Martin Maxa: Problémy mě neskolí!

Trápily ho také zdravotní komplikace a teď jezdí pravidelně za otcem, který se zotavuje z mrtvice. Novopečený otec malé Emmy, jeho třetího dítěte, se ale nevzdává. „Na nic jsem nezanevřel a o tátu se postarám. Kdysi mi sám zachránil život,“ řekl v otevřeném rozhovoru pro deník Aha! zpěvák.

Jak se má váš táta, prý se léčí v rehabilitačním ústavu?
„Hodně se psalo, že je táta v nějakém ústavu, ale pravda je taková, že se tatínek podrobuje šestitýdenní rehabilitační kúře v jednom sanatoriu, kde s ním intenzivně cvičí. Teď přemýšlím, jestli by pro něj nebyly vhodnější lázně, než půjde zpět k babičce, protože jí je třiasedmdesát, a to není legrace. Uvidím, nechám si to ještě projít hlavou. Příští týden ale jeho pobyt v sanatoriu končí a budu se muset rozhodnout.“ Když jedete za tátou, co mu obvykle vezete s sebou? „Tátovi udělá radost, když mu přivezu pivo.“ (smích)

Máte mezi sebou hezký vztah? Jdete si občas spolu sednout třeba na pivo?
„Máme mezi sebou hodně kamarádský vztah, ale třeba na pivu jsme spolu nikdy nebyli. My jsme byli spíš na ty rodinné návštěvy, hodně jsme se vždycky navštěvovali. Jinak já osobně pivo vůbec nepiju, v tomhle jsem se opravdu nepotatil.“

Jaký máte s tátou nejkrásnější zážitek?
„Nevím, jestli nejkrásnější, ale každopádně zajímavý zážitek mám, když mi jednou zachránil život. Topil jsem se totiž v řece Ipel. To jsem byl ještě malý, a když mě táta vytáhl z vody, tak mi přidal dalších pět pohlavků, až mi málem ulítla hlava. On pochází ze Slovenska z maďarského pohraničí a právě tam protéká tato řeka. Navzdory tomuto zážitku jsem se v budoucnu stal závodním plavcem.“

Jaká byla nejlepší rada do života, kterou jste od otce dostal?
„My jsme nikdy nebyli rodina, ve které bychom si nějak radili. Upřímně řečeno, byli jsme hodně svobodomyslní a myslím si, že mě oba rodiče respektovali, stejně tak jako já je. Nepamatuji si, že bych je někdy zklamal anebo naopak oni mě. Jediné, co mi oba rodiče vždycky zdůrazňovali, bylo, že za všechno, co v životě udělám špatně, si následky vždy ponesu sám.“

V čem byste chtěl být jako otec?
„To je těžké, on je totiž úplně jiný člověk než jsem já. Je typ jadrného muže, který má rád své pivko a fotbálek. Můj táta nikdy nebyl třeba na žádné básničky a já ani nevím, po kom jsem zdědil tyto své záliby, jako je malování nebo psaní básniček. Přesto jsme možná v jedné věci stejní. Oba vždy nahlas říkáme, co si myslíme, a to i za tu cenu, že za to nakonec sklízíme jen samé nepříjemnosti.“

Poslouchá otec vaši hudbu?
„Táta je dobrý zpěvák, zpívá dechovky a nějaký šoubyznys ho nikdy nezajímal. Ale mou hudbu poslouchá. Třeba taky proto, že jsou to písničky jeho kluka.“

Co vštěpujete dětem do hlavy?
„Kupodivu jsem si vystačil s něčím, co bude znít hodně naivně. Jako adolescent jsem silně ujížděl na indiánkách Karla Maye. Mám je všechny kompletně načtené. V těchto knížkách jsou naprosto jasně definované pojmy, jako je čest, slušnost a spravedlnost. Tenkrát jsem je všechny do sebe nasál a nikdy jsem už tento stín nepřekročil. Jako by mi vše, co jsem se v těchto knížkách dočetl, vymezilo nějaké mantinely, za které nikdy nevkročím. Ať to zní hodně otřepaně a otřele, tak právě tohle jsou věci, které vštěpuji svým dětem. Nevím, jestli jim tím prokazuji dobrou službu, protože svět kolem takový není. Tyhle pojmy jsou totiž už dnes pro mnoho lidí jen takovými směšnými archaismy. Já ale přesto chci, aby na mě děti vzpomínaly jako na slušného člověka, a chci mít pocit, že jsem sám vychoval slušné a čestné děti.“

Čím vám narození malé Emmy ovlivnilo život?
„Život mi Emma ovlivnila jenom v dobrém slova smyslu. Byla totiž plánovaným dítětem, na které jsme se všichni moc těšili. Jsem také rád, že se nám těhotenství maminky podařilo utajit před bulvárem. Nechtěl jsem na tuhle událost strhávat pozornost právě s ohledem na ni. Ona se totiž velmi vyhýbá jakékoliv medializaci.“

