Herec Bohumil Klepl: Sousedi mě poslali do pr**le!

Přijel jste na skútru. Stal se z vás tedy motorkář?

„To je strašně silné slovo. Mám jenom dvěstěpadesátku, jedu maximálně 120! Motorku mám především kvůli Praze, kde mi šetří čas. Ale je pravda, že oblečení mám jak Fitipaldi. Helmu mám za dvacet tisíc, takovou, co používají profesionální závodníci. Když na sebe navléknu výstroj, vypadám jako kosmonaut. Motorkářům fandím, jsou mi sympatičtí, ale já se za něj rozhodně nepovažuji.“

„Nejsem motorkář, to je silné slovo,“ říká Bob Klepl, byť jezdí na skútru.

Další vaší zálibou je hudba. Je pravda, že jste si pořídil aparaturu rockové kapely?

„Ano. Na stará kolena jsem si domeček vybavil pořádnou aparaturou, bednama, včetně nástrojů. Mám tam bicí, klávesy, kytary, zkrátka všechno, co rocková kapela potřebuje. Když je u mě »mejdlo«, tak tam hrajeme a je to lepší zábava než, když se jen kalí. Nejčastěji tam hrajeme se synem.“

Co na to sousedi?

„Vždycky když chystám mejdan, dopředu jim oznámím, že bude večer AC DC nebo Pink Floyd koncert. Ty mladší sousedy zvu na skleničku, těm starším za tu toleranci věnuji lístky do divadla. No, vesnice trošku trpí, ale zatím je to docela v pohodě. Na druhou stranu ženy pro mou produkci moc pochopení nemají. Ty sedí úplně někde jinde na zahradě, trpí a čekají, kdy to skončí. Třeba jednou, když jsem si během své hudební produkce odešel na toaletu, mi má tehdejší přítelkyně ten můj aparát vyhodila do popelnice. Když jsem se vrátil, marně jsem ho hledal. Byl jsem úplně zoufalý. Našel jsem ho až ráno.“

Bydlíte ve vesnici kousek za Prahou. Jak vás berou místní lidé?

„Jsou bezvadní. Mají pro mě pochopení a jsou ke mně naprosto upřímní. Třeba když přijdu do hospody, tak mi v klidu řeknou: Takový umělec, a dělá v reklamě, jdi do pr**le! No, nepodkuřují mi.“

Vraťme se k vaší přítelkyni. Byla o hodně mladší, že? Proč jste se vlastně rozešli?

„Je pravda, že jsem žil s jednou mladou partnerkou. Když došlo ale na téma mininko, tak jsem hodně rychle prozřel. Já v tomhle nechci být jako Karel Gott, Karel Šíp nebo Bolek Polívka. S posledními dvěma jmenovanými jsem o tom i mluvil. Oni mi tvrdili, jak je to skvělé, jak omládnu, abych do toho určitě šel. Ale já takhle dopadnout nechci, tak jsem ten vztah ukončil. Nicméně té dotyčné přeji hodně štěstí.“

Takže jste v současné době sám?

„Já jsem nikdy nebyl sám. Přítelkyni jsem měl vždycky. Teď mám samozřejmě také. Jsme spolu už dlouho, ale nežijeme spolu. Zkusili jsme to, ale nejde to. Moje psycholožka mi to řekla jasně: Bobe, vy nemůžete žít s partnerkou v jednom domě, vy musíte mít ambulantní vztah. No a naprosto nám to takhle se současnou přítelkyní vyhovuje.“

Není vám tedy občas ve vašem domu smutno?

„Vůbec... Jsou u mě dost často moje děti. Osmnáctiletá Klára a pětadvacetiletý syn Tomáš. Naopak je u nás dost často pořádně veselo.“

Jdou vaše děti ve vašich šlépějích?

„I když si k herectví přičuchli, protože jsem je jako malé občas s sebou bral, tak se věnují úplně něčemu jinému. Tomáš dělal na letišti, pak v čokoládovně a teď distribuuje lidské orgány. Dcera je na gymnáziu a intenzivně se věnuje moderním tancům. U mě má velký pokoj, kde se vždycky schází s ostatníma holkama a vlní se po zemi. Já tam ale mám přístup zakázaný, takže vždycky když tancujou, tak já tam nesmím, abych nevypadal jako úchyl.“

Jak o sebe pečujete? Chodíte třeba do posilovny?

„Když jsem žil s mladou ženou, tak jsem do posilovny chodil, teď už ne. Ale o pohyb nouzi nemám. Třeba v divadle u Karla Heřmánka hraju ve hře Maraton, která je o tom, že celé představení běží mladý kluk, starší a úplně nejstarší chlap a vyprávějí si. Já hraju toho nejstaršího a po každém představení zhubnu pár kilo. Co se týče módy, tak tu neřeším. Ale děti to sledují, takže mi říkají, kdy jsem out a kdy in.“

Cítíte se jako bohatý muž?

