Den s »mafiánem«: Redaktor deníku Aha! v patách Janu Kočkovi
PRAHA – „Kdo si chce zjistit, co to je život mafiána, když já jsem podle některých mafián, tak se mnou může strávit den, týden, nebo kterýkoliv měsíc v roce. Ať si se mnou od rána do večera chodí do práce a ať si sám udělá názor...“ Tak přesně tohle prohlásil nedávno bratr zavražděného Václava Kočky ml. (†40) Jan.
Redaktor deníku Aha! se rozhodl vzít ho za slovo a strávil s ním jeden pracovní den.
Jeho den začíná brzy, už v půl šesté. „Někdy je to pořádná nálož, hlavně přes týden, kdy se třebas někde k večeru zdržím a domů dorazím například ve dvě ráno. 
Ale do práce se zkrátka musí jít, to by jinak nešlo,“ říká o svém dni.
Vždy když má ráno čas, zajde na hřbitov k bratrovi. „Pak jedu hned do práce, je to přes celou Prahu a tak mi cesta zabere klidně i hodinu a půl. Ten dům je ale rodinný majetek už přes šedesát let a je tak trochu symbolické, že v něm sídlí i naše firma. 
Oficiálně si ho od táty, který je majitelem, pronajímáme a máme v něm kanceláře.“
Dopoledne mu zabere třídění pošty, denní tisk a káva, kterou mu připravuje jeho dcera Gabriela. Ta u něj pracuje jako sekretářka. Pak následuje porada se zaměstnanci jeho společnosti. „Zabýváme se úklidem, pečujeme o veřejnou zeleň, staráme se o komunální odpad. Nejsme nijak obrovská firma, ale jsme flexibilní a spolehliví. 
Je proto potřeba denně řešit provozní záležitosti, aby firma šlapala tak, jak má.“
Obědvá většinou ve spěchu. „Na pořádné jídlo mi přes den moc času nezbývá, po poledni letím ze schůzky do schůzky.“ Jednotvárný maraton schůzek a jednání je odpoledne narušen návštěvou Výstaviště. 
„Téměř každý týden je tady nějaký kongres a naši zaměstnanci tady poskytují úklidový a konstrukční servis vystavovatelům. Po kongresu uklízí, před kongresem staví stánky.“
Odpoledne následuje schůzka s právním zástupcem a kolotoč různorodých jednání pomalu končí. „Když dorazím domů, jsem rád, že nakrmím ryby a pustím si nějaký pěkný film. Není tajemstvím, že u dobrého dojemného filmu si i popláču.“
O pomstě Ďuričkovi
Na pomstu Ďuričkovi, který zabil jeho bratra a od soudu dostal 12,5 roku, prý nemyslí. „Je to už půl roku a myslím, že jsem ho za tu dobu stihl alespoň částečně poznat a to, že bude za tlustou kamennou zdí a zamřížovaným oknem je pro něj ten největší trest.“
O své závislosti
„Měl jsem problémy s alkoholem, to ano, ale ten problém se už vyřešil. Před asi čtyřmi lety jsem dobrovolně podstoupil léčbu v pražských Bohnicích, která trvala asi tři měsíce. Od té doby je můj problém s alkoholem vyřešený, už jsem si nedal ani malé pivo.“
Povídání s Janem Kočkou už v zítřejším vydání deníku Aha!
