Radek John: Za Česko se stydím!

Politici jsou na psychiatra
Nedělají, jen hrají mocenské boje
O Sněmovně napíšu Memento 2

Podporujete stranu Věci veřejné, budete kandidovat na předsedu strany. Proč?
„Jsem člověk, kterého politika zajímá. Tak jsem si zapnul televizi a přímé přenosy ze Sněmovny, když byla svrhávána vláda. Hrůzou jsem oněměl a zíral na poslance, jak na sebe křičí, jaké nadávky vyslovují. Ty přenosy by měly být mládeži nepřístupné a s hvězdičkou, protože jestli je toto naše elita, tak naše děti mají opravdu vzácný vzor.“

A proto chcete do politiky?
„Řekl jsem si, že je s tím potřeba něco udělat. Můžu v pohodě cestovat do exotických zemí a psát o tom, jak jsem plánoval, ale pak bych se vracel do země, kde je politický brajgl, a to se mi nelíbí. Chci se vracet do vlasti, ve které to funguje. Ne do země, za kterou se musím v Evropě stydět.“

Silná slova...
„Podle mě jsou strany v parlamentu nereformovatelné. Politici jsou vytočení, paranoidní a všichni na psychiatra. Už vůbec neřeší problémy občanů, ale své mocenské boje a jen si nadávají. Je čas změny.“

Jaké změny mají nastat?
„Jsme poslední postkomunistická země, která nevyměnila první garnituru politiků, kteří přišli po revoluci. Jediná možnost je přivést do vysoké politiky novou stranu, nové lidi, kteří chtějí něco měnit k lepšímu, nejsou vyhořelí jako ti staří.“

Proč jste si vybral zrovna stranu Věci veřejné?
„Z pořadu Na vlastní oči znám dlouho boj strany Věci veřejné v Praze 1 a Praze 5, kde jsou v opozici a kde fungují dobře. Točili jsme o skandálech starosty Jančíka a já vím, že oni proti němu dlouhodobě vystupují. A tak jsem si říkal, že řešením by mohla být strana Věci veřejné. “

Jak jste se dostal od otevřené podpory až ke kandidatuře do Sněmovny?
„Začaly mi chodit maily: »No jo, vy je podporujete, a pak zase odjedete do PapuyNový Guiney! Musíte udělat něco víc!« Řekl jsem si dobře, budu jezdit na jejich mítinky. Na náměstích mi ale lidé říkali: »Jestli podporu Věcí veřejných myslíte opravdu vážně, tak za ně kandidujte. Budeme je pak volit.« To byla výzva. Ale když jsem ohlásil, že za Věci veřejné budu kandidovat do parlamentu, objevily se další reakce: »No jo, jako nezávislý kandidát, to se to kandiduje. …« A tak mě tyto ohlasy dotlačily k tomu, že jsem se rozhodl do strany Věci veřejné vstoupit a vyhlásit kandidaturu na předsedu strany.“

V dnešní době se nelze nezeptat: To chcete do parlamentu opravdu nezištně?
„Finančně bych si pohoršil. Ale musím přiznat: mám na Sněmovně jeden soukromý zájem. Proslavila mne kniha Memento z narkomanských brlohů. Kdyby si mě voliči vybrali za poslance, napsal bych knihu Memento 2, tentokrát z brlohu, který se jmenuje Poslanecká sněmovna.“

Co jste říkal na vajíčkovou válku?
„Doufám, že definitivně skončila, protože se to vymklo ze všech mezí. Ale vajíčkovou válku si ta strana částečně způsobila sama. Ve chvíli, kdy někdo přinesl plato panu Paroubkovi na pódium, tak bych mu poradil, ať to plato zvedne a řekne: »Je krize, děkujeme za příspěvek a příští mítink vám z těch vajíček uděláme smaženici a zveme na ni speciálně mladé lidi.«“

