František Ringo Čech: Karel Svoboda a sebevražda? Pitomost!
4 fotografie
Co je pravdy na tom, že umělkyně, aby dostaly roli v souboru Františka Ringo Čecha (67), musejí splnit takzvanou »ústní zkoušku«, tedy poskytnout orální sex? Proč Ringo tvrdí, že skladatel Karel Svoboda (†68) určitě nespáchal sebevraždu, jak se říká? A proč mu tolik leží v žaludku zpěvák Petr Kolář (43)? Svérázný umělec František Ringo Čech nám na všechny otázky odpověděl více než otevřeně a s ničím a nikým si nebral servítky. Dá se tedy předpokládat, že i tento rozhovor řadě lidí pořádně zvedne mandle!
Františku, řada vašich vrstevníků z řad známých lidí si pořizuje mladé přítelkyně a děti. Co si o tom myslíte?
„Že jsou to idioti! Je to jen strach ze smrti, oddalování stáří. Je teda fakt, že s malým dítětem ožiješ, ale to ožiješ i vedle vnuka. Na to si nemusíš pořizovat v sedmdesáti letech miminko. Je to nezodpovědnost. Ty děti zažijí své tatínky už jenom jako dědečky. Nepochopím to. Další věc je, že jejich mladé ženy je pak stejně brzy kopnou do prd*le.“
Copak vás mladé a krásné ženy nelákají?
„Je normální, že se chlapům ženy líbí. Já jsem ale už ve věku, kdy si říkám: Zaplaťpánbůh za ty tři měsíce, které jsem s nějakou dívkou dostal navíc. To je vlastně přídavek! Když mě pak opouštějí a mají pocit viny, říkají mi: Ty se na mě nezlobíš? A já jim odpovídám: Vždyť jsi mi poskytla takovou radost v mém věku! Jak bych mohl! Díky i za to málo, co jsi mi poskytla navíc! Pak si říkám: Panebože, ještě jednu a dám pokoj, to slibuju! No a takhle už to říkám deset let...“ (smích)
Když jsme tedy u té ženské krásy. Co říkáte na současné, velice moderní plastické operace? Třeba na silikonová prsa...
„Je to hezký do chvíle, než si na to člověk sáhne. Zkušený chlap tu boží hmotu pozná. Prsní svalovina se nedá ničím nehradit. Všechno ostatní pryč! I ten pohyb a mlaskavý zvuk koz, když ta žena běží, je patrný! Ten plast se ale nehýbe! Lituji ty dnešní mladé lidi. Je to, jako kdybyste lízal zmrzlinu přes gumu.“
Když už jsme narazili na tohle téma, nemůžu se nezeptat na vaše takzvané »ústní zkoušky«, tedy na údajné požadování orálního sexu při přijímání do vašeho divadla...
„Považuji to za součást přijímacího řízení. Upozorňuji, že je to dobrovolné, nikoho nepřemlouvám, nikomu ruku nekroutím. Je to úplně stejné, jako když se na diskotéce zeptá kluk dívky, jestli by s ním nejela domů. Představte si, když máte dvě talentované umělkyně a hlavní roli může získat jen jedna. Jedna z nich spoléhá jen na své umění a druhá si ještě k tomu najde k mistrovi cestičku, tak která to asi vyhraje?“
O vašem soukromí se toho moc neví. Jste ženatý, nebo rozvedený?
„Celý život jsem ženatý! Akorát spolu nežijeme a máme každý svůj život. Jak říká doktor Plzák, rozvádí se jen amatéři. S manželkou máme dvě děti. Manželství, to je ekonomická jednotka. Vždycky je dobré, když jsou na to dva! Lidé by se neměli rozvádět.“
Co říkáte na dnešní televizní zábavu?
„Nedívám se na to vůbec. Sleduji hlavně anglickou televizi, především fotbalovou Premier League. Ty seriály jako je Ordinace, Vékávečka a další podobné nemusím. Ale neodsuzuji to. I naprostý kreténi a hovada mají právo vidět na obrazovce svůj pořad.“
Pojďme k vašemu osobnímu životu. Máte nějaké neřesti?
„Moje největší neřest byla kouření. Třicet let jsem kouřil šedesát denně. V roce 1991, kdy jsem byl ale na výstavě obrazů Henriho Matisse v Paříži, se mi udělalo tak zle, že jsem myslel, že umřu. Tam jsem s tím seknul a od té doby si nezapálil. I když tu chuť a požitek si dodnes pamatuji. Nedávno jsem si říkal, že bych zase mohl začít. Teď už je to v mém věku fuk, nemám už co si zničit. Tím kouřením jsem si úplně zničil cévy a jsem těžký kardiak.“
A co alkohol?
