Pohřeb Jiřího »Dědka« Šindeláře (†60) ze skupiny Katapult - Celý kostel plakal

Rodina a kamarádi se v sobotu v kostele v Čechticích na Benešovsku rozloučili s baskytaristou skupiny Katapult Jiřím »Dědkem« Šindelářem (†60). Jen Olda Říha, frontman kapely a »Dědkův« nejlepší kamarád chyběl. Byl těsně před zhroucením, v očích slzy, nenašel prostě sílu.

„S mojí manželkou jsme se s »Dědkem« sami v kostele rozloučili hodinu před obřadem,“ vysvětlil zlomený Olda Říha, který se pak na ukládání rakve do hrobu díval z balkonu sousedního domu. K hrobu kamaráda, s nímž založil před 34 lety Katapult, se přišel poklonit, až když všichni ostatní ze hřbitova odešli.

Pohřeb se odehrál v kostele, kde se Šindelářova manželka Zuzana (42) před pěti lety loučila i se svým prvním mužem, kytaristou Richardem Kybicem (†53) ze skupiny Turbo, který zemřel v roce 2003 na rakovinu mozku. I hroby teď mají pár metrů od sebe.

Když začaly hrát v kostele po mši nejslavnějšíhity skupiny Katapult, celé osazenstvo (kolem 150 lidí) plakalo. Včetně zpěváka Petra Jandy s manželkou Alicí a ostatními členy kapely Olympic či frontmana skupiny Kabát Pepy Vojtka, jenž přišel s přítelkyní Jovankou Skrčeskou. Rozloučit se přišla také zpěvačka Jana Kratochvílová.

U vystavené rakve byla »Dědkova« velká fotka, parte, jedna z jeho deseti kytar, oblíbený kovbojský klobouk a boty »koně«, které tak rád nosil. Pak se smuteční průvod, který už čítal kolem 500 lidí, vydal s rakví na hřbitov. Stříbrnou rakev pomáhal nést i Šindelářův syn Michal, který ve skupině Katapult dříve působil jako bubeník. »Dědkova« manželka Zuzana celou dobu usedavě plakala. Byla zjevně pohublá. Podle informací Blesku svého muže sama připravila do rakve a dala mu s sebou i jeho oblíbenou kytaru. „Rozluč se s tatínkem,“ špitla pak mezi vzlyky směrem ke své malé dceři, když rakev začali spouštět dolů…

Jiří »Dědek« Šindelář podlehl chronickému onemocnění plicní nedostatečnosti minulé pondělí, dva dny po svých 60. narozeninách.

Jeho poslední rozhovor před smrtí...

Zřejmě poslední rozhovor dal Jiří Šindelář před časem časopisu Maxim. Co v něm také řekl?

• „Moje nemoc z povolání se jmenuje chronické onemocnění plicní nedostatečnosti. Tvrdí, že je to nemoc z kouření. Já jsem teda ty plíce prohulil jak blázen, a to vám zmizí kapacita těch plic, takže já tam teď mám takových dvacet procent. Projevuje se to tím, že nemůžete dýchat. Nedá se to léčit, jen trošičku pozastavit, ale jde to dál a dál…“
• „Chtěl bych zemřít na pódiu… Ano, jak za komunistů, když bylo zasedání ÚV KSČ. Jezdily tam radši rovnou i sanitky, kdyby někdo ze soudruhů dostal infarkt. My budem mít s sebou dvě rakve, to bude hezký, lepší než někde v nemocnici.“
• „Od roku 1965 hraju s vedoucím (Olda Říha – pozn. red.) jednu nekonečnou šňůru. Za těch asi čtyřicet tři let jsem už měl čtyři manželky, a dohromady jsem s nima strávil rozhodně míň času než s Oldou.“
• „Hraju na jevišti vsedě, vestoje bych to neuhrál. Jedeme teď poslední šňůru a já čekám na transplantaci plíce. Ještě si to ale musím rozmyslet – nelíbí se mi, že někdo musí umřít kvůli tomu, abych tady já ještě rok mohl dýchat.“
• „Úspěch Katapultu? Podle mě je to srdcem. Ty písničky jsou jednoduchý na tři akordy a texty jsou ze života. Protože muziky jsou jen dvě: a to dobrá a špatná, jiná není.“
• „Jak dostat fanynky do postele? Nikdy to nebylo těžký, ale v tomhle věku to je jako vrať se do hrobu. Na naše koncerty vždycky chodili spíš kluci, ale když tam byla ženská, tak se chlapi vždycky dohodli.“

Poslední sbohem Jiřímu »Dědkovi« Šindelářovi (†60) z kapely Katapult