Leoš Mareš: Chci být lepším člověkem!

Mareš v rámci charitativního projektu Společně proti bariérám jeden den asistoval Filipovi Čejkovi (14), který trpí svalovou dystrofií. A při přímém přenosu (ve středu vysílala TV Nova – pozn. red.) byl jednou z celebrit, které seděly u telefonu a přijímaly od volajících příspěvky na Konto Bariéry. Nakonec se podařilo získat 16,5 milionu korun.

Je pravda, že díky svým finančním možnostem nemáte bariéry?
„Myslím si, že jo… ty bláho! A co je pro mě největší bariérou? (dlouze přemýšlí) Nejtěžší je pro mě vylepšování vlastní osobnosti.“

Co pro to děláte?
„To jde právě těžko. Pořád bych se rád nějak vylepšoval.“

Co vám v tom brání?
„Se mnou je to v některých věcech pořád dokola. Jde o to, že bych chtěl být lepším člověkem, ale vždycky narazím na nějakou překážku. A ten lepší Leoš je za tou bariérou a nejde mu to.“

Už jenom to, že chcete být lepším, je dobrý začátek.
„Účel sice světí prostředky, jenomže důležitý je jenom výsledek.“

Váš svěřenec Filip získal prostředky na vlastního asistenta, to je dobrý výsledek, ne?!
„Jsem tomu rád. Ale dost jsem se zděsil, když jsem se dozvěděl, že se ta nemoc u Filipa projevila ve čtyřech letech! Vždyť sám mám doma čtyřletého syna!“

Nechal jste ho vyšetřit, abyste měl jistotu, že je zdravý?
„To už by bylo poznat, takže jsem relativně v klidu. Oni na to přišli, když Filipovi byly dva roky, díky nějakým genetickým testům. Až kolem čtvrtého roku se to potvrdilo, když začal zakopávat.“

Dokážete si představit, že byste něco podobného prožíval se svým synem?
„Ta představa je hrozná. Když si představím, že je všechno v pořádku, ale jen jediný gen působí totální devastaci všeho, celého těla, a nelze tomu zabránit, protože není lék, tak je to hrůza. A je to stoprocentní cesta ke konci, notabene ještě ohraničená tím věkem kolem dvaceti let, kdy se hraje i o měsíce. Pak chápu ty lidi, že jsou z toho v háji. Ale někteří bojují. Nechci to tak říkat, ale Filipovi zbývá relativně dost času. Proto si myslím, že je naprostý nesmysl, aby se musel zabývat takovými nesmysly, jako že nemají na asistenta, který by mu s těmi každodenními záležitostmi pomohl. Stojí to jen 15 tisíc měsíčně, ty peníze se prostě musí sehnat. Těch normálních neřešitelných starostí je tolik, že je hrůza, že navíc musí řešit ještě to, že mamince nemá kdo s Filipem pomoct. Naštěstí s tím ale díky Kontu Bariéry dokážeme pomoci. A pomůžeme.“

Co vás při asistování Filipovi nejvíc překvapilo?
„Hlavně to, jak může být pětašedesátikilový kluk s postižením tak těžký oproti zdravému pětašedesátikilovému člověku, který spolupracuje. Je to v podstatě pětašedesát kilo nehybné váhy, a o to je těžší dostat ho do auta anebo ho vykoupat. Bylo to pro mě namáhavé hlavně fyzicky, byla to fuška. Pak mě svým obrovským optimismem překvapila maminka. A to Filipovi určitě moc pomáhá. Také mě překvapily vychytávky jako schodolez. Věcička, která je mobilní, a pomáhá zdolávat bariéry, jakými pro Filipa na vozíku schody jsou. Sice stojí sto padesát tisíc, ale je k nezaplacení.“

Co si z role asistenta odnášíte?
„Celkově to pro mě byla obohacující zkušenost. Bylo super, že Filip chodí do třídy s dětmi, které nejsou na vozíčku. Žije v podstatě normální život. Ale bylo to husté. On jako jediný má asistenta i ve škole, který mu musí podávat třeba i tužky a učebnice.“

Po skončení přímého přenosu Leoš osobně ujistil Filipa Čejku, že díky získaným prostředkům bude mít vlastního asistenta. „Už během ledna, Filipe!“