Život ve Valdicích slovy Ivana Jonáka: Vzbudíš mě? Dostaneš ránu!
„Den tady probíhá značně nenormálně. Dopoledne musí být člověk absolutně zticha. Cely jsou několikanásobně přeplněné! Zde ve Valdicích, jak známo, vybranými exempláři homo sapiens. Vrazi, vyděrači, lupiči a tak podobně. Proto mají vesměs tresty nekonečně dlouhé a ráno spí až do oběda. Dozorci jsou rádi, že mají klid, tak to tolerují, jen se vězeň nesmí přikrýt dekou, ale vaťákem,“ zahajuje své vyprávění jeden z nejznámějších českých vězňů – Ivan Jonák. A nebojí se tvrdě pokračovat.
..
Lépe je proto být více než zticha. Pokud člověk nespí, je lepší si zout pantofle a chodit v ponožkách a zlehka našlapovat. Spíše se vznášet, chcete-li přežít! Také nepouštět vodu, protože voda tekoucí do umyvadla dělá hluk! Vězni spí a sní své sny. Probuzení do kruté reality se fakt nevyplácí. Navíc jeden rozzuřený vzbuzený vězeň vzbudí další a ti se jednotně vrhnou na narušitele spánku. Takže pozor na šoupání stolem, židličkou a nedej bože, aby vám spadla propiska na zem! A už vůbec ne víčko od ešusu!
Budíček ve 4.30, ale spí se dál
Budíček je v půl páté, ale spí se dál až do sčítání, což je početní prověrka stavu vězňů. Zde se, dle řádu, provádí vždy v sedm. Dvakrát. Ráno v sedm a večer v sedm. Vězeň se musí zcela obléci a hlavně vzít šněrovací boty a zavázat je. Pak zbývá číhat u dveří, čekat, až cvakne zámek, a vyřítit se na chodbu, aby se nezdržoval úkon. Zcela nezbytné jsou pro tento úkon šněrovací boty. Nelze jen tak si vyjít před dveře cely v pantoflích! Stalo se, a dost často, ačkoliv jde o jednoduché počty z první třídy základní školy, že jim počítání NEVYJDE! A to je průser! Vše se opakuje znovu a znovu, pak už se může jít v trenýrkách, neboť vyděšení dozorci pak již na botách netrvají a říkají: „Pojďte tak, jak jste!“
O záchody je rvačka
Jelikož cely jsou přeplněné, stojí na jediné WC fronta až deseti lidí. A to je prý v EU norma 4 lidi na WC! Jak říká v tisku náš pan ředitel: „Je zde nevyhovující vězeňská architektura.“ To zní velice vznešeně, ale pod tímto pojmeme se ukrývá fakt, že se věčně kroutíte bolestí z přeplněného měchýře u dveří obsazeného WC. Feťáci pak na WC čichají ředidlo nebo masturbují na pervitinu. Ti WC obsadí a nepustí tam nikoho, zablokují dveře. Močit do umyvadel se nesmí, za to je výprask od ostatních a jinam na uzamčené cele močit nelze. Ono když se člověk tři dny nedostane na blokované WC, to je pocit, který bych přál ministrovi spravedlnosti Pospíšilovi, který řekl, že »vězeňská architektura« je dostatečná.
Baštíme tu pořád jen mouku
V půl jedenácté jsou vzbuzeni vězni obědem, což je hlavně mouka 100x jinak. Netušil jsem, že lze žít jen z mouky! Knedlíky, těstoviny s moukovou omáčkou, jednou obarvenou hnědě, jindy červeně. Do toho »rozstřel«, což jsou rozsekané zbytky masa, co zbylo, nebo sója maso. Polévka je zcela bez ničeho i bez soli, s kostičkami tradiční mrkve. Mrkve je holt dost a není drahá. Polovinu surovin do jídla ukradnou provianťáci, které vůbec nikdo nekontroluje, zbytek rozkradou bachaři.
