Vdova po Janu Kaplickém (†71) Eliška (32): Bez dcery bych nežila

..

Eliško, stihl ten rok a půl od smrti vašeho muže tu ránu alespoň trochu zacelit?
„Bez Johanky bych si to nedokázala představit. Už bych tady nebyla. Ona mě drží. Je totiž každým dnem víc a víc podobná Johannovi.“

Máte chůvu?
„Máme babičku, která mi hodně pomáhá.“ 

Ještě jste na mateřské?
„Ne, už mi vypršela, Johance už je rok a půl. Takže jsem jakoby nastoupila do práce. Dělám i pro jednu českou televizi, pro kterou mám natočený pilotní díl k jednomu projektu.“

Žijete v Česku, nebo v Británii?
„Je to tak na střídačku. Ale tady jsem se narodila, tady se mi samozřejmě líbí víc.“

Kolika jazyky na Johanku hovoříte?
„Máme spoustu kamarádů v Anglii, tak ti všichni na Johanku mluví anglicky. Díváme se na filmy v angličtině, ale i v češtině. Ona ale zatím nemluví.“

Co je nejhezčího na Johance?
„Ona je celá k sežrání, celý tatínek. Je tady vlastně poprvé, co už chodí, a trošku si to užívá. Je velmi společenská, je ráda mezi lidmi, což je vlastně dobře. Je to velká romantička.“

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
„Píšeme scénář k jedné filmové zahraniční osobnosti. Johann si přál, abych o něm udělala film, takže na tom dělám, ale jen velmi pozvolna. Teď máme s Johankou to nejkrásnější období, nerada bych to propásla a neužila si to. Chci se jí věnovat na plný úvazek.“

Do Varů jste přijela s filmem Oko nad Prahou. Jak je úspěšný?
„Velmi, výstava i film mají stejný počet diváků, což je pro nás dobré.“

Proč jste přijeli s filmem na festival?
„Aby to viděli všichni důležití lidé ze zahraničí, kteří sem přijeli. Je to taky můj oblíbený festival, kde už odmala pracuju, dělala jsem tady asistentku. Později jsem tady nastupovala za různé společnosti, a teď jsem tady sama za sebe se svou firmou a se svou dcerou.“