Halina Pawlowská - Velký rozhovor: O plastice ňader, O rozvodu!

Rozvod nebude!
»Ani zmenšování prsou! Vždyť mám postavu modelky«

Odstěhovaly se od ní děti a přibyly starosti s babičkami, o které pečuje. Jak a s kým žije HALINA PAWLOWSKÁ (52), moderátorka dnešního zábavního soutěžního pořadu I love Česko (Nova 20.00 hod) a jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek? O tom vypráví v rozhovoru pro deník Aha!

Manželství a rozvod

Halino, máte čas si vyjet na dovolenou?
„Ano, mám čas si několikrát do roka vyjet na dovolenou. Vždy si najdu čas vyrazit s rodinou, s mužem, s dcerou, se synem, s babičkou.“

Jezdíte se všemi, nebo to takhle střídáte?
„Ne, ne. Tak s mámou, já jí říkám babička, protože je stará, a s tchyní jezdíme na chalupu. Snažím se, aby nám to vyšlo každé léto. A pak s mužem jezdím většinou do ciziny.“

Za nějakou romantikou?
„Tak to bych přímo neřekla, já jsem třicet let vdaná. To už bych řekla, že to není romantika, ale je to čištění mozku.“

A to jezdíte se svým manželem, nebo s producentem Karlem Czabanem, který vás doprovází na všech společenských akcích?
„Ne, se svým manželem, ten muž je jen můj producent a kamarád. Spolupracovali jsme spolu na Díky za každé dobré ráno.“

To není váš milenec?
„Ne, možná si to mohl někdo myslet, protože mě všude doprovází. Ale všichni okolo mě řvali smíchy, když to někde vyšlo. Skutečně je to dvacet dva let můj spolupracovník.“

Takže ptát se na rozvod je asi zbytečné?
„Rozvádět se opravdu nechystám.“

A manžel nežárlí na člověka, se kterým jste tak často?
„Manžel žárlí tak akorát, jistě. Co by to bylo za člověka, kdyby nežárlil vůbec?“

Jak jste se vlastně seznámili?
„Na FAMU. Byly jsme tři dívky v ročníku a tři kluci a všichni ostatní kameramani a režiséři byla převážná většina kluků. Můj muž je proto zvyklý na to, že jsme často v pánské společnosti. I s Milanem Štaindlerem, se kterým jsem psala scénáře, jsem jednu dobu taky byla pořád.“

Kdo koho sbalil?
„Jako před těmi třiceti dvěma lety? To jsme se nějak sbalili vzájemně. Jsme šli cestou do Prčic.“

Rodina a děti

Jaký máte vztah s dcerou?
„Hezký.“

Kamarádský?
„To nevím, já jsem matka a ona je dcera. Ona má řidičák, tak s ní jezdím na dovolenou, protože já ho nemám.“

Vy nemáte řidičák?
„Já mám řidičák, ale nikdy jsem ho nepoužívala, takže už ho mám asi propadlý. Kamarádka mi sice říkala, že by mi to dalo mnohem větší svobodu, ale já si myslím, že mám takhle dost svobody a nevadí mi, že musím pořád někoho žádat, aby mě někam zavezl. Není to zatím nezbytnost. Moje dcera mě nevozí běžně, jen na těch dovolených.“

Rády spolu jezdíte na dovolenou, byly jste spolu na Kanárských ostrovech. Je to typ dovolené, kterou máte ráda?
„Ne, vůbec. Jezdím s cestovními kancelářemi, protože je to pohodlný a vše je zajištěné. Ale všechny kolektivy, a to od první třídy ve škole, mi lezly na nervy. To je pro mě peklo. Vadí mi takový ten kolektivní diktát! Každý sám se tam má fajn, ale dohromady je to teror. Kdybych si měla vybrat, tak mám raději domorodce a zakopané vesničky.“

Měla jste chůvu, když jste měla menší děti?
„Vždycky jsme bydleli s mamkou a taťkou, nejdříve v malém bytě, pak v trošku větším a teď jsme v domě. Bylo to mnohem jednodušší v tom, že rodiče byli v důchodu a byli doma, tak odpadl takový ten pocit hlídání, kdo bude doma a kam půjde dítě. My jsme byli pořád doma. Dokonce jsme měli hrozný problém s tím, když Natálka měla chodit do školky, která byla povinná. Bylo to naprosto nelogické, protože jsme všichni byli doma. Ona jediná musela odcházet, z čehož jsme měli úplné trauma. Já jsem musela vstávat a odvést ji pryč.“

Máte ještě další děti?
„Ano, mladšího syna, je mu dvacet dva.“

Co vlastně vaše děti dělají?
„Natálka má butik a syn, to se musím pochlubit, studuje design. Teď si ho dokonce vybrala jedna německá módní návrhářka, dělá jí návrhy na trička. Ale u nás se zatím neprodávají. Ona ani nemá potřebu si tady otevřít obchod.“

