Kouzelník Richard Nedvěd: Za vším stál obyčejný prd! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Kouzelník Richard Nedvěd: Za vším stál obyčejný prd!

Richard svým osobitým humorem odzbrojil nejen diváky CS Talentu, ale i Jana Krause, který je sám považován za jednoho z nejlepších komiků.
Richard svým osobitým humorem odzbrojil nejen diváky CS Talentu, ale i Jana Krause, který je sám považován za jednoho z nejlepších komiků. (Aha! – Petr Novotný, Marek Pátek)

Kdo by čekal, že za hvězdnou kariérou trapnomága Richarda Nedvěda (28), který si publikum získal svým osobitým vtipem v soutěži Česko Slovensko má talent, stojí obyčejný prd?

Nejen o tom se rozvyprávěl introvertní milovník krupicové kaše a trilogie Slunce, seno..., ze kterého se vstupem na pódium stává zábavný extrovert a v soukromí si u něj musíte dát pozor, kdy mluví vážně a kdy s vážnou tváří žertuje. Tento nenápadný plachý komik také prozradil, jak se vypořádává s úchyly, kteří ho po skončení Talentu otravují, či jak se v dětství málem zmrzačil sekyrou.

Richarde, kdy a jak jste v sobě objevil talent pro vámi vymyšlenou »trapnomagii«?

„Kouzlím už dvanáct let a na jednom vystoupení jsem si prdnul. (smích) Ale dělal jsem to trikově. (předvádí) Všechny to tenkrát pobavilo a mě došlo, že se lidi můžou při kouzlech smát, což mi přišlo dobrý. Od tý doby jsem do čísel přidával různý blbosti, který se nabalovaly a nabalovaly, až jsem to začal dělat tímhle způsobem. Ve finále tak mám ve vystoupení dva tři triky a zbytek jsou vtípky.“

Které kouzlo jste se naučil jako první?

„To už nevím. Ale to s tím provazem, který jsem předvedl i v Talentu, je dobrý. Trénoval jsem ho tři měsíce. Je k tomu potřeba cit v ruce. Umím různý triky, třeba nechat zmizet zápalku, vyčarovat peníze. To ale dělám jen někdy a jen pro někoho.“ (smích)

Pomáhá vám někdo s přípravou vtipných scének, nebo je to čistě ve vaší režii?

„Přichází to vždycky samo od sebe. Vystupuju s klukama z pořadu Na stojáka a někdy mě něco střelí a je to fakt dobrý, tak se to vyvine přímo na place. Jinak mám tu kostru připravenou, ale samozřejmě improvizuju. Někdy to není napoprvé hned dobrý, takže vylepšuju.“

ŽIVOTNÍCH 13 MINUT

Ve finále CS Talentu vás nechali vystupovat skoro třináct minut, ačkoliv ostatní měli tak pět minut. To je známka toho, že to lidi vážně bavilo. Jak dlouho jste tu scénku připravoval?

„Za to jsem rád. Sám jsem se divil, předpokládal jsem, že tam budu tak pět minut, ale oni mě nechali. Nevystřihli mě, to asi ten přímý přenos. (smích) S přípravou to nejde tak říct, některý věci jsem dělal už předtím, takže jsem vsadil na jistotu. Nabalil jsem na to ale i něco, co jsem předtím nedělal. Třeba triky a vtípky s ovocem.“

Kdo vás přihlásil do soutěže CS Talent? Byl jste už někdy v podobné soutěži?

„Nebyl a přihlásil jsem se sám. Donutil mě kamarád Ondra Pšenička. Říkal, že je to skvělý a že bych to měl zkusit, tak jsem to zkusil. V prvním castingovém kole, u kterého ještě nebyl pan Kraus, Slávik ani paní Bílá, jsem ale zjistil, že mi to nemusí projít. Porota na mě koukala dost divně.“

Setkal jste se s nepochopením i v řadách svého publika?

„Kupodivu ne, takovýhle lidi za mnou vůbec nechodí. Anebo je můj manažer skvěle filtruje. Stejně jako maily, které mi chodí. Je jich hrozně moc a jsou mezi nimi i úchylové.“ (smích)

Manažer: „Ríša je ke mně přesměrovanej, takže mu přeposílám jen soukromé, ti úchylové se k němu vůbec nedostanou. Těm já vždycky poděkuju a popřeju jim, aby nám zachovali přízeň. A těm největším úchylům ještě pošlu fotku. Aby měli na památku Ríšu s oběšeným králíkem.“ (smích)

Co se u vás účastí v soutěži změnilo?

