Matuškova milenka Jitka Zelenohorská: Walda v posteli? Divoch!

I když ji jednoho dne opustil kvůli Olze Blechové, stále na něj Íťa, jak jí něžně říkal, nevzpomíná ve zlém. A dokonce otevřeně mluví i o tom, jaký byl s Waldou sex.

Byla jste populární česká herečka. Připomeňme jen namátkou Ostře sledované vlaky, Skřivánky na niti… Filmů, ve kterých jste excelovala, je moc. Hrajete stále?
„Dávno nic nedělám. Už 23 let žiju v Německu. Čechy mám víc ve vzpomínkách.“

Jako Waldemara?
„Víte, že měl tři bratry? Byl ze všech nejmladší, říkali mu Benjamínek. Utekli už dávno do Německa. Byli to Jan, František a Jaroslav. Nevěděla jsem o nich až do jednoho krásného dne, kdy jsem přišla do divadla a inspicient mi říkal: »Hele, sedí tu jeden chlap a říká, že je Waldův brácha.« Podsaditý chlapík, podobný Waldovi. Byl to František. Nenechal se vyhodit, čekal. Sotva Walda vstoupil, řekl mu: »Jsem tady, Ládiku.« Žádný Waldemare. Půjčili jsme mu nějaké peníze a protáhli ho Prahou. Pobyl u nás asi tři dny. Říkal, že žije v Hamburku, je mašinfíra. Přiznal se, že Waldu viděl ještě jako malinkého. Ale byl to moc fajn člověk. Jaroslava jsem poznala při natáčení jednoho pořadu v Offenbachu. Ulétlo nám letadlo a Walda si vzpomněl, že blízko bydlí další brácha. Tak ten už neuměl ani slovo česky. Walda mu tehdy říkal: »Jdi do prdele, jak jsi mohl zapomenout český slovíčka!«“

Jak to bylo, když vám Walda vyznával lásku?
„On mi ji nevyznával. On mě spíš pronásledoval. Byla jsem o patnáct let mladší. Byla jsem tehdy právě v maturitním ročníku na gymnáziu, točily se Klarinety. Tam jsem potkala Waldu. Jen se na mne podíval – byl úplně stejně oblečený jako já. Měla jsem červený svetr, džíny, na nohách holínky »moučkovky«. Ukázal na mě prstem a řekl: »Ty seš moje!« Líbil se mi, fakt, ale říkala jsem si: »Dědek starej!« Pak na mě čekal před školou. Tak to všechno začalo. Kvůli Waldovi jsem začala chodit i za školu.“

A byla svatba?
„Nikdy nebyla. Waldu jsem si nevzala. Zasnoubili jsme se. Koupil mi nádherný zlatý prsten a žili jsme spolu pět let.“

Kdy jste pro Waldu poprvé plakala?
„Neplakala, já moc nebrečím. Spíš jsem měla hrozný vztek. Trápila jsem se kvůli němu. Proč? Začala fungovat Olinka a Walda byl zpočátku nerozhodný. Já, nebo ona? Chtěl ji a nechtěl ztratit mě. Na zájezdu v Londýně mi sdělil, že ji má rád, ale o mne se bude taky starat.“

Co se vám na Waldovi nejvíc líbilo?
„Byl ke mně velmi, velmi galantní. Líbilo se mi, když jsme spolu někam přišli, jak ho lidi jako slavného chlapa obdivovali. A on se ke mně choval jako k dívence. Pořád. Velmi slušně. Občas jsem mu i vykala.“

Propadal Walda někdy pesimismu?
„Nikdy, bral život tak, jak šel. Průšvihy? Jako by se ho netýkaly.“

Co rád jedl?
„Když jsme spolu žili, měl rád domácí jídla, ale i »čínu«. Chodili jsme na ni do Vodičkovy ulice. Tenkrát to byla jediná čínská restaurace v Praze. Přinutil mě, abych se naučila jíst tyčinkami. Ale úplně nejradši měl moji svíčkovou a bramboračku. Jestli jsem uměla vařit? Jasně, od 16 let. Naučily mě to maminka a babička.“

Nosila jste kvůli Waldovi nějaký speciální parfém?
„Vůbec ne. Byli jsme nenároční lidé. Stačila voda a mýdlo. A nikdy jsme neměli dohromady moc peněz. Co jsem vydělala, dávala jsem rodičům, a Walda podporoval svého slepého otce, i když se s ním moc nestýkal.“

Hodně se teď píše o tom, že Walda nechtěl být zpopelněn. Co si o tom myslíte vy?
„Na tohle téma jsme nikdy nemluvili a nepamatuji si ani, že by chodil do kostela. Nikdy jsme o tom nemluvili. Když jsme spolu byli, Walda byl zdravý jako tuřín. Jen jednou při autogramiádě nastydnul a dostal těžký hexnšús. Dokonce musel i odříct vystoupení. Měl nádherné zdravé zuby, nepamatuji si, že by byl u zubaře.“

Jaký byl Walda milenec?
„Byli jsme spolu a hodně dlouho nic. Choval se ke mně jako k dívence. Jako by tušil, že jsem dlouho nikoho neměla. A když pak jednou… skoro mi zaskočilo. Byl dobře vyvinutý, skoro mě to až vyděsilo. Když to na něj přišlo, byl docela divoch. Jestli byl něžný? Tak se to nedá říci. Stačí, že byl dobrý? I když na postel jsme moc času opravdu neměli. A pak, byla jsem strašně mladá, nezkušená, ze všeho vykulená, puritánsky vychovaná. Pro mě bylo nebe být s ním, žít vedle něj.“

Proč přímo nebe?
„Měl charisma, neuvěřitelný dar od Boha – byl skvělý vypravěč. Nerad se učil, blbě psal, ale jednou se vrátil z Německa a měl napsaný kompletní scénář na Osm lásek. Perfektně napsaný, ale bez čárek, háčků… řekl jen »Íťo, přelož to do lidštiny.« Opravdu to stačilo jen přepsat. Pak jsem to dala Ivo Fišerovi a ten z toho udělal to krásné představení. Vymyslel ho ale Walda a bylo to postavené na dodnes tak krásných Waldových písničkách. Prostě Walda byl fajn chlap. Miloval Čechy, odmítal kdekoliv i za hranicemi zpívat jinak než česky. Dodnes si neumím vysvětlit, proč zůstal tak daleko od domova, proč vůbec z Čech chtěl odejít. K smrti nenáviděl snobárnu.“

Chystáte se k účasti na jeho pohřbu?
„Ráda bych šla, chtěla bych se rozloučit s velkou láskou. Těch pět let, co jsme spolu prožili, bylo možná víc než třicet let zbytečného života. Byla to nejplodnější doba, nejhezčí písničky, největší úspěchy. Přišla bohužel chvíle, kdy jsem nenastoupila do svého vlaku. Ale nikdy na Waldu nemohu zapomenout.“