A děti bydlí pořád s vámi?
„Oba bydlí spolu v našem bytě, ale taky jsou někdy u nás.“

Robátka vám vyletěla z hnízda. Jaké to bylo – ulevilo se vám?
„Vůbec ne, já bych chtěla, aby tam bydleli pořád. Ale nemám pocit, že by úplně zavřeli dveře a odešli. Já bydlím zase s maminkou a s tchyní.“

Nevadí vám tchyně v domě?
„Jsem ráda, že tam je, protože si s mámou dělají společnost. Je to fajn. Nikdy jsem nepotřebovala hlídání dětí, ale teď potřebuji hlídání babičky, které je osmdesát devět let.“

Takže vás taky čeká dlouhý život…
„Doufám. Ono se říká, že je to ob generaci. Ale snad to nebude přeskakovat a neskočí to až na Natálku. Ženy prý mají co nevidět žít do sto třiceti.“

Práce spisovatelky a revoluce

Vždy jste chtěla být spisovatelkou?
„Ano, už od dvanácti let, kdy jsem chodila na gymnázium. A co jsem si hlavně představovala, to že se budu živit tak, abych nemusela nikde od rána sedět.“

Vždy vám to vycházelo?
„Vystudovala jsem a živím se tím. To je princip práce. Herečka taky nechodí dopoledne do práce.“

Co si myslíte, že vás tak proslavilo?
„A víte, že si myslím, že to byla revoluce (směje se). Psala jsem od roku 1976, vždy jsem vyhrála všechny soutěže, v roce 1981 už jsem měla zrealizované dva filmy, v roce 1986 už jsem měla natočených dvacet inscenací v televizi. Ale v té době sklízeli slávu nomenklaturní kádři, a pak když přišla revoluce, najednou jsem měla úplně jiné možnosti.“

Co tedy následovalo po revoluci?
„Zůstala jsem na Barrandově v televizi. Založili jsme noviny Metropolitan, posléze Telegraf, a tam jsem začala vést první společenskou rubriku v Česku. A na základě této rubriky si mě vytipovali Holanďané a oslovili mě, abych založila časopis Story, který neměl obdobu nikde v Evropě. Měl obrovský náklad a byl to takový boom.“

Vy děláte spoustu věcí, co vás z toho baví nejvíc?
„Já jsem si dřív říkala, že mě nejvíc baví psaní, nebo spíš to mi tak asi nejvíc jde, ale teď už mám pocit, že je to hrozně těžké.“

Máte snad období, kdy jste naprosto vyhořela?
„Ne, ale při psaní musí člověk sedět a přemýšlet, takže abych to upřesnila, to přemýšlení je těžké. Vymyslet něco, aby to mělo nějaký smysl. Přemýšlení je náročné, z toho se mi dělá i špatně.“

Čerpáte inspiraci z vašeho života. Z vašich knih je to zřejmé…
„No právě, vidíte. To se tak zdá. Inspiruje mě život. Když Božena Němcová psala Babičku, tak to bylo z jejího života, ale nikdo nepochybuje o tom, že je spisovatelka… Měla babičku, měla čtyři děti, měla i psy, že jo?“

Pořád jste spojena s Českou televizí, nezvažujete jinou nabídku?
„Ne, pořád jsem spojená s ČT. Ony jsou tady v podstatě ty televize tři, takže ta volba není zase tak velká.“

Třeba by vám komerční televize daly větší prostor, víc peněz?
„Nemůžu říct nic proti komerčním televizím, já jsme vlastně začala v ČT a jsem tam v jednání o dalším pořadu.“

Bude ten nový pořad ve stylu Banánových rybiček?
„Ve stylu Banánových rybiček to bude do té míry, že tam budu já.“

Jak se díváte na konkurenční pořady, třeba Uvolněte se, prosím?
„Tam jsem byla. S tím Krausem, já se s ním znám strašně dlouho, asi od patnácti let. Je to jeho show, nemůžu než reagovat na něho. Vždyť on s tím začal mnohem později než já. První talk show jsem měla já, Banánové rybičky, každý si to pak dělá dle svého naturelu. Můj pořad byl tak oblíbený, že se ze čtrnáctideníku stal týdeník. Šlo to devět let. Honza jede teprve čtvrtým rokem.“

Údajně jste dostala nabídku rozjet nový bulvár?
„Ano, byla tady jedna taková nabídka. Ale nic z toho nebude, protože jsem smluvně vázaná s Glancem. Všechno jsou to výzvy, ale často to prostě není akceptovatelné.“