„Neměl jsem manažera ani přítelkyni, a teď už je mám. My jsme se s Veronikou už rok znali, ale až potom jsme se dali dohromady. Jeli jsme na Máchovo jezero, kde jsme byli na šlapadle a řekli si tam, že by to bylo dobrý. To bylo pěkný tenkrát minulej rok. To jsou krásný vzpomínky a na ty se vzpomíná nejlíp. Pak znám dé jedničku nazpaměť a poznal jsem obec Osová Bítýška. Ten název je geniální, a jak jsem ho furt vídal, tak jsem tam musel zajet. Je to hezká vesnice, ale chatu bych tam mít nechtěl, protože je to daleko. Taky jsem poznal obec Okna, která je u Máchova jezera. Tam jsme právě byli s Veronikou na těch šlapadlech.“

KOUZELNICKÉ TRIKY

Kde si pořizujete rekvizity pro svá vystoupení?

„V hračkářství všeho druhu, na kouzelnických festivalech, kde se prodávají, anebo v »žertovných předmětech«. Mám jich doma strašně moc, jen k nim ještě něco vymyslet. Nově tam mám svítící tkaničky, různý brejle nebo pouta.“

Je někdo, komu prozrazujete, jak své triky děláte?

„Není nutnost to prozrazovat, jelikož to lidi poznaj, když předvádím vesměs samý blbosti. Ale mám i opravdový kouzla, u kterých nevědí. A to si dávám záležet a nikomu to neříkám.“

Kdo je tím prvním pokusným králíkem, kterému ukazujete svá nová čísla a triky?

„Většinou s tím jdu rovnou před lidi anebo za mým manažerem, ale ten vesměs říká, že je to blbý, že to dělat nemám, a proto to samozřejmě hned někde udělám.“ (smích)

Na které své kouzlo jste nejvíc pyšný?

(úplně odbočuje od tématu) „Umíte tancovat?“

Ano, byla jsem tanečnice. Proč se ptáte? Máte k tanci nějaký zvláštní vztah?

„Tanečnice, ty bláho, hm... Jen se rád ptám. Tanci vůbec nerozumím. Jenom cheesydance, což je takový můj trapnotanec.“

To asi občas tancujeme dost podobně. Na které to kouzlo jste tedy nejvíce pyšný?

„Jsem pyšný, když to zvládnu a lidem se to líbí. Ale jsem hrdý na jedno svoje kouzlo, který je fakt pro kouzelníky. Ono je těžký udělat kouzlo tak, aby ostatní kouzelníci nepřišli na to, jak se to kouzlo dělá. Oni znají ty principy. Ale vymyslel jsem jedno kouzlo, které se jmenuje Dokonalý trik. Ukazoval jsem ho ostatním kouzelníkům, a ti nepoznali, jak to dělám. Ani můj manažer, který je také kouzelník a učil mě, to nevěděl. Když jsem mu to pak prozradil, tak řekl, že je to hrozná blbost. (smích) A proto to dělám, proto je to dobrý.“ (smích)

V čem to kouzlo spočívá?

„Je to kouzlo s kartama. Pro normálního diváka je to obyčejné kouzlo, protože netuší. Ale jedinečný je právě tím, že to netuší ani kouzelník. Dám divákovi balíček karet, on si jednu vybere, pak ji tam vrátí, sám si ji zamíchá, já celou dobu nic nedělám a pak najdu, která to je.“

Na kterém kouzlu nyní pracujete?

„Cestování bez letenky.“

To už vám ale vyfoukl »falešný asistent« Lukáš Kohout, co s tím?

„Budu tedy doufat, že vymyslim nějaký jiný způsob než pan Kohout. Alespoň o něco více legální.“

NOVÝ KOSTÝM

Proč si vybíráte nový kostým? Jak často ho obměňujete?

„Po natáčení reklamy jsem si svůj oblek trošku poškodil, je tedy nutné ho obměnit. Takže by se dalo říci, že ho měním pokaždé, když něco natočím.“

Jste »dost šikovný«, to se hned pozná. Zvažoval jste, zda nabídku na natočení reklamy pro telefonního operátora přijmout? Anebo vás zaujala natolik, že jste hned kývl?

