Yvetta Blanarovičová, představitelka »chlupáče« z Princezny ze mlejna: Kvůli čertíkovi zasahovala ochranka!

Když jste dostala od Zdeňka Trošky nabídku na roli čerta v Princezně ze mlejna, nedivila jste se, proč zrovna vy?

„Když mi Zdeněk Troška zavolal, že se bude točit další pohádka, tehdy jsme již měli za sebou pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, zavýskla jsem nejdříve radostí, že budu hrát třeba princeznu nebo královnu. Vyvedl mě však z omylu, řekl, že se jedná o čerta a já ho opravila, že snad myslí čertici. Když ale řekl, že chlapa, myslela jsem, že se zbláznil. Myslím, že mi potom řekl, že toho přitroublého čerta nezahraje nikdo tak dobře jako já.“

Jak vám role filmového čerta zasáhla do života?

„Každá úspěšná role vám svým způsobem změní život. Hlavně jsem byla překvapená z premiéry, které jsou většinou o potlesku. Když se film mimořádně povede, lidi se i zvednou. My jsme při premiéře vůbec netušili, že nás lidé vytleskají zpět před promítací plátno a vestoje nám budou aplaudovat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to asi bude krásná pohádka. Úspěchem byla i samotná nominace na Českého lva. Že by mě ta role nějak ovlivnila, se však říct nedá. Snad jen, že to mé snažení začali lidé brát vážně. Hned poté jsem začala zkoušet My fair lady, Lisu Doolittleovou, za kterou jsem byla oceněna Cenou Thálie a měla spoustu další práce.“

Princezna ze mlejna patří mezi neúspěšnější pohádky posledních let.

Jak na pohádku reagovali lidé?

„Když jsme film natáčeli, nepředpokládala jsem, že se stane tak slavnou pohádkou. Nepředpokládala jsem ani, jaké divy mezi lidmi – ať dospělými, nebo dětmi – rozpoutají následné autogramiády, které jsme absolvovali při premiérách v Čechách a na Slovensku. Ty nebraly konce. Protože jako hlavní představitelé filmu jsme se Zdeňkem Troškou poctivci poctiví, snažili jsme se podepsat všem, ale někdy to skutečně nešlo. Například v Brně už musela zasahovat ochranka.“

Určitě máte na natáčení i humorné vzpomínky?

„Těch veselých situací tam bylo strašně moc. Například, když jsme točili dvojku, začaly nám na natáčení jezdit exkurze. Každou sobotu a neděli tam přijížděly autobusy s davy lidí a všichni se chtěli dívat, jak točíme. Došlo to tak daleko, že když jsme třeba dělali trikové záběry, najednou se nám tam pohnul civil, který zrovna šmíroval za bukem. Já jsem se například za keřem potkala s pánem v červené kšiltovce, který tam seděl už dvě hodiny. Jen jsem mu řekla, ať se nevystrkuje, ale nepráskla jsem ho. Potom musel Zdeněk Troška zakročit a kolem místa, kde se točilo, se vybudoval ochranný val.“

Bláznivý čertík se stal rázem hvězdou návštěvníků kin.

Nějaký trapas se odehrál?

„Jednou jsem si šla v županu koupit ponožky, protože začínalo pršet a bylo chladno. Zapomněla jsem ale, že už mám nalíčenou hlavu čerta. Požádala jsem Vietnamce, který měl stánek těsně před maskérnou, o pár ponožek, ale ten, když mě viděl, tak okamžitě utekl a už se tam neukázal. Největší srandy jsme ale zažívali, když ještě lidé netušili, co se tam vlastně točí. Když se vám najednou začalo procházet po náměstí chlupaté strašidlo, lidé byli v šoku. Místní kolem Bavorova to ale vzali a po těch měsících natáčení jsme byli jejich. “

Jako malá holčička, bála jste se čerta?

„No jasně, kdo se nebojí. Jakmile to má chlupy, rohy a je to černé, všechny děti se bojí. A na Slovensku byli na Mikuláše tak hrůzostrašní chlupatí a špinaví čerti s řetězy, že jsme z toho pak tři dny ještě nespali. Většinou však byli milí a později mi docházelo, že jsou to sousedi. Zvláště, když znali naše nešvary a věděli přesně, co jsme kde provedli.“

Vy sama jste čerta na Mikoláše někdy dělala?

„Já ne, ale tatínek syna Matyáše, Pavel, se za čerta jednou převlékl. Byl tak strašně realistický a tak moc syna vyděsil, že jsem ho musela klepat vařečkou po hlavě, aby toho už nechal.“

Co právě teď děláte, na čem pracujete?

„Jezdím vánoční koncerty a akce až do konce roku. Nejen s cimbálovkou, ale i se svou kapelou. Dále hraji v Městském divadle Brno v muzikálu Čarodějky z Eastwicku, zkouším komedii Hospoda. S mým občanským sdružením La Sophia pořádáme 16. prosince již čtvrtým rokem charitativní galavečer spojený se slavnostním koncertem, kde budeme prezentovat naši práci. Přijede celá řada umělců jako třeba Monika Bagárová, Jan Bendík a řada vynikajících muzikantů, kteří budou hudebně talentované děti, vítěze Mezinárodního projektu Talent La Sophia, doprovázet. Mimo jiné také píši knihu pohádek pro děti.“

Budou tam i čerti?

„Ano, budou..“ (smích)

Bláznivý čert v podání Yvety Blanarovičové se stal diváckým hitem a jeho hláška »Malej, ale šikovnej!« zlidověla.