Kajínkova advokátka Klára Slámová má prý nové důkazy k případu: Za tři roky může být Jirka venku!

Jak se vám film líbil?

„Když jsem snímek viděla podruhé, měla jsem z něj mnohem lepší pocit než po prvním promítání, kdy jsem ho pro zájem novinářů nemohla dostatečně vstřebat. Osobní život advokátky ve filmu je ale jiný než můj. Je to filmová postava, nedá se to tedy s mou vlastní zkušeností srovnávat.“

A co říkáte na filmového Kajínka, herce Lavroněnka?

„Je to nejlepší možný představitel Jiřího, kterého mohli vybrat. K roli přistupoval velmi zodpovědně, Jiřího případ ho totiž vzal za srdce. Je poznat, že na tu práci nekývl kvůli penězům. Nastudoval si dokonce spoustu informací ze spisu. Až mě překvapil! Je stejně tak klidný jako Jiří Kajínek. Projevem jsou si také dost podobní. Jen není zas až taková vazba.“ (směje se)

Paní doktorko, ve filmu Kajínek má právnička, jíž jste předobrazem, osobní důvod, proč za Kajínkovu nevinu bojovat. Jak je tomu u vás?

„Osobní motivaci nemám a ani mít jako advokát nemůžu. Chci ale, aby Jiří Kajínek neseděl za něco, co nikdy neudělal. To je má motivace.“

Zalitovala jste někdy, že jste případ Kajínka vzala?

„Nikdy. Dělám všemi právními prostředky všechno pro to, aby se Jirka na svobodu dostal. Je tam za něco, co nespáchal. Nejen jako právník, ale i jako člověk to nemohu dopustit. Pokud ta šance je, jsem povinna ji využít.“

Jak je to s oním údajným Kajínkovým ubližováním zvířatům?

„V knize Pravda o Kajínkovi novináři Josef Klíma a Janek Kroupa v jedné kapitole právě vyvracejí nepravdy a fámy, které se kolem pana Kajínka vyrojily. A zazní tam i to, že když Josef Klíma v roce 2000 projížděl Kajínkovým rodištěm, měl ho zastavit takový zvláštní dopravní policista, který se měl rozčilovat, že z Kajínka všichni dělají Jánošíka, ale že prý měl přitom jako kluk stáhnout svého vlastního psa z kůže.“

Jenže Klíma v knize naopak lživé tvrzení policisty vzápětí vyvrací...

„To je právě to. Ve vašich novinách se pak objevilo, že tuto informaci vypustil přímo Josef Klíma a byla podána jako pravdivá, přitom to je lež. Proto mě to rozčílilo. Jiří Kajínek nikdy žádné své zvíře neměl a v životě by žádnému zvířeti neublížil, on je miluje. Nikdy bych nezastupovala člověka, který by ublížil zvířeti. V té informaci však není ani špetka pravdy, je to zlá lež, která Jiřímu velmi ublížila.“

Pobouřilo vás i to, že jste měla o údajné soudkyni rozhodující případ vašeho klienta prohlásit, že byla podplacená…

„První hloupost – o Kajínkovi vždy rozhodovali soudci, muži. O podplacení jsem nikdy nemluvila. To bych si nikdy nedovolila říct o žádném soudci. Profesně mě to poškodilo, protože na soudce takovým způsobem neútočím.“

Ale o podjatosti soudu si myslíte své, že?

„Námitku kvůli podjatosti jsme podali opakovaně. Stojím si za tím, že senát, který rozhodoval o našem návrhu na obnovu řízení, nerozhodoval nestranně, což bylo zřejmé i z nahrávky senátu, která se objevila v médiích.“

Případ údajně provází lživé výpovědi svědků učiněné pod nátlakem policie, procesní chyby, nepřipouštění zásadních důkazů...

„V mém životě byly tři případy, které mě vzaly natolik, že jsem to musela ventilovat, jak se říká, slzami. Stalo se mi to i v případě Jiřího. Došlo k tomu, když podruhé zamítli návrh na obnovu řízení (první zamítnutí bylo zrušeno nadřízeným soudem – pozn. red.). Do rozhodnutí jsme cítili naději a nepovolení obnovy mě velmi zklamalo, protože bylo strašné pomyslet na to, že cesta Jiřího ke svobodě se zase vzdaluje.“

Jaké jsou vlastně aktuálně šance na obnovu řízení?

„Je víc možností. Muselo by například dojít ke změně zákona, aby ministr spravedlnosti mohl podat stížnost pro porušení zákona znovu ve stejné věci. Od posledního projednávání návrhu na obnovu řízení jsme ale získali další nové důkazy, na základě kterých chceme podat druhý návrh.“

Můžete být konkrétnější?

„Návrh bychom chtěli podat v průběhu několika měsíců. Nebudu mluvit konkrétně, případu by to mohlo uškodit, nehodlám ohrozit svědky a další důkazy. Jde o zásadní informace, které se musí především dostat k soudu. Až poté je lze případně zveřejnit.“

Takže jste nyní optimističtější?

„Obnovy řízení se povolují velmi zřídka, a navíc to trvá velmi dlouho. I kdyby soud jednou rozhodl pozitivně, může to trvat i několik let – nejméně dva tři roky od podání návrhu, protože vždy některá ze stran takové rozhodnutí napadne. A dokud nebude zrušený původní rozsudek, Jiří musí zůstat ve vězení. Až v případě, že by soud pravomocně rozhodl o povolení obnovy řízení, je reálná šance, že by byl propuštěn a k novému soudnímu procesu by pak přišel jako svobodný člověk.“

Jiří Kajínek má naději, že ho do tří let pustí na svobodu.

