Herzova manželka Tereza: Proč jsem si našla milence...

Zaznělo v něm, proč k rozpadu Terezina manželství došlo, jak těžce to Herz nese i pár rodinných pikantérií!

● Kdy jste si uvědomili, že k sobě cítíte něco víc?
Karel: „Ani jeden si přesné datum nepamatujeme…“
Tereza: „… vznik naší lásky totiž provázela řada zvláštních znamení.“

● Například?
Tereza: „Například Karel fotografoval jeden park. A když mi ukázal fotky, zjistila jsem, že právě ta místa, která mám nejraději. Bez toho, že by to věděl. A na první fotografii, kterou mi daroval, si mu podařilo zachytit hned několik symbolů, které nám oběma připomínají společné zážitky. Podobných znamení, z nichž mě až mrazilo, bylo mnoho. Proto si myslím, že jsme se nemohli potkat náhodou.“

● Nebylo v tom přece jen něco racionálnějšího? Vždyť váš manžel je o 26 let starší, zatímco s Karlem jste vrstevníci.
Tereza: „Myslím, že ne. Věkový rozdíl mezi partnery nevnímám jako důležitý faktor. Mně se líbí, když má člověk život vepsaný ve tváři.“

● Lásce jste se nebránili?
Tereza: „Oba jsme ji v sobě dusili.“
Karel: „Ale nešlo to, i když jsme ze začátku měli strach.“

● Čeho jste se báli nejvíc?
Karel: „Cítil jsem zodpovědnost, že částečně ovlivním život Terezčiny rodiny. Jako dvakrát rozvedený muž vím, co všechno rozchody obnášejí. Se svou dospělou dcerou sice vycházím výborně a mají se rády i s Terezou, ale mám i třináctiletého syna. Přestože žije jen o ulici dál, už rok a půl jsem ho neviděl. Jeho máma mi to neumožní. Už dvanáct let se s ní soudím, abych ho mohl vidět alespoň někdy.“
Tereza: „Opravdu jsem se bála ztráty blízkých, takže jsem prožívala bolest a lásku současně.“

● Ale vaše dcera už přece není malá.
Tereza: „Je jí dvacet, ale celá situace pro ni ani tak není lehká. Věřím, že čas vše urovná.“

● Jak jste přiznala manželovi, že milujete jiného muže?
Tereza: „Chtěla jsem, aby to nebylo tvrdé, tak jsem nejdřív mluvila jen v náznacích. Ale Juraj jako by neslyšel, co chci říci, takže jsem mu to nakonec řekla přímo.“

● Po rozchodu se bývalí partneři často nedokážou ani pozdravit. Vy však spolu nadále spolupracujete. Jak se vám podařilo zůstat nad věcí?
Tereza: „Začátek byl těžký, ale postupně se to uklidnilo. Neumím si představit, že bychom se s Jurajem úplně rozešli, protože jsme spolu srostlí. Stále se máme rádi, jen naše láska přešla do jiné podoby. Jsem vděčná za Karlovo pochopení a toleranci, že jsem vazby s manželem mohla udržet, protože bez toho bych to nezvládla.“

● Jak tedy fungujete?
Tereza: „Karel se kvůli mně přistěhoval do Prahy. Záměrně jsme si našli dvoupokojový byt naproti domu, kde jsem doposud žila s manželem, dcerou, rodiči a babičkou. Protože dům patří mé mámě, která ho zdědila po pradědovi, Annélie v něm má garsonku, máma i babička byt a Juraj zůstal v našem původním. Chci být všem stále na blízku.“

● Vám nepřekáží, že se Tereza pravidelně vídá s manželem?
Karel: „Ne. Nechal jsem na ní, jak chce situaci vyřešit. Ale samozřejmě mi je líto, že jsem ochuzený o čas s ní.“

● Potkal jste se už s Jurajem Herzem?
Karel: „Juraje jsem poznal ještě předtím, než se stalo, co se stalo.“

● Byla jste v manželství nespokojená už předtím, než jste se potkala s Karlem?
Tereza: „Asi rok a půl jsem si říkala, že se něco stane. Začali jsme totiž stárnout každý jiným směrem. Například Juraj má v přírodě deprese, já ji mám ráda. Juraj je šťastný v Las Vegas, já v Paříži. A zatímco on je militantní ateista, já věřím na osud a anděly. Zkrátka, najednou se objevila řada věcí, které nás začaly rozdělovat. Nějak jsem cítila, že se uzavírá jedna životní kapitola.“

● Chystáte se rozvést?
Tereza: Ne, protože s Jurajem se máme rádi, pracujeme spolu a rozvod by byla jen další nepříjemnost.“

● Je láska v tomto věku jiná než ve dvaceti?
Tereza: „Jsme jako puberťáci. Něco už máme za sebou a snažíme se přemýšlet…“
Karel: „… ale láska nám to nedovolí.“