„Můj táta byl barový muzikant a rád kalil, takže mu bylo dost často blbě. Když jsme to s bráchou už jako malí kluci viděli, vypracovali jsme si averzi k alkoholu. Takže alkohol dodnes fakt nemusím.“
Cítíte se jako bohatý muž?
„Já se za boháče nepovažuji. Mám pěkný auto, chatu. Můžu si dát druhou večeři v Itálii, aniž bych přišel na buben, to jo. Ale nic víc. Nikdy jsem třeba neměl jako někteří moji kolegové barokní andělíčky.“
Nedávno objevily zprávy, že jste za svůj obraz: Jak zvířátka obdivují pí*u, dostal od Milana Knížáka 800 tisíc korun...
„Tomu může uvěřit jen blázen. Je to naprostý nesmysl. Bylo to tak, že si tenhle obrázek u mě koupil jeden Čechokanaďan. Když přijel do Kanady, měla o to zájem jedna místní soukromá galerie, tak jí to prodal. Ovšem za normální klasický peníze. Tuhle historku vymyslel někdo, kdo chtěl poškodit Knížáka a mě.“
Za co nejvíce utrácíte?
„Já moc neutrácím. Nejvíce asi za cestování. Hodně jezdíme s Petrem Novotným.“
Jak vzpomínáte na vašeho parťáka Jiřího Schelingra?
„Byl to vynikající zpěvák, čestný, skvělý člověk. Nejedl třeba maso, aby nebyl agresivní, a místo toho jedl obilí. Vždycky to přinesl a my jsme s ním v kapele drželi basu a jedli to samý jako on. Po třech nedělích jsem to většinou nevydržel a vrátil se k řízku. No, hodně jsme vyváděli. Po koncertě jsme se ožrali, vymlátili hotelový pokoj, poprali se na chodbě s hosty a další den už jsem klečel před stranickým tajemníkem a odprošoval ho se slovy: On to tak soudruh Schelinger nemyslel! a anebo: My vám ten rudej prapor, co jsme poblili, vypereme! Velká škoda jeho smrti. Kdybych tam tenkrát v té Bratislavě byl, nestalo by se to. Já jsem vždycky od něho odháněl tu verbež, která se na něj lepila. Ze mě oni měli respekt, ale Schelinger je neuměl odehnat, neuměl říci ne.“
Příští rok by oslavil šedesát let...
„Právě u té příležitosti se chystá na jeho počest velkolepý koncert v Lucerně. Vystoupím tam i se svou mladou kapelou. Teď jsme třeba hráli na jednom velkém festivalu a já na ty davy fanoušků přede mnou volal: Až přijdete domů, řekněte: Dědečku, babičko, císař se vrátil a všem nakope pr*el jako tenkrát! Málo platný, ty lidi, pro který jsme se Schelingrem hrávali, už jsou dnes senioři. (smích) Ale můžu vám říct, že už teď mě zklamal jeden člověk. Zpěvák Petr Kolář. Měli jsme se Schelingrem jednu krásnou písničku, která se jmenovala 21. století. Už jsme ji ale nestačili natočit. Nabídl jsem ji Kolářovi, jenže on mi vzkázal přes jednoho člověka, abych se obrátil na jeho manažery. To je něco neuvěřitelného. Zřejmě mu přeskočilo. Takové chování považuji za drzost.“
S Kolářem úzce spolupracoval také váš velký kamarád, skladatel Karel Svoboda...
„Karel byl můj celoživotní důvěrný přítel. Znali jsme se od mládí, spoustu let jsme byli i sousedy. Můžu vám říci, že nevěřím, že se zastřelil. On byl estét! Kdyby se chtěl zabít, tak napíše krásný dopis, který bude vyšperkovávat alespoň tři dny. Vezme si sametové sako, bílý šál, sedne si do křesla, všechno pečlivě naaranžuje. A rozhodně se nepicne před barákem v louži. To mi nikdo nevymluví. On by odešel s noblesou.“
Jak vzpomínáte na svou politickou kariéru?
„Je to můj další výuční list. Poznal jsem to, vím, jak to chodí, jak se to všechno dělá, a řeknu vám: Jsem z toho znechucen a nevěřím v nápravu. Tohle je století hov*n, neskutečných podvodů. Já jsem byl celý život antikomunista, ale teď už vidím věci trochu jinak. Vypustila se smečka, která se nedá zvládnout. Ale lidi ještě nejsou dost nasr*ní, aby šli do ulic a něco s tím udělali. V poslední době se čím dál tím více shoduji s názory prezidenta Václava Klause. Zjišťuji, že říká pravdu a ti naši politici místo, aby se za něj postavili, ho zesměšňují.“
4 fotografie
