Zpověď Anny K. o rakovině: Ta nemoc bolí! - O léčbě, strachu a necitlivých fanynkách
Rakovinou prsu stižená Anna K. (44) teprve nedávno dokončila léčbu. Přesto už se nebojí o nemoci naplno mluvit. Proto přijala pozvání do televizního pořadu Hydepark České televize. Prozradila, že chystá nazpívat píseň o svém boji, nebo to, že k zemi ji srážely paradoxně vlastní fanynky! A co ještě dalšího řekla?
O dětství
„Byla jsem hypochondr. Když nějaké nemoci byly, tak jsem je velmi prožívala. Rýmička, někde mě píchlo, byla jsem neustále unavená. Že bych se později postavila k mnohem závažnější rakovině takhle čelem, to bych nečekala.“
O rakovině
„Najednou jsem si našla poměrně velkou bouli na prsu, která mě bolela. Dostávalo se ke mně docela často, že rakovina nebolí. Říká se to, ale je to individuální. V mém případě mě bolelo celé prso, protože jsem to měla už velký a agresivní. Proto jsem šla na vyšetření. Jak mi bylo, když mi to řekli? To se nedá vyslovit. Tělo mi vypovědělo službu.“
O tom, jak jí zrovna je
„Cítím se skvěle. Já se v tom nehrabu, věřím, že je všechno v pořádku. Poměrně nedávno jsem dokončila léčbu a ještě mě budou sledovat. Teď jsem měla čtrnáct dnů zánět průdušek jako celý národ, to mě zdrželo a vyčerpalo.“
O psychice
„Přepadaly mě sebelítost, panika, strach, úzkosti a slabosti z toho, co bude. Včas jsem si to ale zakázala. Procházela jsem si tím poměrně se vztyčenou hlavou. Každý sklon k sebelítosti vyčerpá víc než chemoterapie.“
O pozdní léčbě
„Začátek byl pecka, než jsem se z toho oklepala. Neubráníte se tomu, říkat si: proč já? U mě byla ta chyba, že jsem včas nepřišla na tu prohlídku. Nikdo mě na ni neposlal a myslím, že mě poslat mohl. Kdybych přišla o půl roku dřív, byl by zjištěný karcinom v mikroskopický podobě, léčba by byla mnohem méně násilná a ne tak agresivní, jak nakonec byla.“
O chemoterapiích
„Léčba je náročná, tělo dostane zabrat. Měla jsem plnou palbu, nejvyšší možný dávky všeho. Na první chemoterapii jsem se bála jít. Když si ale budeš říkat, že ti bude špatně, tak bude. Přesto jsem si napoprvé vzala prášky, protože jsem strachy vibrovala. Furt jsem něco jedla, těch pár hodin jsem volala s kámoškama a tlachala, abych zahnala ten strach.“
O necitlivých fanynkách
„Některé ženy mi psaly svoje příběhy, které nebyly vždycky s optimistickým koncem. A to jsem si říkala, že bych nikdy neudělala tomu, kdo se sám léčí. To mi moc nepomáhalo. Taková věc vás úplně setne.“
Chceš žít jako já?
„Spot ke kampani jsem točila v době, kdy jsem v sobě měla velký dávky kortikoidů. Byla jsem velmi oteklá, přemýšlela jsem, jestli to vůbec točit. Je to můj osobní vzkaz, aby se o sebe holky staraly.“
Píseň o nemoci
„Nedávno jsme si hodinu a půl s Robertem Kodymem dlouze telefonovali. Na základě našeho telefonátu pak složil písničku a napsal text. Týká se to mého příběhu, celého toho stavu. Další mou hudební činnost to poznamená. Ale časem bych se k tomu nechtěla vracet.“
