Svoje pití jsem řešil i s doktorem
Letos v létě oslavil sedmdesátiny, ale na svůj věk se rozhodně necítí. Jiří Krampol sportuje, cestuje po světě a smysl pro humor ho neopouští. I když jede kvůli voperovanému kardiostimulátoru v podstatě »na baterky«, elánu má na rozdávání. Jak je na tom s alkoholem, kolik měl vlastně manželek a které ženy jsou na světě nejkrásnější? Na tyto i jiné otázky odpověděl letošní jubilant ve speciálním svátečním rozhovoru.
Navíc - Přání do nového roku čtenářům Nedělního Aha!:
Čtenářům Nedělního Aha! přeji jen všechno NEJ a zdravím vás dřevorubeckým pozdravem: Ať vám tuhne kulatina!
..
Čím si připijete na Silvestra?
„Připiji si šampaňským, ale pít ho nebudu. Pití na Silvestra se mě skoro netýká. Když jsem se za mlada napil z deseti Silvestrů jednou, je to moc. Nikdy jsem svátky nebo konce roku neslavil. Teď už alkohol kvůli práškům nepiji vůbec.“
Máte ale pověst kvartálního alkoholika. Mohl jste si ten kvartál načasovat právě na konec roku...
„V tisku jsem několikrát prohlásil, že jsem takzvaný kvartální alkoholik a hned jsem byl za opilce. Kdysi jsem to konzultoval s doktorem Plzákem a od něho vím, že kvartální alkoholismus je ze všech druhů alkoholismu ten nejméně nebezpečný. Člověk se na rozdíl od těch, co pijí denně, sice pořádně zřídí, ale pak se dá dohromady a dá zase na čas pokoj. Důležité je, aby se ty úseky mezi pitím nezkracovaly, ale prodlužovaly. To se mi naštěstí podařilo a teď, i ze zdravotních důvodů, nepiji vůbec. Proto mě naštve, když si o sobě přečtu, že jsem na nějakém večírku holdoval alkoholu a přitom jsem měl ve sklenici minerálku. Mně navíc alkohol vůbec nechutná.“
Tomu nerozumím. Proč jste pak tedy pil někdy i tři dny v kuse?
„Když jsem někdy tímto způsobem pil, vždycky jsem tím řešil nějaké své osobní problémy. To je normální papiňák. Jak to napsal Pavel Vrba v jedné své písni – v líhu najde sílu i ten zbabělec... Když se člověk napije, je rázem silnější a alkoholem zahání chmury. Ta následná probuzení za to ovšem nestojí, je to vyhánění čerta ďáblem.“
Říkáte, že i ze zdravotních důvodů teď nepijete vůbec. Jak jste na tom vlastně se zdravím?
„Umřít mohu kdykoliv, třeba než dokončíme tenhle rozhovor. Skutečnost je taková, že jsem měl po zápalu plic problémy s nízkým tepem. Teď mám pro jistotu pod kůží voperovaný kardiostimulátor a mám na deset let, než dojde baterka, klid. Pokud budu pochopitelně ještě žít. Můžu chodit do posilovny, hrát tenis a dělat všechno jako dřív.“
Ve svém věku stále sportujete. Jaké sporty jste v životě vystřídal?
„Jako malý kluk jsem chodil na Vinohradech do sokola a zhruba od devíti do třinácti jsem šermoval fleretem. Potom jsem zkoušel box, ale pro ten jsem měl podle trenéra jeden zásadní nedostatek – byl jsem vzteklý. To mi po letech potvrdil i náš slavný boxer Julius Torma. Jakmile nějakou koupíš, musíš se zklidnit, protože když tě chytne vztek, dostaneš přes hubu. Když mi bylo asi šestačtyřicet, tak jsem ještě chodil rekreačně a kondičně boxovat. Teď hraji hlavně tenis a pravidelně se zúčastňuji různých turnajů osobností.“
V médiích jste se několikrát zmínil, že máte francouzské předky. Máte to nějak podložené?
„Je to přímo v matrice, ale jméno je již zkomolené. Původně se snad psalo Grandpol. Strejda to zjistil, když se za války zkoumalo, jestli jsme Židé. Například synovec se jmenuje Pimek a jeho jméno bylo psáno na konci s q, nebo Lojka, také s q. Od jednoho pána jsem také dostal časopis o Moravě, kde jsem si přečetl o Metodějovi Krampolovi, který byl moravským buditelem. Je prokázáno, že i slovo pí.. (měl na mysli vulgární název pro ženský genitál – pozn. redakce) vzniklo díky Francouzům na Hané. To není vtip! Ve Francii pro to mají název – petit chat (foneticky piša), což znamená malá kočička. Na Hané byly vždycky nejhezčí holky, které nenechávaly napoleonské vojáky chladnými a časem se francouzské slovo zkomolilo do dnešní podoby.“
Když jsme u těch krásných žen, které typy vás nejvíce přitahují?
„Jestli je to bruneta, nebo blondýna, to zrovna nerozlišuji. Jsem spíš dolňák, ale těžko říct... Jelikož pocházím z chudých poměrů, vždycky se mi líbily napucovaný holky. Líbí se mi, že se k tomu ženský ve světě vracejí. Že začaly nosit klobouky, sukně, rukavičky, kabelku. Potrhané džíny, ruksak, sešmajdané boty, umolousané vlasy a nenalíčené, tak takový typ ženských se mi nelíbí. Můžou být i hezké, ale pro mě přitažlivé nejsou.“
A povahově?
„Určitě mi vadí vulgarita, tu přímo nesnáším. Alergický jsem i na chování ve společnosti. Třeba přijdu někam, kde jsou manželé a žena začne toho svýho chlapa buzerovat před lidmi. To musím jít pryč.“
Hodně cestujete po světě, kde jsou podle vás nejhezčí ženy?
„Myslím, že nejhezčí holky jsou na Moravě. Například v Americe mě jednou Šimek upozornil na ulici na hezkou holku, ze které se ale za chvíli vyklubala Češka z Olomouce, která tam fotografovala.“
Kolikrát jste byl vlastně ženatý?
„Teď jsem po čtvrté. První manželství vzniklo z mladické nerozvážnosti. Ženil jsem se v sedmadvaceti a rozvedl v třiatřiceti. Skončilo mojí vinou, ale dodnes jsme kamarádi. Druhé a třetí manželství trvalo shodně po osmi letech. S poslední ženou Hankou jsme už dvacet let a doufám, že nám to vydrží.“
Letos vám bylo sedmdesát, jste bohatý?
„Nikdy jsem bohatý nebyl. Občas jsem vydělal slušný prachy, ale naštěstí jsem je i rychle rozfofroval. Prodělal jsem několik úspěšných rozvodů, díky nimž jsem o všechno přišel a pokud jsem něco vydělal, investoval jsem to do cestování a dovolených u moře. Zašitý prachy nikde nemám a mám z toho docela i obavu. Ale nerouhám se. Člověk musí být Pánu bohu vděčný za to, jak to je.“
Kam vás to ve světě nejvíce táhne?
„Nejvíc mi přirostly k srdci Kanárské ostrovy. Básnicky řečeno, tam snad sídlí Bůh. Jako by mě tam pánbíček vždycky nabil nějakou zvláštní silou. Byl jsem tam sedmadvacetkrát, sedmkrát i se Slávkem Šimkem. Shodou okolností jsem byl sedmadvacetkrát i v USA.“
