Nebeská cesta domů - Co se dělo v letadle, které vezlo Matušku do Čech: Pánové, opatrně! Tohle je pan Waldemar Matuška

Exkluzivní reportáž z paluby

Dnes jen čtěte a plačte... Dnes mohou brečet i chlapi. Walda se vrátil domů

Deník Aha! doprovázel Olinu Matuškovou, která včera ráno přivezla tělo milovaného Waldemara (†76) z Ameriky do Prahy

TAMPA/NEW YORK/PRAHA – Deník Aha! měl tu čest doprovodit legendárního »Slavíka z Madridu« Waldemara Matušku (†76) na jeho poslední cestě domů! Našim reportérům bylo dopřáno smutné privilegium sdílet zármutek s Olinou Matuškovou (60) a jejím synem Waldemarem Georgem (32), když v úterý ráno ve floridské Tampě nasedali do letadla, které převáželo zpěvákovo tělo se zastávkou v New Yorku do Čech. Jak let probíhal? Co se dělo s rakví? A jak první návrat do vlasti bez manžela prožívala paní Olinka?

Když jsme s paní Olinkou dělali den před odletem na Floridě rozhovor o jejím manželovi, nejobsáhlejší a nejupřímnější, jaký na toto téma poskytla, ještě nebylo úplně jasné, kdy se Waldův návrat domů uskuteční. O to bylo větší naše překvapení, když se Olina ráno objevila v odletové hale mezinárodního letiště v Tampě, odkud jsme se vraceli do Prahy i my. Stejně jako den předtím i tentokrát přišla zahalená celá v černém a uplakané oči skrývala za velkými slunečními brýlemi, které nesundala ani v letadle. „Ten salát, co jsme si včera dali, teda nebyl nic moc,“ pozdravila nás se smutným úsměvem. Nezdálo se ale, že by jí to vadilo. Z propadlých tváří bylo patrné, že jídlu ani spánku v posledních dnech moc nedala. „Do poslední chvíle jsme nevěděli, kdy poletíme. Teprve včera se nám podařilo získat poslední úřední lejstra. A na dnešek jsem nespala snad ani vteřinu,“ potvrdila nám mimoděk vzápětí. „V tom jsem tě nechal, já šel spát,“ povzdychl si její syn Walda, který mámu doprovázel, stejně jako ona celý v černém.

Za prosklenou vyhlídkou odletové haly zatím letištní personál na posuvné rampě do letadla nakládal speciální, sterilně bílý box s modrým nápisem VELMI OPATRNĚ, obsahující Waldemarovo tělo. Bez obřadností a snad i bez vědomí, že manipulují s ostatky muže, který byl v jedné vzdálené zemičce pěveckou ikonou i modlou. Ve chvíli, kdy rakev zmizela v nákladovém prostoru, nastoupila do letadla i Olina, která se létat mimochodem bojí, s Waldou juniorem.

Sbohem, Florido

Tu první cestu – malým letadlem určeným pro vnitrostátní lety po Americe – absolvovala Olina Matušková na jedné z nejzazších sedaček stroje, který se na trase Tampa – New York od země odlepil kvůli hustému provozu zhruba s desetiminutovým zpožděním. Jen čtyři lidé na palubě si při pohledu na hodinky v oněch 12.10 uvědomovali sílu okamžiku, kdy Waldemar Matuška navždy opouštěl svou milovanou Floridu. Zemi, která se mu stala druhým domovem a která ho přijala do své náruče v dobách, kdy s ním vlast zacházela tak macešsky. V hlavě mi zní evergreen Sbohem, lásko, nech mě jít, ale nikdo nemůže pochopit proč. Vdova se synem sedí tiše vzadu...

Waldemarovi jako by pro tu cestu, a nejen pro ni, narostla andělská křídla. Přelet mezi Floridou a New Yorkem totiž letadlo i přes počáteční zpoždění zvládlo o čtvrt hodiny rychleji.

Floridské sluníčko nahradilo sychravé podnebí amerického velkoměsta a letiště prezidenta Kennedyho známého spíše jako »Džejefkej«. Z letadla nejprve vystoupili cestující, poté zřízenci vyložili zavazadla a až nakonec, kdy nikdo nebyl v dohledu, přišla na řadu Waldemarova »nebeská rakev«. Tři muži s ní měli co dělat, aby ji bezpečně naložili na transportér a odvezli k mnohem většímu letadlu ČSA, kterým jsme pokračovali do Prahy.