Teď vám vyšla kniha, máte pak vždy nějaký odpočinek a užíváte si peněz, které vám kniha vydělává?
„Já ale nepíšu romány, to jsou většinou povídky. Tohle je třeba cestopis, takže to se načítá a sbírá. Je to hodně práce, než se to dá do tvaru, aby to vypadalo jako kniha. U knihy Zanzibar – ten už vznikal, když jsem pro televizi točila cestopis.“

»Expandujete« i do ciziny?
„V Polsku mi teď vyšly dvě knihy a každý měsíc tam teď píšu povídku do jejich časopisu podobného Elle.“

Kolika jazyky hovoříte?
„Radši odpovídám na otázku, kolik jazyků jsem se učila. Já hlavně hovořím všemi jazyky najednou. Mám maturitu z angličtiny, ruštiny, češtiny a latiny.“

Jste bohatá?
„Myslím, že ne. Rozhodně bych měla být mnohem bohatší. Kdybych byla bohatší, nemusela bych na to myslet. Nemusela bych myslet na peníze a živobytí.“

Kdo živí rodinu?
„Oba s manželem.“

Měli jste někdy období, že byste měli hluboko do kapsy?
„Vždycky jsme měli hluboko do kapsy. Jsme chudá rodina. Rodiče byli staří, oni byli prvorepublikoví intelektuálové a peníze pro mého otce nic neznamenaly, ani je neměl. Samozřejmě jsem nic nezdědila, ani nerestituovala. Prostě rodiče měli vzdělání, které považovali za nejdůležitější v životě a bydleli jsme v garsonce, kde jsme byli tři a v jedna plus jedna jsme pak byli čtyři.“

Jídlo, diety

Vaříte rodinné obědy?
„Když se mi chce, tak jo. Já bydlím s babičkami, takže většinou tchyně vaří. Jídlo doma máme.“

Jste gurmán. Je vůbec jídlo, které vám vyložené nechutná?
„Nesnědla bych tlusté vepřové maso a celer. Miluju ryby. A mám ráda věci z brambor.“

Držíte někdy diety?
„Tak nějak kontinuálně. Vyzkoušela jsem je asi všechny.“

Jste žena, která se vyloženě nestydí za svou postavu. Bylo to někdy jinak?
„Jestli to o mně lidi říkají, že se umím nosit se svou postavou, tak to je prima, ale já si to neříkám.“

Máte nějaké komplexy?
„To je evidentní, když kontinuálně držím ty diety. Jsem v pořádku, ostatní lidi jsou jiný. Troufla bych si říct, že ti hubení jsou opravdu hnusní.“ (směje se)

Jakou máte konfekční velikost?
„Na rozdíl od dcery Natálky, která má S, já mám L.“

Dáte na módní trendy?
„Mohou být hodně inspirativní. Ale tahle zima bude fialová a šedá a ani jednu tu barvu nemám ráda, takže se budou muset obejít beze mě.“

Kde nakupujete, asi nemáte úplně konfekční postavu?
„Ale já mám relativně proporční postavu. Když v Praze, tak v centru, tam je to trendy a když někam jedu, tam je to lepší, protože mám víc času a mohu si něco vybrat. Nejradši ale nakupuji v Paříži, kde ty trendy vznikají. I italská móda se mi líbí.“

Plastiky

Děláte něco proti stárnutí?
„Směju se.“

Ale smích dělá vrásky!
„Ano, ale kolem očí, což je pořád lepší než kolem pusy.“

A žádná plastika nikdy nebyla?
„Ještě ne, ale to není žádná definitiva.“

Takže byste se jí nebránila?
„Já se tím pořád zabývám: co je jako lepší, jestli bez plastiky, nebo s plastikou. Třeba jsou lepší ženy s plastikou. Nevím.“

Zvažovala jste někdy zmenšení ňader?
„Ne! Kdybych si zmenšila ňadra, musela bych si zmenšit zadek, takže za chvíli bych se musela nechat zmenšit celá, což je absurdní. Jsem relativně proporční. Já mám postavu jako missky, ale mám tak o třicet centimetrů víc na všech místech.“

Takže se vám nenakupuje špatně?
„Když přijde Natálka do obchodu, hledá nejmenší velikost, já hledám největší velikost. Ale někdy to vyjde nastejno v tom úsilí to najít.“

A co nakupování podprsenek?
„Neznám ženu, která by napoprvé sehnala podprsenku. Tak mi řekněte, podle jakého mustru se ty podprsenky vyrábějí. Žena s velkými, s malými prsy nebo s širokými zády nemůže sehnat podprsenku. A hlavně člověk, co vymyslel stretch (pružný materiál – pozn. red.), by měl dostat Nobelovu cenu – já bych se o to určitě zasadila.

Autor: Eva KREMSEROVÁ
Foto Aha! – Marek Pátek, ČTK, ara