Konečně by se dočkal…

„Ale již důkazy, které byly při prvním návrhu na povolení obnovy předloženy, jasně mluví o Jiřího nevině, tak proč má být za mřížemi zbytečně dalších několik let, než třeba dojde k povolení obnovy? Pan prezident by mu přitom mohl udělit milost – například i formou zkrácení trestu.“

Co když to nevyjde a Kajínek za mřížemi zůstane?

„Jsem obecně skeptik, ale říkám si, že se přece proboha musí něco stát, aby ten člověk neseděl nevinně! Ale na druhou stranu vím, že dosáhnout zrušení jakéhokoliv pravomocného odsouzení je vždy obecně těžké. Již minule jsme měli více než třicet nových důkazů – a nepomohlo to. Ale Jiří má právo, aby se za něj bojovalo, dokud to je možné.“

Mohu se zeptat, zda dostáváte za obhajování Kajínka honorář?

„Případ Jiřího jsme s kolegou Koljou Kubíčkem nevzali za peníze. Jsou případy, kdy vidíte reálnou šanci pomoci a pak je vaší morální povinností využít vašich schopností bez ohledu na případný honorář. Náklady na hovorné, cestovné, papír, známky a ztracený čas cestováním nám sice na základě soudního rozhodnutí zaplatil stát, ale samotné právní služby to nepokrylo.“

U nejslavnějšího odsouzence v Česku jste strávila stovky hodin. Překvapil vás někdy lidsky?

„Když seděl ve Valdicích, nemohli jsme si vzít dovnitř ani pití. Přestože je Jiří jinak tolik omezený na svobodě, uvnitř měl v tomhle smyslu větší práva než já, takže mi pití mohl přinést. Překvapil mě také, když mi několikrát donesl i bonboniéru, kterou předtím chudák musel koupit ze svých velmi omezených prostředků.“

Pohádali jste se někdy? Nezklamal vás něčím?

„Ani jednou. Je to vzácný klient. Extrémně dobře se s ním pracuje, má výborně nastudovaný spis. Nejsou mezi námi žádné rozpory, spíš naopak.“

Vyhrožovali vám někdy kvůli Kajínkovi?

„Bylo toho více. Ale může se to týkat i jiných případů, na kterých pracuji. Například před necelým půlrokem si můj dům byly obhlížet a dokumentovat dvě zvláštní osoby. Jedna z nich byla v minulosti trestně stíhána za nájemnou vraždu.“

Prosím?

„Jejich přítomnost u mého domu je prokázána fotografiemi i kamerovým záznamem. Naštěstí jsem nebyla doma.“

Co na to říká policie?

„Tuto věc jsem pro jistotu na patřičném místě oznámila, kdyby náhodou k něčemu někdy došlo. Dokumentování cizího domu samo o sobě trestné není. Později jsem se ale přes své informátory dozvěděla, že šlo o výhrůžku, aby se nestalo něco, co si kdosi velmi nepřál.“

Vývoj kauzy Kajínek

V květnu 1993 byl u plzeňské věznice zavražděn podnikatel Štefan Janda a jeho osobní ochránce Julián Pokoš. Vojtěch Pokoš, další muž podnikatelovy ochranky, byl postřelen. V únoru 1994 byl Jiří Kajínek, bývalý elitní bytař, zatčen a obviněn z plzeňských vražd. V červnu 1998 byl pak odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Od samého začátku Jiří Kajínek tvrdí, že nikoho nezabil. Aby upozornil na nespravedlivé odsouzení, v roce 2000 utekl jako první a zatím poslední vězeň z přísně střeženého vězení Mírov. Za několik týdnů byl zadržen a vrácen za mříže, kde si odpykává doživotní trest.

Kajínek začátkem 90. let.

Omluva Jiřímu Kajínkovi a JUDr. Kláře Slámové

Vydavatel deníku Aha! se tímto omlouvá panu Jiřímu Kajínkovi a paní JUDr. Kláře Slámové za zásah do jejich práva na ochranu osobnosti, ke kterému došlo dne 8. 8. 2010 v deníku Aha!, č. 32 na stranách 8 a 9 v článku »Kajínek ve filmu a realitě: Co je pravda? A co ne!«, neboť tvrzení v bodech 5 a 10 článku uvedená jsou nepravdivá.

Tvrzení, které bylo ve zmíněném článku uveřejněno: „Film nepoukazuje na jeho (Kajínkovy) otřesné delikty. Reportér Klíma líčí v knize i druhý pohled na Kajínka: »Všude o něm mluvěj jako o Jánošíkovi. Přitom jako kluk stáhnul svýho psa zaživa z kůže a jeho hlavu narazil na plaňku u plotu...« je nepravdivé. Tvrzení, které bylo ve zmíněném článku uveřejněno takto: »Právnička Klára Slámová si myslí, že tehdejší soudkyně byla opravdu podplacena«, je nepravdivé.

Vydavatel deníku Aha! se tímto omlouvá panu Jiřímu Kajínkovi a JUDr. Kláře Slámové za zásah do jejich práv na ochranu osobnosti, zejména za zásah do jejich občanské cti a v případě JUDr. Slámové i do její profesní cti a za poškození jejich jména. Za uveřejnění nepravdivých tvrzení v tomto článku se Jiřímu Kajínkovi a JUDr. Kláře Slámové omlouvá i redakce deníku Aha!.