Samuel Saudek o svém otci Janovi: Tati, poženu tě k soudu!

Samuel Saudek má prý z dětství vzpomínky na tátu veskrze kladné. (: archiv Samuela Saudka)

22. března 2009 • 02:00

Otec je světově proslulý fotograf Jan Saudek (73), jeho nejstarší syn Samuel (45) podniká v oboru vydavatelské činnosti. O tom, že jejich vztah není standardní, svědčí i soudní spory, které mezi sebou oba vedou.

Jsi ten poslední, komu bych se svěřil

Jaký je Jan Saudek z pohledu svého syna? Jaké má na něho Samuel vzpomínky z dětství, co pro něho znamená Milan Knížák? Proč má Samuel s přítelkyní svého otce čtyři děti? To vše i jiné pikantnosti prozradil Saudek ml. exkluzivně Nedělnímu Aha!

Kdo se vám vybaví při vyslovení slova otec?
„Pro mě je to dost rozporuplný výraz. Od svých devíti let jsem vyrůstal s Milanem Knížákem, který si vzal moji matku, takže mám v podstatě otce dva.“

Jaké jsou tedy dětské vzpomínky na vašeho pokrevního otce Jana Saudka?
„Veskrze kladné. Člověk si vždycky samozřejmě vybaví nějakou nepříjemnou vzpomínku a těmi pro mě byly momenty spojené s focením. To se u nás bralo strašně vážně a atmosféra byla vždy emočně maximálně vypjatá. Jinými slovy, když táta fotil, bylo dusno a dětské slzy na fotografii bývaly většinou pravé. Dodnes s tím mám problém. Když se mají děti fotit, pociťuji určitou úzkost a těžko mi bývá i dlouho po tom. Ale jinak to šlo, tatíček se dětem věnoval, hrával si s námi a bral nás ven na výlety a procházky.“

Když jste vyrůstal v rodině Milana Knížáka, stýkal jste se s otcem dál?
„Až někdy okolo roku 1980. Byla tam víceletá pauza, ale zhruba asi jednou za dva roky jsme se potkávali u mé babičky. Takže skoro deset let jsme se prakticky nevídali.“

Chyběl vám?
„Dítě je víc fixované na matku než na otce a na prostředí, ve kterém vyrůstá. V mém případě matka zůstala, prostředí zůstalo zachované včetně babičky, dědečka i kamarádů.“

Stýkáte se víc s otcem, nebo s Milanem Knížákem?
„Dnes častěji s Milanem Knížákem. I proto, že žije s mou maminkou. Vídáme se tak jednou týdně.“

Kdybyste měl nějaký vážnější osobní problém, svěřil byste se raději vlastnímu otci, nebo Milanu Knížákovi?
„Poslední člověk, kterému bych se svěřil, aby mi pomohl, by byl můj otec. A to bez ohledu na poslední léta. Zřejmě by se mi totiž posmíval, byť nejspíš jen zpočátku.“

Jaký je to pocit, mít ženu, se kterou máte čtyři děti, zrovna po tátovi?
„Já na pocity mnoho nedám a navíc, mám obavu, že si mě vybrala Sára. Říkám vybrala, protože většinou to je vždycky na ženách. Já si mohu vybírat, co chci, a stejně mi je to málo platné.“

Nějaké rady od táty, jak na Sáru, byly?
„Ale nééé. Navíc, tato rodina je vnitřně docela konzervativní. Ty cvokárny, co tatíček ventiluje,...tak to ve skutečnosti vůbec nevypadá. Jak na Sáru? Pohlavek jí dát nemohu, to bych si musel vzít štafle nebo si alespoň povyskočit... Ale vážně. Pro otce to tenkrát muselo být možná i řešením. Kdyby například v touze po rodině Sára někam odešla, znamenalo by to pro něj patrně krach celého již zaběhnutého »podnikatelského« systému.“

Otec vám to nikdy nevyčítal?
„Pro něho to žádná bezprostřední ztráta nebyla. Naopak mohl být rád, že všechno ostatní zůstalo nastaveno jako dřív. On je ekonomicky a prakticky v určitém ohledu naprosto bezradný. Tím nemyslím bezradný v praktické orientaci v životě, ale uspořádat si výstavu nebo kontaktovat zájemce o koupi, to nedokáže. Navíc vždycky chtěl, aby to dělala ženská, že to lépe vypadá.“

V poslední době se v médiích často propírají vaše soudní spory s otcem, které se týkají právě spravování jeho majetku. Nešlo by to vyřídit pouze v rodinném kruhu?
„Když podal žaloby na společnost, tak jsem ho nejdřív podezíral, že si dělá legraci nebo že to bere jen jako poněkud nevšední reklamu. Po právní stránce dal na celou věc odpověď už letošní rozsudek pražského Městského soudu. Žaloby neměly opodstatnění ani důvod, dokonce byly právníkem i špatně napsané. A navíc se uváděly falešné argumenty. Také bylo u soudu prokázáno, že jeho příjmy se po založení společnosti výrazně zvýšily.“

Ale on si myslí pravý opak. Že dostává méně, než mu patří...
„On samozřejmě ví, jak to je. Strávil jsem před lety mnoho hodin, abych mu ty věci vysvětlil. Dopadlo to bohužel tak, že jsem nyní naopak nucen na něj podat žalobu pro poškozování dobrého jména obchodní společnosti, jiným způsobem se to bohužel nevyřeší. Ale problém není od počátku vůbec o penězích, jednalo se jen o platnosti, či neplatnosti výhradní licenční smlouvy.“

Jaké jsou tedy vaše současné vztahy?
„Normální, komunikujeme spolu, píšeme si SMS, jen ten spor visí stále ve vzduchu. Ostatně, bylo by patrně obtížné mě úplně vynechat. V rodině jsem jediný tak trochu technik, takže i v ateliéru jsou některé věci jenom na mně.“

Sledujete tátovu talk show na TV Barrandov?
„Neviděl jsem to ani jednou, stejně jako jsem nevydržel sledovat celý film o něm, byť se Adolfu Zikovi prý celkem povedl.“

Můžete prohlásit, že máte tátu rád?
„Podle psychologického posudku, ještě z doby rozvodu rodičů, mám prý oploštělé citové vztahy. Že bych ho ale nenáviděl? Proč?“

Viděl jste vůbec jeho poslední malé děti, vaše nejmladší sourozence?
„Viděl jsem jenom toho staršího hošíka u soudu. K nedávnému narození druhého potomka jsem otci napsal takové skromné blahopřání a on mi odpověděl něco jako že taková blbost nestojí ani za zmínku.“