Vilda Čok: Mám svůj bordel rád!

Rád šokujete. Na narozeninách skupiny Abraxas jste dokonce přišel v tričku s nápisem »Šetři naše lesy, vytři si prdel sovou«...
„Chtěl jsem naznačit, že to s naším prostředím za pár let může podobně dopadnout. Třeba až jednou dojdou lesy, budeme opravdu muset použít sovy.“ (smích)

Řekněte pravdu – vy sám třeba doma třídíte odpad?
„Můj vztah k ekologii se zlepšuje s věkem. Když jsem byl mladší, tak jsem třeba najust zahodil dopitýho lahváče z okna. Ale člověk se s věkem učí. Kdo se rád prochází v lese, nechce se brouzdat po kolena ve střepech nebo jiném bordelu. Třeba Mount Everest je toho jasným důkazem. Tam jsou tuny odpadků, který už nikdy nezmizí.“

Je překvapivé, že rocker a bouřlivák se rád prochází po lese.
„Lidi mě mají spjatého s tím, jak mě znají z koncertů. Když mě někdo vidí řádit na pódiu, tak čeká, že jsem takový i v soukromí. Ale to by se nedalo zvládnout a ani vydržet. Po čtyřicítce jsem zjistil, že je potřeba ždibet ubrat. Mladej člověk si myslí, že je nezničitelnej, a svůj názor změní, až když mu chybí kus údu…“ (hihihi)

Takže už nezvládáte několikadenní pařby?
„Když na to přijde, jsem ještě schopný pít týden v kuse. Říká se, že trénink je důležitá věc. A je to pravda, musí se umět pít. Při dlouhodobý nalejvce je dobré pařit dál a pomalinku ubírat. Pak z toho vylezete s mnohem menšími následky, než když to ustřihnete najednou. To pak vypadá skoro na futrál. Jen si holt musím dycky udělat v diáři týden volna, což bejvá asi tak v úterý a v květnu.“

Jaký je Vilda Čok v soukromí?
„To nebudu hodnotit, nechť mne setnou jiní!“

A prozradíte své nectnosti?
„Jsem bordelář! A mám svůj bordel rád! Vyznám se v něm, je to uspořádaný nepořádek. A do mého bordelu mi nesmí nikdo šáhnout. Když mi ho uklidí, tak jsem v háji. Jsem cholerik, nebo neurotik, nebo od každého něco. Ale snažím se držet nerva na uzdě. S tím mám spojenou i hodnotu času, páč když je člověk ve stresu a pořád spěchá, tak má ze života hovno.“

Máte nějaké jiné neřesti než alkohol?
„Kouřit jsem přestal před pěti lety. Ze dne na den. Vytáhly mě z toho antiperle. Je na to jednoduchý návod. Nařiďte si telefon nebo hodinky, aby vám pípaly každou půlhodinu. A vždycky si vezměte antiperli. A když už na tu bobulku myslíte pár tejdnů, tak jsou cigára pryč.“

Platí to, co se říká o rockerech? Sex, drogy a rockandroll?
„Tak to asi funguje u většiny muzikantů pořád… (smích) Ale nic se nesmí přehánět.“

A jak se vypořádáváte s davy fanynek?
„Mě nikdy neobléhaly davy ženskejch. Ať ve Výběru či v mých projektech nebylo místo na slzavý údolí. Nedělám muziku, která by táhla náctiletý holky. Moje textový témata jsou dejme tomu neobvyklý a rádia mě nehrajou. Asi jsem pro ně komerčně nepřijatelnej. Je mi to jedno, nebudu se podřizovat globalizaci. Ale přijďte se juknout na koncert. To je masakr jako prase!“

Když jste zmínil Pražský výběr, jak vypadá situace v kapele? Dáte to zase dohromady?
„Obšírně bych to nerad komentoval, ale vypadá to, že jsme se dohodli. Před pár týdny proběhla schůzka obou Michalů (Kocáb, Pavlíček (pozn.aut.)) na které byl přítomen i Václav Havel. Před ním oba zakopali válečné sekery a dohodli se, že příští rok to zkusíme čestně a bez emocí dořešit. Michal Kocáb si zakoncertuje se svým techno projektem a Čombe (Pavlíček (pozn.aut.)) mezitím stihne všech svých 12 plánovaných operací.“ (hurónský smích).

Mnoho lidí vás považuje za blázna. Nemrzí vás to někdy?
„Někdy ano, ale o to víc jsou překvapení, že to tak není. Ale co je bláznovství? Možná lidi štve, že vybočuju z masy. Vždycky jsem se snažil jít proti proudu, a to se nezmění.“

Za léta v šoubyznysu jste toho prošel hodně. Dá se to nějak shrnout?
„Díky mámě jsem chodil na kytaru už od páté třídy. Pak mě chytnul rock a se školní skupinou Exploze jsme hrávali školních besídkách. V undergroundovém Zikkuratu po nás šli „komáři“, tedy komunisti, a v 80. letech vznikl Pražský výběr. Pak nás zakázali, a já se postavil na vlastní nohy. Okolnostma jsem byl donucen vytvořit kapelu Nová růže a pak jsem se pustil na sólovou dráhu, což pořád trvá.“

Ale věnujete se i muzikálům…
„Muzikály mě těší a umožňují mi bejt nezávislej.“

Který z muzikálů vás nejvíc dostal?
„Každý má něco do sebe. To je stejně těžké jako rozhodnout, které z pěti dětí mám nejraději. Jsem hlavně rád, že se všechny muzikály povedly. Novinkou je Obraz Doriana Graye, což je úžasný kousek, a za chvíli naskakuju do Golema.“

Můžeme se těšit na nějakou novou desku?
„Poslední desku jsem vydal loni. Jmenuje se „Běž pro ty šproty“. Teď budu pracovat na další, ale ta vyjde až příští rok.“

Dá se vůbec takové pracovní vytížení skloubit s rodinou?
„Teoreticky dá. (smích) Ale musíte postavit hudbu nekompromisně na první místo. Navíc moje žena je narozená ve znamení Ryb. A je to ryba bezezbytku. Pluje si v tom svým rybníku a v podstatě ji skoro nic nedokáže rozhodit. Na koncert přijde, ale hudbu bere jen jako kulisu. Možná proto jsme spolu už 24 let. Je to díky její povaze. Kdyby byla jako já, tak už je někdo z nás tuhej. Teda ona jednou málem byla…“ (smích)

Ale říká se, že máte novou kočku…
„Jo, ale je to kocourek. Jmenuje se Syreček. (smích) Když jsme ho přinesli a poprvé kakal, tak se mu to nějak nepovedlo a padl hubou rovnou do toho hovna. Pořád se kolem mě motal a mně se zdálo, že smrdí od sýra. Tak jsem zkoumal, co kde sežral. Až po dvou dnech jsem si všiml, že má kakaovej čumák. Ale jméno Syreček už mu zůstalo. Ještě máme fenku Sáru, kterou jsme si kdysi přivezli z trojského útulku. Jó, holt zvířata patřej k sobě.“