Pohřeb Miroslava Moravce: Pláč a déšť...

..

Mezi smutečními hosty byly hercova dlouholetá přítelkyně Gabriela Vránová i její kolegyně z oboru Kateřina Macháčková. Přišel i Moravcův dlouholetý kolega z vinohradského divadla Jaroslav Satoranský, Stanislav Fischer, Petr Kostka, Valerie Zawadská a dramaturg Gustav Oplustil.

Čestnou stráž u Moravcovy zavřené rakve obložené desítkami květin drží hercovi studenti. Svého učitele vyprovázejí se zapálenými svíčkami v rukách.

„Mirek se mi přiznal se, že ho zlomila sedmdesátka, kterou oslavil v lednu," řekl iDnes čtyřiatřicetiletý tanečník Jiří Zbořil, přítel Miroslava Moravce.

„Poslední dobou často pendloval mezi domovem a nemocnicí, a když se jednou vrátil z Ikemu, sedli jsme si do restaurace a on oznámil servírce: „Nemůžu pít, takže dvojitýho ferneta, a nemůžu kouřit, takže popelník. Já mu říkal, Mirku, neblázni, ale on se smál a servírka taky."

I do Motola si nechával nosit nealkoholické pivo, a když mu kolegyně Valérie Zawadská podstrčila řízek se salátem, nasadil nadšený výraz: „Tohle je, pravil, jako když andělíčkové čurají do pusy."

Jiří Zbořil mluvil podle iDnes se svým o generaci starším kamarádem naposledy tři dny před smrtí. „Říkal mi: Zbóřo, zadej studentům, ať dodělají monolog z Čapka, já pak s nima na to najedu. Prostě mě zaúkoloval. A naposledy jsem ho viděl v sobotu. Už spal, bylo vidět, že mu není dobře. Na druhý den ráno zemřel."