Princezna Lada Marie Kyselková (74): Můj honorář byl 240 korun!

Je to už padesát let, kdy tahle půvabná pohádka vznikla. Jaké na ni máte vzpomínky?

„Nejraději vzpomínám na první scénu, která byla ze zámecké zahrady. Ve skutečnosti se odehrává v rozkvetlé Stromovce, já tam hopsám přes záhon a zalévám květiny. Ten záhon plný živých květin a celá atmosféra scény mi přišla okouzlující. Při natáčení jsem taky zažila malé zklamání. Myslela jsem si, že jako princezna budu mít víc šatů, že se budu převlíkat a módit. To se mi ale nepovedlo, nakonec jsem kvůli myšímu kožíšku vystřídala jen troje. I když překrásné.“

Jak vás jako mladou začínající herečku brali starší kolegové?

„Já jsem byla taková puťka, protože tam byli takoví herci, že jsem jenom zírala. Byli to mistři, ke kterým jsem se ani netroufala přiblížit. Jinak jsem tam měla kamarády Pepíka Zímu a Pepíka Vinkláře, byli jsme jediní mladí.“

Váš honorář za jeden natáčecí den byl 240 Kčs. Co jste si za ty peníze tehdy koupila?

„To byl docela výjimečný honorář. Poměrně velký. Ale já všechny peníze posílala mamince. Jak s nimi naložila, si už nepamatuji. Já jsem toho tehdy moc nepotřebovala, nekouřila jsem ani nepila.“

Podíváte se ještě občas na tuhle pohádku v televizi?

„Když zrovna obaluji kapra a ona běží v televizi, tak se trochu podívám. Některé scény, jako například setkání s Pepíčkem Zímou na schodech, kdy mu dávám prsten, mě dodnes okouzlují.“

Kdyby mohla některá jiná česká herečka hrát vaši roli Lady, která by to podle vás byla?

„Jedině paní Šafránková, to je můj favorit. I dnes má úžasný šarm. Ve skutečnosti jsme se ale nikdy nesetkaly. Velice obdivuji i jejího muže, se kterým jsem byla kdysi seznámena. Je to okouzlující člověk, stejně jako ona.“

S Josefem Zímou si Marie Kyselková rozuměla. „Byli jsme jediní mladí na place, vzpomíná.“

Pojďme si povídat o Vánocích. Jak bude vypadat váš Štědrý den?

„Současný Štědrý den bude takový zvláštní, protože uvařím večeři doma a odvezeme ji k dceři Alžbětě, které se přesně před dvěma týdny narodila holčička Stella. Pokud jsme trávili Vánoce doma, tak jsme měli klasickou večeři s polévkou, kaprem a salátem. Cukroví a vánočku kupuji a žádný velký úklid nedělám, protože se uklízí průběžně celý rok. Také ráda zpívám koledy.“

Jaká je vaše nejhezčí vánoční vzpomínka?

„Nejkrásnější vzpomínky na Vánoce jsou z mého dětství. Maminka se na Štědrý den oblékla do róby, tatínek byl v černém, vše mělo takovou důstojnost a atmosféru. Později už se mi nikdy nepodařilo ani jednoho z mých manželů přesvědčit, že sváteční den si žádá sváteční oblečení. Petr k večeři zasedal v tom, co se nosí doma. V trenkách to nebylo, ale možná že to byly jen ty tepláky. (usmívá se) To se asi čtenářky teď diví…“

Zavzpomínejte na prvního manžela Petra Haničince. Jak jste se poznali a jaký byl?

„Byla to má první láska. Potkali jsme se, když mi bylo dvacet. On byl zrovna v rozvodovém řízení se Štěpánkou Haničincovou. Okamžitě jsem se zamilovala. Petřík byl opravdu krásnej kluk. Byl velmi silná osobnost, velmi ctižádostivý, velmi pracovitý.“

Pamatujete si ještě, jak vás požádal o ruku?

„Myslím, že přede mě položil formulář a že jdeme na Staroměstskou radnici. Nebylo to nic poetického, to ne. Dokázal vyjádřit city, a mnohdy velmi krásně, ale tyto oficiality se mu moc nezamlouvaly. A víte, že si na tu svatbu už ani moc nevzpomínám? Muselo to být v létě, protože jsem měla šatičky s krátkými rukávky.“

Vaše manželství nakonec skončilo rozvodem. Po patnácti letech společného života…

„No jo, líbil se dívkám a ženám a dívky a ženy se zase líbily jemu. Já jsem byla jeho druhá manželka, pak se oženil ještě dvakrát. Rozchod mě velmi bolel a byla jsem nešťastná. Později po rozvodu jsme už spolu ale zase dobře vycházeli a dokázali se dohodnout.“

Znala jste i jeho první ženu, tragicky zesnulou Štěpánku Haničincovou. Jaké na ni máte vzpomínky?

„Štěpánka byla příjemný člověk a myslím, že ji Petr velmi miloval, ale Štěpánce pravděpodobně nevyhovoval takový jeho velmi svérázný noční život. Ona byla taková nekompromisní. Mně se to taky nelíbilo, ale já jsem to ve své zamilovanosti tolerovala.“

Ze smutku vás vyléčil váš druhý manžel. Jste s ním už čtyřicet let…

„Bylo to dva nebo tři měsíce od rozvodu. Kamarádka mě pozvala na svatbu své sestry a tam jsem se seznámila s budoucím, o dvanáct let mladším manželem. Bylo to takové štěstí shůry. Když jsem se podruhé provdala, tak logicky, aby bylo manželství naplněno, jsme chtěli děti. A narodily se dcery Alžběta a Žofie.“

Co vám dělá radost dnes? Ví se o vás, že pracujete na recepci strahovských kolejí.

„Jsem tam už dvacet let a naplňuje mě to štěstím. Jinak mám radost z dospělých dětí a vnoučat. Když jsem doma, čtu si detektivky, občas koukám na televizi, třeba na seriál Ulice. Ráda si dám dobré bílé víno a v létě se proměňuji v milovnici piva. Ale musí být řádně vychlazené.“

Ještě otázka na závěr. Co byste si přála pod stromeček?

„Určitě zdraví. Modlím se za všechny, které mám ráda, a pokud se modlím za sebe, tak aby mi sloužila hlava, aby mi sloužily nohy a ruce, abych mohla pracovat.“