Zpěvačka Hana Zagorová: Byla desetiletí, kdy mi bylo strašně...

Jste patronka jedné z mnoha nadací, co vás k tomu vedlo?

„Patronem může být kdokoli, kdo chce pomoci. Lidé ale mnohdy nevědí, jak pomáhat.“

Jak si vysvětlujete to, že jen díky vašemu zpívání se na Slovensku v minulých dnech vybralo téměř pět milionů korun?

„To nebyl jenom můj koncert, to není jen má zásluha. Samozřejmě je to příjemné, užili si to lidé i my. Bylo to jakési namlouvání, které přerostlo ve spolupráci.“

Vy sama jste celý život zápasila s vážným onemocněním krve. Jaké vidíte rozdíly mezi péčí a pomocí dnes, když obcházíte různé nemocnice, a dobou, kdy jste v nemocnici byla vy sama?

„Netroufala bych si o tom vůbec hovořit. Ta moje choroba je anémie (chudokrevnost – pozn. red.), to má zcela jiný základ. Nechci se pouštět do nějakých technických záležitostí, kterým nerozumím. K tomu by spíše měl něco říci odborný lékař. Samozřejmě že je rozdíl, když vám dá někdo transfuzi před třiceti lety, před dvaceti lety nebo dnes. To je diametrální rozdíl.“

Pomáháte hlavně dětem, nebo vaše pomoc přesahuje i jinam?

„V podstatě pomůžu, kde je potřeba. Kde mě chtějí, tam dorazím. Myslím, že se nespecializuji jen na děti nebo jen na dospělé. Já pomáhám díky svému zpěvu, to je to, co mohu nabídnout. A když mě někdo osloví, udělám to ráda. Zpívám pro různé nadace.“

Vy sama jste po tom, co jste si prožila v nemoci, nezvažovala, že byste si založila vlastní nadaci?

„Ne, já nejsem obchodník. To je potřeba k takovému kroku. Je spousta věcí, které bych spíš zkazila...“

Přicházíte do kontaktu se spoustou nemocných dětí. Jak se v takových chvílích cítíte?

„K nemocným dětem mám takový vztah těžkého srdce. Když vidím ty malé bojovníky a rodiče, kteří bojují s nimi, držím jim palce a hluboce se před nimi skláním.“

Už jste někomu splnila sen nebo přání jen tím, že jste přišla?

„Ano, teď zrovna minulý týden, kdy psala do televize nějaká holčička, že moje písničky pomohly mamince překonávat rakovinu, což mě velmi potěšilo. Televize mě pak přizvala na den s tou paní. Bylo to krásné setkání i pro mě. Dojalo mě to.“

Sama jste bezdětná, teď s odstupem času – chybí vám dítě?

„Teď už se tím tak moc nezabývám, protože je mi tolik, kolik mi je. Ale byla desetiletí, kdy mi bylo strašně.“

Zvažovala jste adopci?

„Já jsem se o ni dokonce několikrát pokoušela, ale vzhledem k mé chorobě to prostě nebylo možné.“

Podporujete nějaké děti v rámci adopce na dálku?

„Ne, to neděláme. S manželem se ale se zájmem díváme na adopce dětí, které potřebují peníze na studium, ale pro nic jsme se zatím nerozhodli, myslím tedy formálně.“

Teď jste ale pár dnů bez manžela, jak trávíte čas bez něj?

„My si chybíme, chceme být spolu dvacet čtyři hodin denně. Jak vypadá den bez něj? Vstávám v 7.45, připravuji vánoční Lucernu, takže jsem včera fotila s Lucií Robinson. Už v devět byl u mě kadeřník Oscar, o půl desáté vizážistka, do večera jsem fotila a pak byl tak akorát čas se trochu osprchovat a jet na křest Moniky Absolonové.“

Mluvíte do toho, jak budou vypadat fotografie a celkově koncepce vánočního koncertu?

„Ano, samozřejmě. Podívám se, jak vypadají fotografie, protože z toho musí vzniknout plakát, obal na DVD a obal na CD. A koncert je samozřejmě v mé režii, ale produkce udělá to, co je mým přáním. Když je to ve spolupráci s televizí, pracuje na tom velký tým. V podstatě se tomu střídavě věnuju celý podzim.“

Máte čas si před Vánocemi odpočinout? Spousta žen má takový klasický úklidový týden...

„Ne, to vůbec. Já nemám ani představu o tom, jak to udělám, protože tady budeme mít maminku Štefana, a já v podstatě až do dvacátého prosince pracuji.“

Budete slavit Vánoce tradičně, nebo někde v restauraci?

„Tradičně, ale rozděleno na dvě kuchyně. Štefan je ze Slovenska a má maminku Maďarku, takže máme kuchyni českou a maďarskou. Už dvakrát jsem připravovala Vánoce pro sedmnáct lidí.“

A co maďarského tedy chystáte?

„Kapustňačku, což je zelňačka. Dělají se fašírky a bramborový salát, který je víc majonézový.“

Je nějaké jídlo, které vy osobně neochutnáte?

„Rybí polévka, tu nemám ráda.“

A co naopak zbožňujete?

„Všechno sladké.“

To není ideální na linii...

„Ta tomu taky odpovídá (smích). Já mám ale vždycky období, kdy hodně povolím a se Štefanem jíme sladké. A pak musí přijít období, kdy se sladkého nedotknu. A necvičím! Cvičím maximálně na jevišti.“

Vaříte vůbec doma?

„Když mám čas, tak ano, ale určitě ne každý den.“

A co nejraději?

„Cokoli, na co máme chuť, hodně maso a zeleninu.“

Jak často se stravujete v restauracích?

„V cizině více, tady méně.“

Jste hodně na cestách? Vždyť váš manžel vystupuje po celém světě...

„To záleží, jaké závazky má můj muž. Už teď třeba vím, že příští rok ho toho čeká hodně, bude to náročné – od Španělska po San Francisco až Jižní Ameriku. Já se Štefanem ale nejezdím proto, že by to vyžadoval. On si to ani nemusí přát, tím, jak jsme zvyklí být pořád spolu, trápí nás, když bychom najednou měli zůstat nějaký čas od sebe.“

Ale cestujete i za zábavou, ne jenom pracovně. Odjíždíte v zimě do teplých krajin?

„Ani ne. Možná pojedeme do Španělska, do takového malého domečku, jsme tam celé prázdniny. Je fakt, že létám čím dál méně ráda, protože člověk se víc a víc bojí o svůj život.“

A po Praze se pohybujete jak?

„Nejezdím tramvají, protože nemám ani čas zjistit si, která tramvaj kam jede. Buď mě vozí můj roadmanažer, nebo se vozím autíčkem. A hodně využívám taxíky, což je výhodnější, protože nemám v centru kde zaparkovat.“

Jak vznikal rozhovor

Se zpěvačkou Hanou Zagorovou jsme si rozhovor domluvily na narozeninách Moniky Absolonové. Měly jsme se sejít na Klinice dětské hematologie a onkologie v Motole, kde Hana coby patronka jedné nadace předávala bance pupečníkové krve speciální přístroj.

Hovořila o svých problémech, ale ještě víc ji dojímaly problémy těžce trpících lidí a dětí. Sama se nerada vrací ke své chorobě... Rozhovor začal v netradičním prostředí v nemocnici a skončil na letišti, odkud odlétala do Mnichova za manželem. Při poslední větě už byla v odbavovacím prostoru a uháněla do letadla, aby jí neuletělo.

Osudoví muži Hany Zagorové

Fotogalerie

5 fotografií