„Nejdřív jsem nabídku zvažoval, potom jsem se rozhodl a pak zase zvažoval. To už bylo ale na zvažování pozdě. Nakonec jsem se rozhodnul dobře, protože celej svůj život vidím trošku růžově.“

Jaké bylo natáčení?

„V pohodě, super tým lidí, výborný režisér. Nechávali mi dost volného prostoru, takže jsem se dost vyřádil. Škoda, že ty reklamy nemůžou trvat tři minuty a že se nedaj pouštět nepovedený scény jako ve filmech. Byla to fakt sranda. Točili jsme tři dny pět spotů.“

A honorář?

„To je součet vašeho rodného čísla vynásobeného dvaceti šesti, odmocněného číslem pí, při variaci kvadratického členu periodické soustavy elips při záporné hodnotě binárních lomnic, součtem všech prvočísel od jedné do devětadvaceti včetně čísla dvanáct. Na konci přičtěte stotřicet dvoukorun a vyjde vám můj honorář včetně dépéhá.“

ČÍM VYTÁČÍ SVÉ OKOLÍ?

Co děláte ve svém volném čase?

„Toho teď moc není.“

Manažer: „Až do konce dubna máme plno.“

„Jinak hraju tenis a na piáno.“

Hrajete někomu na nervy?

„Nikomu nehraju na nervy.“

Manažer: „To je pravda. My jsme za celou dobu neměli žádný konflikt.“

„Jsem klidnej, hraju na to piáno, na harfu, profesionálně hustím pneumatiky, řídím autodrom (smích) a potom hraju tenis. Můžem si někdy dát debla, už jsem dlouho nehrál. Jsem taky profesionální triková osoba, žonglér a klamový muž.“

Dá se kouzelnictvím uživit?

„Zatím ano a dobře. Živí mě můj manažer, a až se na mě vyflákne, tak budu doplňovat zboží v Carrefouru.“

Ten už ale neexistuje.

„Tak budu pracovat v muzeu Čtyřlístku. Čtyřlístky si čtu rád, mám doma obrovskej štos.“ (smích)

Kolik si trapnomagií měsíčně vyděláte?

„Je to úplně jednoduchý. Předtím jsem dělal doplňování zboží. Nestěžoval jsem si, ale teď se mám lépe, než si zasloužím. Po Talentu je to, myslím si, lepší. Dělal jsem to předtím bez manažera a myslím si, že jsem se dost naučil. Byl jsem šikovný a zvládal jsem i účetnictví. (zase úplně odbíhá od tématu) Mně se líbí ten váš kamínek na zubu, je to moc hezký.“

Ten mám od puberty, kdy jsem měla abnormální potřebu vynikat. (smích)

„Tak já to mám asi teď. Nechal jsem si udělat rovnátka. Ale asi to není tak originální.“ (smích)

Ano, už i Ewa Farna vás předběhla. Jste sice vtipálek, ale dosti plachý a introvert k tomu. Dokážete si dupnout a prosadit svou, ačkoliv to okolí odmítá?

„To jo. Jsem taky někdy dost tvrdohlavej, tak si dokážu stát za svým a nemusim ani dupat. Jsem introvert a vůbec se nevnímám jako vtipálek. Jsem kliďas a nic mě nevytočí.“

A čím vytáčíte vy svoje okolí?

„Asi právě tím, jaký jsem kliďas a že moc neřeším problémy.“

Manažer: „Richard hlavně neumí spěchat. Máme třeba tři představení za sebou a máme to načas, každá minuta hraje roli, ale Richard nespěchá, protože se musí upravit.“ (smích)

Co si na sobě asi tak upravuje?

Manažer: „Šálu a bundu. A pak mi oznámí, že se musí jít vyčůrat. A to mu taky trvá.“ (smích)

„Když se člověk v klidu hezky nevyčůrá, tak je ten den pak o něčem jinym.“ (smích)

S čím si lámete hlavu?

„Jak nechat zmizet Pražský hrad, aniž bych ho v noci přehodil černou plachtou.“

AŽ OSLAVÍ 50

Kde se vidíte za deset let? Za dvacet?

„To nevim. Ale za dvaadvacet let bych rád, aby mně bylo padesát let, což je dost možný, když mi je teď osmadvacet. Ale na počty moc nejsem. Oslavím pak narozky a pozvu všechny z vaší redakce na super párty plnou krupicový kaše.“

To zní skvěle. Jaký je váš sen?