„Přiznám se, že já peníze dokážu strašně rychle roztočit. Absolutně nejsem šetřivý typ, což mě někdy až mrzí. Zvlášť když se pak musějí honit daně. Finančák si vás hlídá, každou korunu... Když mám peníze, investuju je do dovolených, cestování a nekoukám na korunu, takže se vždycky někam jede ve velkém stylu. Před nedávnem jsem natočil reklamu a pak jsem celou půlku vrátil státu... Ale jo, lidé si myslí, že jsem v těžkém balíku, což pravda není. Vezměte si, že divadelní peníze jsou horší než má učitel nebo zdravotní sestra...“

Už několik let působíte v pořadu Hádej, kdo jsem. Už natáčíte další nové díly?

„Teď je to takové divné. Po prázdninách nás budou zkoušet měnit, ten pořad budou oživovat. I já budu měněný. Tak uvidíme, jak to nakonec celé dopadne. Škoda byla toho rozchodu TV Prima s Danou Morávkovou, ta první čtyřka byla nejlepší, získali jsme i dvakrát cenu Týtý...“

Pořad Hádej, kdo jsem v sestavě, která byla podle Klepla nejlepší. Zleva: Martin Zounar, Bohumil Klepl, Dana Morávková a pod kloboukem schovaná Alice Bendová.

Pokud byste v pořadu skončil, mrzelo by vás to?

„Ještě před rokem by mě to asi mrzelo hodně, teď už ani moc ne.“

Hrál jste ve spoustě seriálů. Na jaký vzpomínáte nejraději?

„Nejvíce na seriál Letiště. Dělali to mladí fajn kluci, kteří nám nechali na place volnost, takže jsme mohli improvizovat. Řekli mně třeba: teď potřebuju, abys rozplakal Zuzanu Bydžovskou a vyhodil Matáska. To mě bavilo. Hrál jsem uřvanýho soudruha Romana Fialu. Dokonce mi psal šéf jihomoravský policie, že se jmenuje úplně stejně a že díky tomu má nepříjemnosti a co má dělat. Tak jsem mu odepsal, že pokud chce, tak že tam přijedu a vysvětlím jim to.“

Jako kapitán Fiala v seriálu Letiště. Na obrázku s Davidem Matáskem.

Máte už letošní dovolenou za sebou, nebo se teprve někam chystáte?

„Já v létě prázdniny přizpůsobuji rodině. Dětem a své sedmasedmdesátileté mámě. Každý rok je beru do Chorvatska, do Baška Vody, to už je taková naše tradice. Pravidelně tam totiž vystupuji pro české turisty. Já to mám zadarmo, ale své rodině to celé platím. Hlavní dovolené ale provádím v zimním období. Projel jsem už třeba celou Kubu, byl jsem v Keni, kterou jsem si zamiloval po natočení filmu Doktor od jezera hrochů."

Africkou Keňu si Bob oblíbil. Na fotce je s tamními dětmi.

Zmínil jste návštěvu Chorvatska. Neukazovali si na vás lidé v souvislosti s filmem Účastníci zájezdu?

„Chorvatsko, to je prostě Česko. Takže jsem to fakt schytal. Když jsem ležel na lehátku a po pláži chodili lidé, byl jsem tak jak opice, jako živá atrakce. Pořád jsem slyšel: Hele, to je vorvaň! Né, to není, ten by do Chorvatska nejel. Já ti říkám, že je to on! Takže na pláži jsem dlouho nevydržel. Chodil jsem tam ráno od sedmi do desíti, kdy na pláž začali přicházet růžově opálení krajani. A pak až odpoledne kolem páté. Ale ten film mám rád, zjistil jsem, že ho lidé milují.“

„Hele, tomu nebudeš věřit, zrovna se fotím s vorvaněm z Účastníků zájezdu,“ říkal možná do telefonu jeden z turistů se kterými se herec ochotně fotil v Chorvatsku.

Takže popularita v Chorvatsku vám šla trochu na nervy?

„Nemám nic proti tomu, když se se mnou chce někdo vyfotit. Ale všeho s mírou. Někteří to fakt přeháněli. Například tam byla asi patnáctiletá obtloustlá holčička s tlustýma rodičema a lízala zmrzlinu. Když mě viděla, začala volat: „Jé, tatí, méďa! Toho chci! Tatí, já toho plyšáka chci!“ No, měla výraz úplně dementní. A její tátínek jí řekl: To víš, že jo, běž za ním! To mě fakt naštvalo, tak jsem jí odpověděl: Ty krávo, tak ty si mě nevyfotíš! Ona i její rodiče úplně ztuhli, zmrzlina jí spadla na zem. A snad tam stojí doteď. Prostě mě naštvalo, že mě brali jako věc.“