuje také její bratr Alexandr.

● Vystudovala gymnázium, potom herectví na DAMU v Praze.

● Už během studií na DAMU hostovala v Národním divadle, kde byla v letech 1987 až 1992 v trvalém angažmá. Od roku 1992 hraje v Divadle na Vinohradech.

● Kromě hraní se věnuje také dabingu.

● Simona je provdána za kytaristu a skladatele Zdeňka Hráška. Má dvě děti, dceru Janu Magdalenu a syna Damiána.

Fotogalerie

9 fotografií