Kateřina Smejkalová: Večírky mě připravily o iluze!

Miss Kateřina Smejkalová: Rozešla se s přítelem, pořídila si miminko a šoubyznys ji nebere

Sexy kráska se liší i v jiných ohledech, z českého šoubyznysu si »nesedá na zadek«, je z něho spíš zklamaná. A ze všech sil se brání nálepce celebrita!

Takže – jste celebrita, nebo ne?
„Ne. Známá osobnost je pro mě člověk, který něco dokázal, který se o to něčím zasloužil. To, že jsem vyhrála titul Česká miss, je úžasné, ale já jsem se o to nějak zvlášť nezasloužila. Nemám pocit, že bych v životě dokázala tolik, abych si zasloužila tohle označení.“

A kdo podle vás celebritou je?
„Třeba Lucka Bílá. Je úžasná jako zpěvačka i jako člověk. To by mělo být skloubené dohromady. Ta něco umí.“

Projevil se titul miss ve vašem životě?
„Je to změna, ale už je to klidnější, teď už si to užívá Renata (Langmannová – pozn. red). Někteří lidé mě poznávají na ulici, což je příjemné, ale občas na mě někdo nepříjemně kriticky civí.“

Byla jste jedna z mála miss, která si i po získání titulu královny krásy nechala původního partnera…
„Bohužel už ne, přestěhovala jsem se z Olomoucka do Prahy a vztahy na dálku nefungují.“

Pocházíte z vesnice. Bylo těžké přivyknout životu v Praze?
„Vždycky jsem tvrdila, že bych v Praze nemohla žít. Ale je to o zvyku. Už se tady i celkem vyznám. A když jedu k rodičům na návštěvu, tak se těším zpátky do Prahy. Mám tu už víc přátel než v Olomouci. A je to lepší i pro práci, dojíždění bylo hodně náročné. Takže jsem musela udělat ten rázný krok a přestěhovat se.“

Jaké bylo dětství na vesnici?
„Mám dvě starší sestry a bratra, a od toho mám neskutečnou školu. Dokonce jsme se i prali, lezli po stromech, lítali s klukama a stavěli bunkry. Bratr mě hodně poznamenal. Hrála jsem si i s panenkami, byla jsem takový holko-kluk. Na vesnici je to jiné než ve městě, byla jsem pořád venku a vracela se domů špinavá. (smích) Když vidím lidi tady, kteří skoro nepoznají krávu…“ (smích)


Starala jste se o domácí zvířata?
„Měli jsme králíky, slepice a spoustu domácích mazlíčků. Želvičky, rybičky, papoušky a dokonce i potkana...“

Co plánujete do budoucna? Modeling je časově omezená práce.
„Studuji pedagogickou fakultu v Olomouci a teď se snažím přeložit si studium do Prahy. Každopádně chci získat vysokoškolský titul, což znamená vystudovat vysokou školu, ať pedagogiku nebo něco jiného..“

Dokážete si představit, že byste skutečně učila?
„Dokážu. Já chtěla být učitelkou odmalička. Ale asi bych byla přísná učitelka. Uplatňuju to na svých neteřích a synovci. Přísná, ale spravedlivá.“

Nepřivádějí vás neteře a synovec na myšlenku pořídit si vlastní dítě?
„Spíš naopak, oni jsou ta nejlepší antikoncepce! Vždy, když některé z nich hlídám, tak se mě doma pak ptají, na kolik se mi posunula hranice pro první dítě. Na pětatřicet let? (smích) No, popravdě řečeno jsou úžasní, děti miluju a udělala bych pro ně první poslední, ale na to je ještě čas. Miminko chci určitě, ale až budu připravená.“

Jste teď momentálně nezadaná, jaký typ muže vás může získat?
„Štíhlý muž, s kterým si mám co říct. Vtipný, hodný, tolerantní, a to všechno dohromady. Nevím ale, jestli někdo takový vůbec je.“ (smích)

Čím by vás chlap zaručeně odradil?
„Nemám ráda typy, kterých teď potkávám hrozně moc. Arogantní, kteří mluví hlavně o sobě, o tom, co mají. Na ulici potkáváte typy kluků, kteří se chtějí tak strašně odlišit, až jsou všichni stejní. Nemám ráda namyšlené frajírky.“

Spousta vašich kolegyní modelek se snaží uplatnit třeba ve filmu nebo v televizi. Nezamíříte také tím směrem?
„Hrát ve filmu? Tak to mě vůbec neláká! Měla jsem pár nabídek na malé roličky, ale nic mi to neříká. Tenhle svět mi přijde strašně pomíjivý. Svět modelingu a šoubyznysu není cesta, po které bych šla dlouho. Vidím se někde úplně jinde.“

Vás český šoubyznys asi příliš nenadchl, co?
„Když člověk chodí na večírky, zjistí spoustu věcí. Některé lidi obdivujete a pak zjistíte, že jsou úplně jiní. Ztratíte iluze. To, co o nich čtete, je často uměle udělaná bublina. Jsou tu lidé, které obdivuju, ale celkově mě to moc nebere.“

Na vesnici si lidé vidí až do talíře, jak na vaši výhru v Miss reagovali sousedé?
„Někteří záviděli, ale většinou to přijali v pohodě. Nejvíc pyšný byl asi náš starosta. (smích) Rodičům chodili i gratulovat. Teď už na to koukají jinak. Nedávno vyšly v jednom časopise moje profesionální fotky s makeupem a v plavkách. A lidé o tom tvrdili, že je to vulgární a sprosté. Že vypadám jako nějaká... Co jim mám vysvětlovat?“

Jak vás rodiče vychovávali? Přísně, nebo jste měla volnou výchovu?
„Já myslím, že jsem hlavně vychovaná dobře! (smích) Jsem hodná, někdo si myslí, že na šoubyznys až moc. Že bych si prý měla dupnout, naučit se říkat »ne«. Tak to se postupně učím.“

Mívala jste jako holka nějaké průšvihy?
„Jednou jsem rozbila okno, když jsem hrála na zahradě tenis. Ale jinak jsem moc nevyváděla, spíš jsem se vždycky s bráchou k něčemu připletla.“

Co poradíte ženám, které chtějí vypadat tak dobře, jako vy?
„Jéjéj, já nemám žádný elixír mládí! O mě se říká, že rostu do krásy. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem se sama sobě nelíbila. Dneska už je to lepší. A ve třiceti budu pěkná maminka.“ (smích)

Vypadá to, že jste si v poslední době převrátila život naruby.
„To jo. A navíc jsem si pořídila kocoura. Je to britská modrá a jmenuje se Olí. Takže teď mám plné ruce práce, musím se starat o miminko.“ (smích)

Autor: Leni Kabeláčová
Foto Aha!: Marek Pátek, Foto pro Aha!: Václav Širc