Srdceryvný rozhovor s Olinou Matuškovou před odletem domů - Bojím se návratu na Floridu!
PRAHA – Poté, co se tisíce lidí přišly naposledy rozloučit s legendárním zpěvákem Waldemarem Matuškou (†76), se jeho manželka Olina dnes vrací na Floridu. Za Velkou louží ji však čeká jen prázdný dům a spousta vzpomínek na milovaného Waldemara. I když prožívá dny hlubokého smutku, Nedělnímu Aha! poskytla pár hodin před odletem rozhovor.
Paní Matušková, jak moc vám v těchto těžkých chvílích pomohla podpora přátel v Čechách?
„V nouzi poznáš přítele, to je úsloví, které asi naráží na to, že jich má člověk v krizových situacích málo. U nás jako by to byl pravý opak. Podpora a útěcha od těch nejmocnějších až po tisíce lidí, kteří měli a budou mít stále Waldemara ve svých srdcích, byla úžasná a dojemná. To je svědectví toho, jaký byl Waldemar velikán se skromným srdcem. Bez této podpory si vůbec nedovedu představit, jak bych tyto chvíle zvládla.“
Prý jste všechno zvládla i bez prášků.
„Prášky opravdu neberu, bála jsem se, aby neměly moc silný účinek. Ale lékaři byli na všechno připraveni.“
Nebojíte se návratu na Floridu, kde vás čeká pouze prázdný dům a mnohem intenzivnější vzpomínky na Waldemara?
„Přesně toho se bojím. Jen pomyslím na to, jak překročím práh prázdného domu, a chce se mi strašně brečet. Bude to v pořadí třetí velký nápor na nervy, jen s tím rozdílem, že mě nikdo neuvidí. A tak nechám svému žalu volný průběh. Je mi moc smutno.“
Máte v plánu zřídit v domě nějaké pietní místo pro Waldemara, kde by byly shromážděny nějaké jeho osobní věci?
„Zatím vůbec s ničím v domě nehnu. Všechno bude tak, jak to Waldemar zanechal. Postupně vyplníme prostor plánovaného domácího kina všemi dostupnými fotografiemi, plakáty a cenami, které Waldemar získal. Přidám i klobouky a věci, které mi ho připomínají.“
Kdy se opět vrátíte do Čech?
„Nevím přesně, kdy se vrátíme, všechno bude záležet na zdravotním stavu mé maminky.“
(maminka Olgy žije na Floridě – pozn. redakce)
Co byste chtěla vzkázat lidem u nás doma?
„Jsem ráda, že mi umožníte poděkovat všem těm patnácti tisícům Waldemarových fanoušků, kteří vystáli frontu, aby se s ním mohli rozloučit. Nejen jim ale patří můj dík. Také dalším tisícům, kteří nemohli přijít a stejně tak ho budou nosit ve svých srdcích. Děkuji za nádherná slova i mlčení. To vše nám bylo oporou v těch nejkrutějších chvílích. Díky nám všem, kteří Waldemara tak milujeme, tady bude pořád s námi.“