V únoru jste odešel z TV Nova. Proč?
„V roce 2007 ztratila publicistika na Nově svobodu. Mezi lety 1994 a 2007 nám nikdo do práce nezasahoval. Pak jsem byl sesazen z pozice šéfredaktora a publicistika byla podřazena pod zpravodajství. S požadavky, které na nás začalo mít vedení, byla většina redaktorů nespokojena.“

Neshody se šéfy byl jediný důvod?
„Měl jsem mnoho důvodů pro odchod, nebudu je medializovat. Ale diváci se nás ptali: »Jak to, že váš pořad vyměkl? Jak to, že se ve vašem pořadu neobjevují věci jako dřív, jako byl třeba případ Pět na stole v českých?« Nám se také nelíbilo, že se to tam neobjevuje. To byl myslím hlavní důvod nespokojenosti.“

Stýkáte se s bývalými kolegy z Novy?
„Zrovna před dvěma týdny jsme slavili odchodz pořadu Na vlastní oči. A zrovna vaše noviny se nezachovaly korektně. Vyšel článek, že jsme slavili v centru Prahy a John v centru Prahy močil na chodníku. My jsme schválně slavili za Prahou, aby nám všichni dali pokoj. V Komořanské ulici v Modřanech, kde končí zástavba. Takže John nemočil na chodníku v centru, ale ve volné přírodě. Neznám muže, který by něco takového někdy v životě neudělal. A vrcholem bylo, že se v článku psalo, že jsme si pozvali na oslavu hezké dívky po vzoru fotbalistů.“

Jak to tedy bylo?
„Na oslavě byly kolegyně, které prošly pořadem Na vlastní oči. Takže ten novinář se ukázal jako naprosto nevzdělaný člověk, který se nedívá na televizi. Kolegyně jsou uražené, že je nepoznal. Opravdu nešlo o mejdan s holkama a opravdu nešlo o mejdan v centru Prahy. Také se tam psalo, že jsem ty dámy balil. Byly to moje kolegyně patnáct let, nevím, proč bych je po patnácti letech začal balit zrovna na oslavě rozloučení.“

Odešel jste z Novy, nemáte jistotu, že budete ve Sněmovně. Čím se budete živit?
„Na odchod z Novy jsem se připravoval dva roky. Mám rozepsaný filmový scénář, dramaturguji tři filmy. Chtěl jsem se věnovat psaní o exotických zemích a o víně. To teď kvůli politice nestíhám. Ohrožena je i cesta na PapuuNovou Guineu. Ale psaní o vínech si vzít nedám.“

Stojí to za to?
„Zkusit změnit politickou situaci, tomu stojí za to něco obětovat. Za pár let bych se ale rád vrátil k původnímu konceptu. To znamená cestovat, psát o tom, napsat bilanční knihu.“

O nekalých praktikách v zákulisí Novy?
„To byl další nesmysl, když se psalo, že si to s Novou vyřídím, že o ní napíšu scénář. Hned se mi ozvalo několik producentů, že by to rádi natočili. Ale já nemám touhu zapškle psát o tom, jak v televizi Nova jsou všichni hnusáci. Samozřejmě v bilanční knize popisující, jak tahle společnost fungovala po listopadu 1989, se vlivu a způsobu fungování elektronických médií nepůjde vyhnout. Ale pozor: s odstupem…“

Téměř ve stejné době, kdy jste skončil na Nově, se objevily i zprávy o vašem rozchodu se Zlatou Adamovskou. Jak to tedy ve skutečnosti je?
„Se mnou a mou manželkou je to tak, že naše vztahy jsou volné, velmi korektní, velmi přátelské a přátelské doufám zůstanou. Takže žijeme spolu, a to je všechno. Zprávy o rozchodu se objevily, když jsem byl se Zlatou na safari v Africe. A když už bych se chtěl rozvádět, tak znám lepší variantu. Na tom safari bych ji vystrčil z auta a sežral by ji lev.“ (směje se)