„Mít dostatek krupicový kaše, hodných lidí, plno dobrých nápadů a jedny hašlerky do auta.“

Když už jsme u těch snů, co se vám nejčastěji zdá?

„Když jsem byl malej, zhruba před dvěma lety, tak jsem měl sny o lítání. Teď se mi třeba zdá, jak čtu návod na pračku nebo jsem provazochodec. To je super, ne?“

To je velká paráda! Jaké jste měl dětství?

„Krásný. Stavěl jsem bunkry a jezdil k babičce a dědovi. Furt mě uháněla nějaká holka, ale byla divná. (smích) Ani jsem moc nezlobil, ale pamatuju si, jak jsem si málem usekl prst sekerou. U babičky a dědy jsem strašně rád štípal dřevo a jednou jsem sekerou vzal i kousek prstu u kloubu. (ukazuje jizvu) Ani to moc nebolelo, i když to bylo až na kost. Byl jsem malej a myslel jsem si, že mi z toho něco vypadlo, tak jsem to hledal. (smích) To mi bylo tak deset.“

Jaký jste byl školák?

„Podprůměrný školák, co měl rád to mlíčko v krabičce. Samí jedničky jsem měl jen v první třídě, kdy byla ta jedna velká. Moc jsem se neučil, byl jsem třídní šašek. Ale z chování jsem měl vždycky jedničku. Nebyl jsem žádný grázl, ale dostával jsem samé poznámky. Jednou i za to, že jsem přišel k tabuli na zkoušení z přírodopisu a řekl jsem učitelce: »Dobrý den.« A ona se rozčílila a hned mě posadila s poznámkou. A v devátý jsem propadal ze zemáku.“

Tušil jste tehdy, čím se budete živit?

„Ani jsem nevěděl, co budu dělat, tak mě naši poslali na učňák, a vyučil jsem se zámečníkem a pak jsem si dodělal nástavbu. Vy jste rodilá Pražačka? Mluvíte totiž zvláště pěkně.“

Narodila jsem se v Mostě, ale díky. Co jste dělal po škole?

„Byl jsem na civilce, dělal jsem správce na našich tenisových kurtech. Staral jsem se o kurty a denně jsem hrál. Pak jsem rok dělal jazykovku...“

Proč tedy v Talentu upřednostňovali Dae Men, že by vás brzdila jazyková bariéra?

„Já nevím. Teď už je to jedno.“

Mrzelo vás, že jste nevyhrál?

„Možná to v té chvíli zamrzí, protože když už tam stojíte v poslední trojici, tak už chcete vyhrát. Ale už je to v pohodě.“

Jak vznikal rozhovor

Vtipný kouzelník nebo raději trikový muž, jak se Richard Nedvěd sám nazývá, je na první pohled plachý, na ten druhý také a na třetí jakbysmet. Když na něj ale nejste moc hrr, strávíte v jeho společnosti příjemné a hlavně veselé dopoledne. Sešli jsme se v obchodě, kde si Richard vybíral svítivě zelenou látku na kostým. „Musí to být zas nějaká úchylárna,“ vysvětloval s úsměvem barvu obleku, který nahradí ten fialový, v němž zářil v CS Talentu.

Ani ve třetím obchodě jsme nepořídili, a tak jsme usedli v restauraci k dětskému stolku a s koleny div ne u krku jsme si začali povídat. Při našem rozhovoru se naše role často obracely a Richard zpovídal spíš mě než já jeho. Tedy pokud se na otázku »Na jaké své kouzlo jste nejvíce pyšný?« běžně neodpovídá otázkou »Umíte tancovat?«.

Nakonec jsme se ale přes nesčetně odboček, díky kterým jsem se dozvěděla i to, že také rád mluví rádoby slovensky, za což se mu Slováci často smějí, dostali ke všem odpovědím. Výsledek máte přímo před sebou, snad vás okouzlí alespoň zčásti tak, jako Richard vtipem okouzlil mě.

 



Přečtěte si
gugga
20. 3. 2011 • 22:57

spravne je The Amazing Johnathan

gugga
20. 3. 2011 • 22:49

Richard Nedved rozhodne nevymyslel "trapnomagii". Nedokazu rict kdo byl prvnim ale znam The Amazing Jonathana z USA, ktery takove show dela uz nekolik let a Richardova cisla jsou napadne podobna jeho cislum. Ale musim rict ze se mi libi vice Richardova show...

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.