Václav Sloup alias hrobník ze seriálu Ulice o stáří: Jsem rád, že vůbec trefím domů

Herec Václav Sloup (73) byl dobrý nejen na jevišti, ale i mistrem v konzumaci alkoholu. To před lety ocenil i legendární Vladimír Menšík, který mu ještě jako mladíčkovi nabídl po jednom bujarém flámu tykání.

K životu umělce prý patří nejen ženy, ale i alkohol. Právě v jeho konzumaci jste si prý už před lety získal docela slušné renomé?
„Ale ano. Hlavně v šedesátých letech jsem v alkoholu v Praze něco znamenal. Byla to nádherná doba. Petr Čepek, Jirka Zahajský, ale také kolegové ze starší generace jako Jiří Sovák nebo Vladimír Menšík. S těmi jsme toho společně něco vypili. Ale pak mě to nějak přešlo. Někteří kamarádi umřeli a už to nebylo ono. Pít se má hlavně z radosti.“

Co ještě bylo důvodem?
„Všechno jednou musí skončit. Ne kvůli zdraví, ale když se vám narodí dítě, nemůžete dělat rodině ostudu. Aby pak někdo dceři vyprávěl, že viděl jejího fotra zase pěkně vožralýho. Teď si dám občas víno, tvrdý alkohol a pivo jsem úplně vyřadil. Takže rád piji, ale nerad se opíjím. Chci mít věci pod kontrolou.“

Jak to bylo s tím tykáním, které vám nabídl Vladimír Menšík?
„Jednou jsme se ráno probudili ještě s Jiřím Sovákem v jednom divadelním klubu na zemi a Vladimír Menšík mi řekl, že jsem machr a že mu můžu tykat. Původně jsem si myslel, že jsem se mu líbil v nějaké divadelní roli, ale brzy mě vyvedl z omylu. Myslel v chlastu.“

Letos vám bylo třiasedmdesát. Jak se cítíte?
„Musím zaklepat, je to dobré. Před deseti lety jsem sice měl nějaké zdravotní problémy, ale teď se cítím celkem dobře. Na druhou stranu, neznám nikoho v mých letech, kdo by se nepotýkal s nějakou vážnější chorobou. Ať mi nikdo neříká, že stáří je radost.“

Od Květy Fialové jsem to ale už slyšel...
„Pro Květu Fialovou je radost prakticky všechno. Že bych se ale ráno probudil a řekl si – jé, dnes je mi sedmdesát tři a patnáct dní...to je nádhera, tak to si teda opravdu neříkám. I stáří má však některé výhody. Důležité také je, najít sám sebe. Když se to podaří, člověk získá sebevědomí a je klidnější a jistější.“

Takže nějaké deprese z přibývajících let nemáte?
„Ne. Já jsem dost pragmatický na to, abych věděl, že s tím nemohu nic dělat. Určitě se můžu spolehnout na to, že mě čeká jedině smrt. Takže jsem rád, že můžu ještě chodit, že si pamatuji a že trefím domů. A že se mi pořád ještě líbí holky.“

Přemýšlel jste někdy o smrti?
„Kdo ne. Ale čím jsem starší, tím méně mě to zajímá a tím méně se tím trápím. Prožil jsem si hezký život. Vesnický balík z vesnice Tlustice se dostal na divadelní fakultu, což nebyla rozhodně žádná sranda.“

Děláte něco pro své tělo?
„Nepřejídám se a cvičím takovou sestavu cviků, která se jmenuje Pět Tibeťanů.“

Co ženy? Jste rozvedený, máte nějakou známost?
„Docházím k závěru, že jsem si sice užil dost, ale že ještě pořád toho bylo málo. Teď jsem rozvedený už dvacet pět let, mám volný prostor, ale abych si myslel, že si množstvím nebo střídáním žen prodloužím život, to není pravda.“

Máte nějakou stálou přítelkyni?
„Nerad o těchto věcech mluvím... ale mám. Dokonce cizokrajnou. O víc jak třicet let mladší a krásnou Francouzku. Teď je například pracovně na delší dobu v Singapuru, což má své výhody. Ten vztah déle vydrží, známe se už sedm let a to soužití je pro mě ideální. I když nějaké ty krátkodobé, povrchní vztahy občas mám, nevyhledávám je, k životu je v podstatě už nepotřebuji. Teď se chystám na pár dní za ní. Asii mám rád, sám mám také šikmé oči. Ale o svatbě nebo potomkovi už neuvažuji.“

Jak jste se vlastně k herectví dostal?
„Je to jednoduché. Jsem z malé vesnice, venkovský balík. Nevím, co mě to napadlo, jako vyučený strojní zámečník jsem si jednoho dne podal přihlášku na divadelní fakultu. Zkrátka jsem chtěl hrát, ale u nás ve vesnici mě nevzali ani do ochotnického souboru. Leda jako nápovědu. Možná i to byl důvod, proč jsem si chtěl něco dokázat.“

Musel jste někdy kvůli nějaké roli zredukovat svou tělesnou váhu?
„Když jsem se připravoval na roli Švejka ve vinohradském divadle, nabral jsem během zkoušek šestnáct kilo. Tenkrát jsem vážil 96 kilo.“

Po jakém povolání jste toužil jako malý kluk?
„Chtěl jsem být pilotem, nebo vojákem v cizinecké legii. Zkrátka žádné nudné zaměstnání.“