Je Emma klidné miminko?
„Emma je rozená zpěvačka. Dokáže prozpívat celou noc, bohužel však zatím jen v jedné tónině. Dává o sobě zkrátka dost vědět. Naučil jsem se ale jednu věc, že když si ji vezmu do náruče, tak se krásně uklidní. Nevím ale, jestli tím Silvě prokazuji dobrou službu, když ji tak rozmazluji.“ (smích)

Přebalujete?
„To je takové složité. Nemám v sobě tu zručnost. Já jsem stokilový chlap, a když vidím ty malé ručičky a nožičky, tak mám pocit, že bych jí mohl nějak ublížit.“

Chystáte se složit nějakou píseň inspirovanou právě narozením Emmy?
„Nevím, bylo by to asi příliš laciné a podbízivé. Navíc jsem podstatou spíše skeptik, mé písničky jsou většinou melancholické, když už ne přímo smutné. Tohle není ta správná inspirace, tu radost z miminka si nechám nejspíš sám pro sebe.“

Jaký byl váš nejosobnější text?
„Všechny mé texty jsou osobní. Ale kdybych už měl jmenovat, tak v některých písničkách z mé poslední desky jsem hodně sám sebou. Třeba v Žoldácké baladě nebo v Bezhlavém rytíři.“

A veselé písničky nehodláte psát?
„Pár jich mám, ale je jich opravdu pár. Nemám ale rád takovou tu transparentní bujarost, líbí se mi, když je ta veselá myšlenka tak trochu skrytá pod povrchem. Jeden z mých největších hitů C’est la vie je vlastně nejveselejší písnička, jakou jsem napsal.“

Chystáte se do politiky, proč?
„Míra znechucení u mě dostoupila takové míry, že už to nevolno od žaludku špatně snáším. Za poslední čtyři roky jsem už něco zažil a některé věci jsem dosud nevydýchal. Třeba tu ostravskou kauzu… Mám dvě možnosti, buď na to budu někde v závětří nadávat, nebo s tím zkusím něco dělat. Čím víc kolem sebe vidím jen kupu arogance a elitářství, tím víc mě to utvrzuje v přesvědčení, že už je potřeba s tím něco dělat. Je možné, že si tím nadělám spoustu dalších problémů, ale přesto do toho chci jít.“

Jaká je první věc, kterou by jste změnil?
„Jedna věc, která bude pro mě stěžejní, je soudnictví. Je potřeba přivést soudce k zodpovědnosti za případné nespravedlivé rozsudky. Ze soudců se stali nadlidi, kteří za nespravedlivý rozsudek nemůžou být nikdy potrestaní. Já jsem byl například odsouzený soudkyní, kterou si platím z daní, jenže někdo jiný jí nejspíš bokem zaplatil víc. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Byl jsem nespravedlivě odsouzený, vím to. Pokud mi jedenáct svědků odsvědčí moji verzi incidentu a soudkyně přesto zatvrzele tato svědectví odmítá, tak něco není v pořádku. Vůbec nechápu, proč vlastně tyto svědky zvala k hlavnímu líčení. Chce to sjednotit justiční pravidla. Není přece možné, aby byl jeden člověk za něco vyznamenán a druhý za tu samou věc kriminalizován. Když například při záchraně ženy zabili Michala Velíška, dostal in memoriam medaili. Byla to samozřejmě velká tragédie. Zachoval se jako slušný a statečný člověk a mnohem lepší by bylo, kdyby ji dostal zaživa. Ale já za tu stejnou věc šel málem do vězení, a to by se zkrátka nikomu nemělo stát. Je to začarovaný kruh a nechci, aby se o tom jen mluvilo. Je načase jednat.“

Psalo se o vaší údajné milence, jak to tedy je?
„Myslím si, že je to celé docela trapné. Nevím, jestli to už třeba není součást nějaké předvolební kampaně, kterou si na mě kdosi objednal. Jsem už ale připravený i na to, že se na mě nějaká ta špína kydat bude.“

Kromě politiky se prý chystáte na další muzikály?
„Ano, učím se svoji písničku do Kleopatry a připravuji se na Angeliku. Pokud se týká muzikálů, tak mě nakonec opravdu neminuly. Úspěšně jsem se jim čtyři roky vyhýbal, protože jsem si neuměl sám sebe v muzikálu představit. Dnes ale musím upřímně přiznat, že sám ani nevím proč, protože mě to opravdu moc baví. Spoustě věcí jsem se díky tomu naučil a potkal jsem také v této oblasti spoustu skvělých lidí.“