Navždy doma

Druhou část cesty paní Olina strávila mnohem pohodlněji. Na rozdíl od nás měla místa v byznys třídě, kde ji přivítali šampaňským a prvotřídním servisem. Celý palubní personál totiž věděl, koho a proč má pro nadcházejících sedm a půl hodiny na starosti. Královna by nebyla střežena lépe. Pocítil jsem to i na vlastní kůži. Když jsem se snažil za Olinkou zajít, ihned za mnou vyběhla letuška a velmi rázně mne odehnala zpět na mé místo v ekonomické třídě. Teprve později, krátce poté, co se na palubě podávala večeře, se letuška uvolila zeptat se paní Oliny, jestli souhlasí s naší společností. „Můžete za ní jít, ale až za chvíli. Teď paní Matušková usnula...“

Během čekání na krátkou audienci a fotografování jsem si uvědomil ohromný paradox této části letu. Zatímco při letu z Floridy jsem letadlo sdílel s cizinci, tady už jsem byl obklopen Čechy vracejícími se zpoza velké louže domů. A přestože téměř všichni na palubě věděli, kdo byl Waldemar Matuška, nikdo netušil, že právě tímto letadlem cestuje i on. Kolem drobné paní v černých brýlích sedící vepředu sice museli projít všichni, ale jako by byli slepí. Raději sledují na obrazovkách scénky Mr. Beana a dělají si legraci z početné skupiny ortodoxních židů, kteří personál vytěžují speciálními požadavky na košer stravu a spolucestující zlobí svým modlením se před televizními obrazovkami na stěnách, které zastiňují.

Za okny ubývá světla, protože letíme do noci proti proudu času. Za chvíli se zhasíná i v letadle. Cestující se ukládají ke spánku, v němž vydrží až téměř do přistání. K tomu dochází společně s pražským úsvitem, krátce po šesté hodině ranní. Loučíme se s paní Olinkou a ona rychle odchází do VIP salonku, kde si ji vyzvedává Helena Vondráčková a Martin Michal, u nichž bude v Čechách bydlet. Tělo milovaného dobrého rodáka přebírá místní pohřební služba, která jej bude opatrovat až do obřadu 18. června. Na vše dohlížejí ostří hoši z VIP servisu Zdeňka Zahradníka.

Na tuhle cestu nikdy nezapomeneme. Olina Matušková přivezla Waldemara domů.

Navždy.
In memoriam.

Matušku schovávají před úchyly

PRAHA (daz) – Rakev zpěváka Walldemara Matušky (†76) byla za přísných bezpečnostních opatření převezena z ruzyňského letiště do utajeného pražského krematoria. Podle našich informací se jedná o krematorium Strašnice. „Tělo zemřelého je uloženo v samostatném chladicím boxu a je uzamčeno. Je to z bezpečnostních důvodů a na přání rodiny,“ řekl deníku Aha! ředitel pražského Pohřebního ústavu Julius Mlčoch, podle kterého má Olina Matušková strach z toho, že by se k tělu jejího muže mohl dostat možná i nějaký podivínský obdivovatel.

Premiér Fischer nesmí na pohřeb!

PRAHA (daz) – Jeden z nejbližších přátel Waldemara Matušky (†76) Petr Kratochvíl dopředu varoval premiéra Jana Fischera, že by jeho účast na kamarádově pohřbu příští čtvrtek rozhodně nebyla žádoucí. „Opravdu jen pevně věřím, že nad hrobem se nerozpláče komunista Fischer. To by se nelíbilo určitě ani Olině a Walda by se obrátil v hrobě. Komunisty přímo nesnášel,“ objevilo se v jeho vyjádření na Blesk.cz. „Vždyť to byli právě oni, kvůli kterým mimo jiné zůstával na Floridě. Mě se pořád ptal, jak tady můžu vydržet. A měl pravdu. Podívejte, kdo se teď dostává k moci. Ti, kteří v době upálení Palacha vstoupili do KSČ,“ dodal Kratochvíl.