Karel Gott v německém deníku Bild - Promluvil o sexu s 3000 ženami!

Český slavík Karel Gott (71), jehož kariéra je stejně zářivá v Německu jako v domovském Česku, poskytl rozhovor nejčtenějšímu německému deníku Bild u příležitosti padesáti let od svého prvního vystoupení v tamní televizi! Co němečtí novináři o Gottovi píší? Třeba že k Praze patří stejně neodmyslitelně jako Karlův most či knedlíky a že je od založení plzeňského pivovaru nejúspěšnějším předmětem českého exportu! A tady je celý rozhovor, který němečtí novináři připravovali v Gottově pražské vile...

Bild: Když vidím ten krásný výhled z vašeho balkonu, už konečně chápu, proč jste celý život strávil v Praze...
„Víte, existují i lidé, kteří to dosud nepochopili. Měl jsem příležitost odjet do Německa, ale patřím zkrátka sem.“

Bild: Před padesáti lety jste poprvé vystoupil v televizi. Chtěl jste už tehdy být zpěvákem dětských písní?
„Ne, chtěl jsem vždy být velký malíř Karel Gott. Jenže na akademii výtvarných umění mě nechtěli, tak jsem se stal elektrikářským učněm. V montážní hale jsem si ale celou dobu zpíval a předváděl jsem kolegům Elvise. Později jsem se účastnil několika pěveckých soutěží. To televizní vystoupení mi úplně nesedlo, písnička byla pro tenora moc hluboko...“

Bild: Vaší kariéře to ale rozhodně neuškodilo. Odhadem jste od té doby po celém světě prodal přes 100 milionů desek...
„Ano, pro svou zemi jsem byl továrnou na devizy. Stále jsem na sobě pracoval a i dnes beru lekce zpěvu.“

Bild: V Německu zná každý ještě dnes vaši Včelku Máju. Zpíváte tu píseň rád i dnes?
„Ano, to je kultovní hit. Tenkrát jsem ji nazpíval během dvaceti minut. Dostal jsem za to 300 západních marek. Nedávno jsem potkal partičku mladých rockerů, fakt tvrdých hochů. A ti blázni zpívali Včelku Máju.“

Bild: Žijete uprostřed města, nestojíte o ochranku, před domem máte zaparkovanou fabii. Chcete tedy být blízko obyčejným lidem?
„Ano, proč bych se měl schovávat? Občas u mě nějaký fanoušek zazvoní a já ho pozvu dál. Uznávaný umělec nesmí nikdy zapomenout, že jeho slávu vlastně zaplatilo publikum. A to auto je na ježdění po městě ideální, na delší cesty mám v garáži mercedes.“

Bild: Ve všech ohledech tak skromný ale nejste... Nedávno jsme se dočetli, že vaší postelí prošly 3000 žen...
„To je blbost! Musel jsem přece mezi tím i zpívat... I když tenoři mají něco, co na ženy působí přitažlivě, tolik jich opravdu nebylo.“

Bild: Vaše žena Ivana na takové titulky reaguje alergicky?
„Samozřejmě. Ta bulvární redaktorka, která o mně tady v Česku píše, na ni působí jako červený hadr na býka.“

Bild: Je vám 71 let, máte dvě dospělé dcery a jednu malou. Jste ve zralejším věku také lepším tátou?
„To nevím. Ale poprvé se pokouším být i tátou, a ne jen kamarádem. Moje starší dcery mi také nikdy neřekly »táto«.“

Bild: V poslední době se v Česku spekuluje o tom, že jste nemocný. Smím se zeptat, jak vám je?
„Smíte. Je to asi takhle: dnes ráno jsem byl u lékaře. Už tři měsíce mě bolí nohy a záda. Ale lékaři nic nenašli.“

Bild: Nepřemýšlíte kvůli tomu o konci kariéry?
„Ne, nikdy! To by byl hřích, přestat využívat svůj talent, svůj hlas. Bůh mi ho koneckonců daroval, abych jej používal.“

Bild: Ale na nedávném koncertu ve městě Eisenhüttenstadt šel váš zlatý hlas z playbacku...
„Ano, ale bylo to tak dohodnuté. Nechtěl jsem totiž původně vystupovat vůbec, měl jsem dokonce doporučení od lékaře. A pořadatelka mě chce nyní žalovat – jak úsměvné!“

Bild: Proč se tím zabýváte? Nikomu snad nemusíte nic dokazovat...
„Musím – sobě! Bráním své barvy. Je jen zlatý hlas, ne bronzový. Samozřejmě z toho je vždy velká kauza, když selže hrdina.“

Bild: Má hrdina po sedmdesátce stále strach ze selhání?
„Ano, mám strach ze selhání. Lehkost bytí je pryč.“

Bild: Znamená to, že i v soukromí jste zkroceným Casanovou?
„Ne, stále se otáčím za ženami. To ví i moje Ivana. Až to přestanu dělat, vyhasne můj oheň. Ale věřte mi, zatím ještě hoří!“